Jana Eyrová

Byla doba, kdy Jana Eyrová bydlela jen v mé představivosti a měla jsem docela jasnou představu o jejích způsobech vystupování i vzhledu. Filmové podoby oblíbené knížky ovlivnily mou představu a některé se k ní velmi přiblížily. Osobně váhám, zda je lepší Samantha Morton nebo Charlotte Gainsbourg (zaujala mě i Jana 2006, ale srdcem jsem k ní nepřilnula jako k těmto dvoum). Zeffirelli měl neobyčejně šťastnou ruku při výběru ústřední hrdinky a to jak v jejím dětském vtělení v Anně Paquinové, tak v ztělesněném vnitřním půvabu Jany Eyrové dospělé, které Gainsbourgová dala neobyčejnou oduševnělost, která se zračí v každém pohybu, její vnitřní krása je magnetická a zjemňuje asketickou, vážnou tvář předčasně dospělé dívky. Zeffirelli nám poskytuje dostlova obrazové hody. Každý záběr je poezie a propracovaný dokonale barevně vyvážený obraz. Interiéry skvostné. Kostými přesné. Taky nám nabízí poměrně značnou část filmu věnovanou období dětství, ale těžko odolat když má k dispozici Annu Paquinovou jako malou Janu, má úžasnou Helene a úžasnou Amandu Root jako slečnu Templovou a Geraldine Chaplinovou jako její protiobraz. Lowoodská škola má nezvykle projasněné vyznění, kdy nezobrazuje jen tyranii učitelů, ale ukazuje i sílu s světlo, které tam Jana objevila právě díky slečně Templové. Navíc při změnách, které Zeffirelli dělá, mě k velké potěše nezapomíná na osudy dětí v Lowoodské škole. Nechává laskavou slečnu Templovou strážit jejich blaho a ani Jana Eyrová na ně nezapomíná a když nenadále zbohatne nedělí se pouze s rodinou bratrance, ale chce dát peníze právě i Lowoodské škole. Líbí se mi i že Jana v den svatby vzpomíná na nepřítomnou Adélu a je jí líto, že byla poslána do školy, líbí se mi, že o Adéle mluví Jana v závěru stejným dechem jako o svých dětech. Při posledním shlédnutí jsem ocenila i některé chytré zkratky, které tam Zeffirelli udělal. Pokud jde o zpodobnění pana Rochestera. Podle mého je těžké říci, zda někdy je tato důležitá, ale velmi komplikovaná postava zpodobněna naprosto. Jeho jde interpretovat různými způsoby a každý z herců, který se této ujal k tomu přistoupil jinak. Osobně mě nejvíc lahodí pojetí Daltona, ale nemohu zatratit ani ostatní. Osobně mě potěšil i tento smutný, rozčarovaný muž, jehož pojetí bylo jemné, smutné a sarkastické. Hurtův Rochester mi připadá také nejlaskavější, což se mi moc líbilo. Vedlejší postavy jsou obsazeny luxusně. Z filmového hlediska splňuje právě tato adaptace předsatvu filmových hodů, kdy jsou mi servírovány skvělé kamerové scény, dokonale volená hudba, dotažené herecké kreace. Čtěnář chce více a nechce zkratku a chce tam tu a tu svou oblíbenou scénu, ale přesto nemohu jinak. Oblíbený režisér si hraje s mým oblíbeným příběhem a umí. Krása, poezie a laskavost dominuje tomuto zpracování. (21.10.2007)

Na románech Charlotte Brontëové a Jane Austenové se nejvýše cení zachycení dobové atmosféry. Stejné je to, alespoň podle mě, s filmy podle nich natočenými. Příběhy jsou obyčejné, v případě Jane Eyre se nedá mluvit ani o nijak skvělých hereckých výkonech. Viktoriánská Anglie na mne ale dýchá z každého obrazu. (18.12.2010)

Ďalšia adaptácia slávneho románu, kde je všetko presne tak, ako má byť. Ide o to, či vás táto neustále adaptovaná látka stále zaujíma a nakoľko máte radi podobné typy filmov a romantiku všeobecne, respektíve všetko dokopy. Menej drásavé a depresívne ako príbuzné Búrlivé výšiny. Celkovo som sa ale viac kochal krásami rozsiahleho Haddon Hall, okolitej krajiny a kostýmami ako starým známym príbehom. Charlotte sympaticky naivná, Wiiliam sa mi do tejto úlohy príliš nehodil, medzi oboma postavami som necítil to správne erotické iskrenie. (01.08.2018)

Charlotte Gainsbourg uletěly včely, celou dobu se tváří jako by měla okamžitě omdlít (což nakonec udělá, ale najednou jí to nevěříte). A Hurt od ní jakousi malátnost v tomhle ucouraném a domrveném zpracování J.E. zjevně chytl. Pokus o zkrácení příběhu, který se celý do jednoho filmu vejít nemůže, vychází nelogicky. Pokud máte knihu rádi, netrapte se koukáním na tohle. A když už chcete vidět J.E. živou, doporučuju raději čtyřdílnou verzi BBC 2006. (28.03.2008)

Byla to dvouhodinová výuka angličtiny na konci upoceného školního roku a všichni milosrdný návrh profesorky, že se bude promítat, přijali s ulehčením. Na tu bezbřehou koninu, která následovala, mě však nemohlo připravit vůbec nic. Už ani nevím, kde začít, abych náležitě popsal, jak hrozná slátanina Jane Eyrová je. Pokud jste s to přeslechnout ty tuny plytké konverzační vaty, kterou postavy chrlí z úst, pokud myslíte, že přežijete tu neúnosnou záplavu kýčovité, věčně podzimní viktoriánské romance, pokud vám nevadí, že na každém druhém záběru poletují mračna oranžového listí a pokud jste schopni mávnout rukou nad kvílivým a slechy drásajícím hudebním doprovodem, za který by si jeho autor zasloužil projít Norimberským procesem za porušování základních práv lidské bytosti, pak pro vás snad Jane Eyrová představuje ideální náplň volného času. --- Obecně mezi studenty platí, že cokoliv je lepší, než přetrpět normální vyučování. Film formátu Jane Eyrové potvrzuje výjimku z pravidla. Úděsné. (20.06.2012)