Režie:
Ladislav HelgeKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Petr Kostka, Vladimír Pucholt, Luděk Munzar, Helena Kružíková, Klára Adamová, František Němec, Jaroslav Dufek, Ladislav Suchánek, František Šlégr (více)Obsahy(1)
Třicetiletý dělník Oldřich Olejník (P. Kostka) obráží hospody a vinárny, neboť zapíjí narození svého syna. Není tedy divu, že skončí na záchytce. Takto se seznámí se sedmnáctiletým výrostkem Jirkou Koubou (V. Pucholt). Problémový mladík, který kvůli barvě svého oblíbeného trička dostal přezdívku Žluťásek, po četných konfliktech opustil zaměstnání. Jeho otec zmizel neznámo kam a matka se s tím nedokázala vyrovnat. Většinu času proto Žluťásek tráví v partě, kterou vede zkrachovalý herec Ancek (L. Munzar). Oldřich, v němž se z pochopitelných důvodů probudily otcovské vlastnosti, se začne o Žluťáska zajímat a starat. Kromě prolomení počáteční Žluťáskovy nedůvěry to však bude znamenat i seznámení s Anckem a jeho pochybnou partou… (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Vy jste jeho děvče? Ne, my spolu jen tak chodíme. 1) 37letý scénárista a režisér Ladislav Helge vytvořil film, který odráží československou novou vlnu...trochu po svém, ale zřetelně. Šroubované dialogy, dobové manýry, lyrická brněnská zákoutí a vše prostupující kolektivní duch (přecpané koupaliště, tramvaje i narvaný noční klub) vytvářejí zajímavý dobově manýristický mix. Proč vám říkají mistře? Vy jste někde vedoucí?_____ 2) Zážitek umocňuje i práce se zvuky a s hudbou 39letého hodně činného skladatele Svatopluka Havelky._____ 3) Spoiler. Za zmínku stojí noční klub jako pochybná alternativa dělnického budovatelského úsilí ("Seznámili jsme se na záchytce..."...následuje uznalý pohled..."Dobrý...") a zvláště pak vykupitelský motiv na konci filmu, kdy se hlavní hrdina nechá zfackovat, aniž by se byl jen pokusil o obranu._____ 4) Spoiler. Queer podtext, o kterém se zmiňují někteří komentátoři, jsem ve snímku hledal marně. Pravda, 22letý výborný Vladimír Pucholt (Jiří Kouba alias Žluťásek) se k 31letému Luďku Munzarovi (barový recitátor Ancek) stejně jako k 26letému Petru Kostkovi (novopečený otec Oldřich Olejník) měl dosti přítulně, ale v mých očích šlo spíše o emocionální kompenzaci nefungujícho rodinného zázemí přiměřenou jeho věku a situaci. ()
Psychologické drama, které se zaobírá tématem problémy dospívající generace. Přesvědčivé výkony Petra Kostky, Vladimíra Pucholta (který byl ve své roli pěknej spratek, škoda, že musel emigrovat a nevěnovat se dále herecké kariéře) a Luďka Munzara - jeho zlověstná povaha v závěru snímku je ohromující. Film se natáčel v Brně a na Brněnské přehradě a je velmi zajímavé z dnešního pohledu porovnávat lokace, jak vypadaly dříve a jak vypadají v současnosti. Zejména Masarykova ulice , Náměstí svobody nebo Minoritské náměstí. ()
Opravdu zvláštní film. Chvílemi vtáhne -chvílemi nudí. Dnes už asi nic neřekne :-( Ale určitě pro milovníky cs filmu ...stojí za zkouknutí :-) ()
Zpočátku mě to neskutečně nadchlo. Tou atmosférou, kterou to už od začátku jen tak vytvořilo, ale i skvělou filmařskou stránkou plnou úžasných záběrů a neskutečné práce se zvukem, kterému je někdy záměrně rozumět buď jen s obtížemi nebo vůbec (třeba při ruchu na ulici, když Ondra volá do porodnice nebo ignorováním někoho, když to zrovna sledujeme z jeho pohledu a on o jeho řeč nemá zájem) a přímo jsem zíral nad tím, jak krásně si s tím zvukař vyhrál a taky jsem si říkal, že kdyby se současné český filmy svoji největší slabinu (zvuk) pokusili proměnit aspoň v umělecký záměr podobně jako tady, hned by byly zajímavější. Ale nefascinovalo mě jen to, líbil se mi rozjezd celého příběhu a představení obou hlavních postav, které proběhlo neméně skvěle a propracovaně. Těšil jsem se, co z toho vypadne a co se o těch dvou ještě dozvíme, ale čím blíže to bylo konci, tím víc jsem měl pocit, že to celé plyne tak trochu nikam a na konci si nejsem jistý, jak moc teda jsou homosexuálové či bisexuálové, proč to u Žluťáska zpočátku vypadá, že v Ondrovi spíš vidí otcovský vzor, který v tom svém biologickém nikdy neměl a přitom si ho skrytě přál, jak je tohle setkání vlastně ovlivnilo dál do života... A vlastně ani nechápu, proč tam museli cpát ten teplý gang či co to bylo. Ten závěr mě vlastně dost zklamal, ale zároveň si myslím, že je ten film neprávem zapomenutý, že by si zasloužil větší pozornost, když má dost novovlnný styl a tři hvězdy (byť silné) mi pro něj přijdou prostě málo. Zvlášť když to má na svoji dobu i originální námět. Skvělá forma, skvělý námět, skvělý rozjezd, ale slabý závěr a psychologie bohužel málo, což je zase něco, co se mi u takto žánrově označených československých filmů nestává zrovna často, abych tohle řekl. Tož 3,5, ale nakonec zaokrouhluji níž, protože mi to o postavách neřeklo víc, než mělo a přitom by toho nemuselo být tolik, abych to na čtvrtou hvězdu viděl, ale co se dá dělat... Třeba to časem ještě předhodnotím. Silné 3* ()
Brno s dnes uz neexistujucimi miestami - zaujimavy napad. Niekto tvrdi ze teply tam bol snad asi kazdy, dalsi zase tvria ze nic queer tam nevideli. Ja teda ako laik nedouk som videl len Petra Kostku jak obchadza hospody a vinarne, zoznamyi sa s akymi 17 rocnym mladikom - a - este som videl namakanu reziu, slusne dialogy. Plus tempo, ktore nijak nenudilo : 80 % ()
Je to zvláštní film.Čerstvý tatínek Kostka ve velké euforii po narození syna, se rozhodne,že neurotika Pucholta (s kterým se setká na záchytce) přerobí k obrazu svému. V závěru ale dostane na budku od místního šéfíčka jisté partičky (Munzar) a začne Pucholta nenávidět... Co tím chtěl básník (Helge) říci? 65 % ()
Výborný námět, promyšlený s ohledem na filmovou řeč. Kdyby zůstalo u vizuálního jazyka, divák by se kochal trochu uvolněněji, než když nastoupí dialogy, ve kterých se divák ztratí úvahami, jestli se jedná o vědomou přestylizovanost nebo o neschopnost práce s mluveným hereckým projevem. Tarantíkova kamera patří asi k tomu hodnému zapamatování. ()
"...Á, paní Mab tě přišla navštívit, porodní bába snů..." Tak snadno přivykli si k iluzi, tak nesnadné je přimět k odpovědnému životu. Tak probíhá svépomocí výchova mužů. ()
Po většinu filmu jsem jako u vytržení sledoval herecký koncert Petra Kostky a Vladimíra Pucholta. Film je postaven na zajímavém charakterovém kontrastu těchto dvou postav. Ondřej Kolejník je slušňák, který to trošku přežene s oslavou narození svého syna. Jeho nadšení z otcovství je následně konfrontováno se smutným osudem chlapce Jiřího z rozvrácené rodiny. Přesto je film plný poměrně vtipných hlášek, které tento jinak přeci jen dost psychologický film dokáží příjemně odlehčit. Co mi ale vůbec nesedlo byl závěr filmu. Od samého začátku je zřejmé, že film (jehož děj je vlastně vyprávěn retrospektivně) směřuje k něčemu tragickému. Přesto jsem takové vyústění vztahu obou hlavních hrdinů moc nečekal. V průběhu filmu mi byl žluťásek, jak Jiřímu říká Ondřej, čím dál tím sympatičtější. Bylo vidět, že se na Ondřeje hodně upnul a že by moc stál o to, aby se z nich dvou stali dobří přátelé. Světy obou mužů však zjevně nebyly příliš kompatibilní. Samotný závěr mi každopádně přišel poněkud useknutý a maličko mi pokazil celkový dojem z filmu. Ale opravdu jen maličko... ()
Sypu si popel na hlavu! Nedovedu si vysvětlit své (dosud tak nízké) hodnocení. Asi mě tenhle film kdysi zastihl v nějakém nepříliš empatickém rozpoložení, které by mě donutilo dostatečně vnímat některé nuance. O queer podtextu nemluvím, neboť nejsem ani po opětovném shlédnutí přesvědčená, že to byl tvůrcův záměr. Pucholtova přítulnost totiž může pramenit i z vnitřního pocitu jakési nedotulenosti (ne úplně ideální rodinné zázemí, komplikovaný vztah s matkou, chybějící mužský element ve výchově). Ať tak či tak, jeho role mě rozsekala na kousky. Rádoby silácké řeči - "V ženskejch se musíš umět vyznat, ale nesmíš je brát vážně. Když jdeš mezi ženy, vem si s sebou bič!" - v ostrém kontrastu s útěkem před holkou, která mu ukazuje "nové plavky"... Všechno to dokázal zahrát a všechno jsem mu věřila. Čtyři s přehledem. ()
Kostka i Pucholt tu hrajou jak o život. Helge je obecně dobrý režisér. Jenže ten scénař kapku klouže. Mě se taky narodil syn v r. 1986, taky jsem se ožral, ale abych se u toho staral o nějakou socku, to by mě vůbec nenapadlo. Musel jsem makat na novém bytu, aby to bylo pro život toho fagana únosné. ()
Příběh z dob, kdy otcové ještě nebyli pouštěni k porodům svých potomků, a tak zatímco manželka ležela v nemocnici, oni měli čas vymýšlet a dělat ptákoviny. Pro mě byl hlavním nedostatkem filmu nesympatičnost všech (tří) hlavních postav, se kterými se nedalo identifikovat ani při nejlepší vůli (kterou jsem ostatně ani neměl). Mimochodem, ten závěr stál za to... ... snad je tohle dostatečná mezera, aby ten, kdo chce, přestal číst... ... jak Kostka nejprve vyprovokuje v zásadě pravdivými nadávkami a výtkami rádobydrsňáka Munzara k akci, a pak se tam nechá bez jakékoli známky odporu fackovat. Asi to byl pravověrný křesťan, kdyby měl chleba, možná by ho po něm hodil. Takhle tam mohl jen stát. To samé Pucholt, který mimochodem ztvárnil svou roli hodně přesvědčivě, jen nemusel občas přespříliš vyceňovat zuby, protože v těch chvílích působil jak Otík z Vesničky. No a ten úplný závěr, kdy Kostka znechuceně od sebe odkopne Pucholta, za kterého předtím tolik bojoval, mi přijde logický. Kostkova postava byla totiž hodně hysterická a nepříliš chytrá, takže takovýhle názorový veletoč se dal očekávat. Jinak mě ve filmu překvapilo, že se tam vyskytuje pouze hlas Jaroslava Moučky, který nadaboval herce, který mu byl dost fyzicky podobný... důvod nechápu. Napadlo mě, jestli Moučka nebyl pro Helgeho až moc ošklivý, ale na druhou stranu, on už zahrál i větší role, tak nevím. ()
Těžké hodnocení. Třicátník Petr Kostka se pod tíhou jakýchsi ideálů snaží přimět nefachčenka Vladimíra Pucholta k tomu, aby se zapojil do budování lepšího světa. Samo o sobě pochybné téma, ale jak Kostka, tak výborný Pucholt činí tento film docela koukatelným. Zaujmou také, již téměř historické, pohledy na Brno (či záběry z budování pavilonu Z na výstavišti) a také Luděk Munzar a jeho hlášky: - "To víno bude na Vás?" - "Ne, na stůl..." ()
skvěle natočená, matoucí a zamotaná směs alkoholismu, daddy issues, idiotů a šovinismu. už vím, že na ženy je třeba brát bič - a není je nutné brát vážně. homosexuální subtext a místy hodně pesimistický psychologický drama si zaslouží aspoň čtyři a půl kila z pěti. ()
pulnicek: To já chápu zcela přesně, co tím chtěl básník říci! Luděk Munzar zmlátil Petra Kostku, protože ne něj žárlil, jelikož se do něj zakoukal "Žluťásek" Vladimír Pucholt. Asi tak první třetinu filmu jsem usínal, ale potom mě ta hra letmých pohledů a dotyků (kterou ale tvůrci zřejmě původně nezamýšleli) začala neuvěřitelně bavit. Aneb jak Luděk Munzar poučuje Petra Kostku - "Za všemi kompelxy hledej ženu." Něco tak queer jsem v českém předlistopadovém filmu dosud nezažil. ()
Škoda těch podivných dialogů ala nová vlna. Jinak by to mohl být parádní psychologický film, řemeslně je totiž místy geniální. Takhle je tu výborný Petr Kostka a správně cynický manipulátor Munzar. Vladimír Pucholt hraje opět Vladimíra Pucholta, jak už si pomalu začínám zvykat. ()
Sociální mikrodrama s nápaditou kamerou o novorozeném synovi, jehož nevidno, drama, jehož podtitul by taky mohl být Jak je nedůležité míti ženu. Film bych asi přešel bez většího povšimnutí, protože námět, scénář a bohužel i dialogy zde nejsou úplně něco, co by mi dělalo nějakou bůhvíjakou radost, ale krom už zmíněné kamery jsou tu ještě famózní herci, české legendy, ovšem v mladém vydání, a to v tomto pořadí: Pucholt (v době natáčení mu bylo 22 let), Kostka (26), Munzar (31) a Němec (21) . To zvedá hodnocení o celou jednu hvězdu. ()
dobrej film..jen musím oponovat tady s tím teploušstvím..já ho tam neviděl..s kostkou mi to přišlo jako vztah na bázi otec syn..a munzar jako šéf v partě?vy ste v partě šéfa neuznávali?nedošlo vám až později že je to vůl?nevím..na mně to působilo spíš takhle, ale můžu se mejlit..s tvůrcema ani hercema sem o tom nemluvil.. ()
Tak trochu psychologický příběh upozorňující na poflakující mládež, jehož děj se převážně dívá na jejich myšlenkové pochody. Film se ještě veze ve stylu tzv. nové vlny, takže podle toho také vypadá. Začíná to zcela nevinně. Dělník Oldřich Olejník je štěstím bez sebe z narození svého prvního dítěte a oslavuje to jak se dá. Když se však následně ocitne v podivné partě, nastávají společenské podivnosti překračující hranice veškeré morálky a zodpovědnosti. Jeden z nich ho však zaujme a pokusí se mu v životních trablech pomoci. Podaří se mu to? Z dnešního pohledu je to herecký koncert mnoha ve své době mladých, dnes velice známých herců, mezi nimiž dobře vynikl i Vladimír Pucholt, byť svojí rolí nijak nepřekvapil. Z příběhu vyznívá ohromná moralita a není divu. Jsou tu proti sobě postaveny dvě životní události, které bezesporu zná každý rodič. Radost z narození dítěte a starosti v době jeho dospívání. Kromě psychologie a bujaré nálady snímek obsahuje i něco z artového pohledu. Krape se to místama sice pere, ale celkově to není zase až tak špatné, jak to zpočátku vypadá. Tady zkrátka nejde o žádnou zábavu, ale o vážnou věc, která stojí k zamyšlení. Nakonec, daná problematika se nijak nemění u žádné generace, takže se nejedná o nic výjimečného ani dnes. . ()
Ten řev na začátku charakterizuje celý film. Čerstvý tatínek, zářný příklad pro svého synka, pojme oslavu jeho narození maximálně dekadentním způsobem. Několik dní po sobě se opíjí do němoty, po hospodách, barech a putykách se tahá s různými podivnými individui, každého by chtěl vychovávat a dělat mu tátu, čímž je značně otravnej nejen jim. Jako by mu nestačilo, že má svého vlastního syna. O toho mu ale vůbec nejde a o manželku tuplem ne. Celým filmem se prolíná homotematika. ()