Režie:
Ladislav HelgeKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Petr Kostka, Vladimír Pucholt, Luděk Munzar, Helena Kružíková, Klára Adamová, František Němec, Jaroslav Dufek, Ladislav Suchánek, František Šlégr (více)Obsahy(1)
Třicetiletý dělník Oldřich Olejník (P. Kostka) obráží hospody a vinárny, neboť zapíjí narození svého syna. Není tedy divu, že skončí na záchytce. Takto se seznámí se sedmnáctiletým výrostkem Jirkou Koubou (V. Pucholt). Problémový mladík, který kvůli barvě svého oblíbeného trička dostal přezdívku Žluťásek, po četných konfliktech opustil zaměstnání. Jeho otec zmizel neznámo kam a matka se s tím nedokázala vyrovnat. Většinu času proto Žluťásek tráví v partě, kterou vede zkrachovalý herec Ancek (L. Munzar). Oldřich, v němž se z pochopitelných důvodů probudily otcovské vlastnosti, se začne o Žluťáska zajímat a starat. Kromě prolomení počáteční Žluťáskovy nedůvěry to však bude znamenat i seznámení s Anckem a jeho pochybnou partou… (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Československý film, v němž hlavní postava Olda Olejník oslavuje narození svého syna. Název snímku je dosti zavádějící, neboť o novorozence v něm téměř vůbec nejde, narození dítěte je pouze důvod, proč se P. Kostka v hlavní roli opije a seznámí se za velmi podivných okolností s mladíkem Jiřím Koubou a jeho přáteli. Jako absurdní a nevěrohodnou skutečnost shledávám, že místo aby se novopečený otec věnoval své partnerce a dítěti, zajímá se o osud drzého, nezaměstnaného a nevychovaného sedmnáctiletého výrostka V. Pucholta, dokonce se seznamuje s jeho matkou a navštěvuje i jeho bývalé zaměstnavatele. Bezcílný životní styl, nevybíravé až odporné vyjadřování plné skepse u V. Pucholta překročilo v mnoha případech určité meze a vskutku se divím tomu, že hlavní postava měla zapotřebí věnovat čas tomuto klackovi, kterému ze všeho nejvíc chybělo pořádně proplesknout. Pucholtovi se nedá odepřít jistá dávka originálního hereckého stylu, avšak ani v tomto případě mě nepřesvědčil o svých hereckých kvalitách a opakovaně mám při sledování jeho výkonu rozpačitý a nepříliš příjemný pocit. Snímek se snaží vzbudit dojem, že mladíkovo chování negativně ovlivnila skupina, se kterou se scházel v klubu, avšak celkově mě historie Pucholtova osudu vůbec nezajímala a snímek tak působí velice prázdně. Technická stránka filmu je zvládnuta dobře, kamera i hudba mě v mnoha ohledech zaujala více než samotný příběh. Kromě P. Kostky, který zbytečně ztrácí čas s nevychovaným a uřvaným hňupem, za což také v závěru bolestivě a ponižujícím způsobem zaplatí, mě ve snímku L. Helgeho zaujal L. Munzar, jenž ztvárnil nedostudovaného herce, který se intelektuálně předvádí mezi hrstkou svých opilých obdivovatelů a jehož skupina měla podle autorů přivést Pucholtova drzouna bez respektu k autoritám i ke všemu ostatnímu na životní scestí. Ze známých herců se v dramatu kromě výše uvedených objevil pouze mladý F. Němec a zaujala mě též sympatická Pucholtova přítelkyně, kterou ztvárnila zřejmě neznámá K. Babrajová. Režisér L. Helge patří k uznávaným umělcům, kteří přispěli k uvolnění československého filmu a některé jeho snímky (mezi nejkvalitnější považuji Stud), snesou vysoká měřítka. Bohužel tento film je po dějové stránce příliš slabý a nezajímavý a tak ho také musím hodnotit. ()
"No tak se ho držte co nejdýl. Von vám vo to nikdo nestojí, vo ten váš blbinec a bordel, kterýmu říkáte svět!" Hodně psychologické a hrdinsky nehrdinské drama. Trojka Kostka - Pucholt - Munzar podává skvělý výkon, ale celkově je film hodně zvláštní, až Kubrickovský. ()
Film jasně patří k nové vlně. V jeho úvodu sledujeme krásný dlouhý záběr, kdy kamera pozoruje jakési jezero a loďky na jeho břehu, bohužel je trochu zhyzděn úvodními titulky. Později si Helge zajímavě pohrál se zvukovou stopou - slyšíme křik dítěte, ale vidíme Kostku, jak se prochází ulicemi. Zajímavou oázou úniku je onen klub, kde tráví čas Munzar s Pucholtem. Zde bych také rád strávil nějaký večer, tancoval s holkama na bigbít a poslouchal verše zkrachovalého herce. Dále chci zmínit detailní záběr na prsa, skrývající se za novými bikinami. Helge je opravdu značně nedoceněný režisér, tento film dokonce úplně chybí v rozsáhlé knize Petera Hamese o československé nové vlně. Neprávem... ()
Výborně natočené ve stylu československé nové vlny, ale příběh byl bohužel hodně vykonstruovaný a chtěný, měl málo společného s možnou realitou. Bylo zejména naprosto nepravděpodobné, že by se třicetiletý čerstvý tatínek a přesvědčený "slušňák" jen tak pro nic za nic snažil až úporným způsobem převychovat ještě pubertálního páska a notorického nemakačenka, s nímž se náhodně seznámil na záchytce. Tato hlavní dějová zápletka bohužel fatálně poznamenala vyznění celého filmu, ačkoliv všechny ostatní složky - od režie, přes kameru, hudbu až po herecké výkony - byly jinak úžasné. ()
Dlouho jsem neslyšel uřvanější film. Hlavně Jiří mi tím lezl silně na nervy. Snímek nemá začátek, nemá konec, nemá myšlenku. Nebo snad ano, ale je hluboce ukrytá. Rodinné vztahy a osobní mindráky. To bude asi ono. To budou ty myšlenky tohoto filmu. Nebavilo mne to, silně jsem se nudil, ale dokoukal. ()
Ladislav Helge před sebe postavil dva světy. Mladý muž, který zná svět běžný a mladík, který naopak poznal krutost rodinného (ne)štěstí. Tím pádem se rozhodl rezignovat na svět, jak ho znají ostatní a svůj život. Bouřit se proti zažitým pravidlům. Luděk Munzar a jeho parta mu v tom notně pomáhají. Oldřich se ale nehodlá smířit s tím, že někdo dokáže jen tak všechno vzdát a začne se pídit proč. A nechce přestat, když vidí, že to má na Jirku dobrý vliv. Značnou část odpovědnosti ale musí převzít člověk sám. " Věčným odpouštěním lidi nevychováte...", je řečeno a je to pravda. Závěr je docela symbolický. Oldřich totiž chápe, že Jiří Kouba dobře ví, co jsou v partě za prevíti. Změnit směr ale musí především sám. Líbila se mi ta symbolika s molem po němž kráčí Petr Kostka sám vstříc Vladimíru Pucholtovi. Tvůrci si samozřejmě dali práci především s kamerou, aby snímek působil značně dramaticky a tísnivě. Kvalitní práce se pozná i na scénáři a výborní herci pak dokonali dílo své. Film je zajímavý i tím, jak se dalo v první půlce šedesátých let socialismem flákat. Dneska se to dá také a dokonce beztrestně. Strávit život se tím ale nedá. Dost dobrý film. ()
Tak tohle jsem upřímně nečekal. Nečekal jsem takovou hudební kakofonii, ne nepodobnou té z kultovního snímku Věry Chytilové Panelstory(!), nečekal jsem takovou hutnou atmosféru dotvářenou jednak již zmiňovanou hudbou, druhak přesným herectvím, zvukem ve chvílích kdy je hlavní hrdina pod parou, hlavně v začátku snímku, mlžným oparem vznášejícím se nad molem brněnské přehrady, a už vůbec jsem nečekal že Pucholt herecky převálcuje Kostku, Munzara a Němce dohromady! Ohromné překvapení! ()
Nejen avantgardní, ale i lidské a uchopitelné i pro běžného diváka. Vychutnával jsem si závěry z Brna před více než půl stoletím (jak se něco hodně a něco málo změnilo). 75%, 5.3.2016. ()
Velmi dobrá psychosociální studie lidiček na tzv okraji společnosti, kterých bylo v Brně jistě dosti a jejich konfrontace se slušňákem, který jen trochu zakolísal a sklouzl mezi ně, jat emocemi z narození potomka. Perfektní je i kamera a obrazová stránka filmu vůbec. Poučné zejména pro traťaře... :-) ()
Vše tu bylo řečeno,nelze nesouhlasit:Helge je geniální,dobří herci hrají ještě lépe,film je sondou do duše beat generation v prostředí lido-demo státu a obsahuje jak náměty k přemýšlení, tak vtipné hlášky. Jenže vazba na dobu vzniku je tu silnější než u slavnějších děl ze "zlatých šedesátek". Kdybych byl o 20 let starší a viděl to v roce dokončení (umělci byli napřed, ale společnost se teprve nadechovala po hrůzách let padesátých), dal bych i 5 *, dneska to beru spíš jako dokument - o době i o schopnostech režiséra. ()
Knížka je výborná; filmová podoba má dnes hodnotu jen jako dokument té doby. ()
Film nepostrádá prvky, které z něj dělají přitažlivou podívanou. Vizuál starého Brna konce šedesátých let s jeho střechami, průjezdy a hospodami jistě potěší nejednoho patriota. Skvělá Havelkova hudba a zvuky, přidané v postsynchronech, které odrážejí duševní stav hlavního hrdiny, a které částečně nebo úplně utlumují reálnou zvukovou stopu. Pozoruhodná herecká kreace V. Pucholta. Ale dojem kazí nedůvěryhodnost postav a nesrozumitelnost jejich jednání (křehký, citlivý dělník podléhající brutální síle „namakaného“ herce a opilce? Proč se vůbec Olejník rozhodl vzít na sebe zodpovědnost za osud Kouby a proč ji pak v závěru odmítl nést?). Poselství filmu mi připadá příliš ambivalentní nebo nesoustředěně vyjádřené (generační střet mezi sedmnáctiletým mladíkem a čerstvým třicátníkem?), řada režijních nápadů samoúčelná (je opravdu pointa filmu natolik únosná, aby k ní od počátku směřovaly prostřihy?). Pouhé zobrazení „ztracené“ mládeže muselo jistě v roce 1964 rezonovat, ale dnes už to není dostatečně silný motiv. ()