Faktótum

Sledovat pribeh Loosera Henryho Chinaskiho, ktery se utapi v chlastu a v nahodnych znamostech ktere utahnul na nejakou tu sklenicku me celkem bavil. Ale co me vylozene vadilo bylo, ze film nenacichnul dobou ve ktere se pribeh odehraval. Napr.scena kdy si pro Chinaskyho dojede sef do mistniho baru ve zlatem nejnovejsim Chrysleru me vazne nesedelo. Celkove pomerne slusny filmek s prijemnym vykonem Matta Dillona a cernym humorem. (10.01.2008)

Tak trochu o ničem a malinko o všem. Matt Dillon hraje jak mu scénář dovoluje, ale v jeho Henry Chinaskim mi něco chybí. Neznám Bukowskiho tvorbu, ale už název Všechny řitě světa i ta má, mi říká, že ten člověk nebyl zrovna optimista, kliďas a trocha drsnějších scén a slov by neuškodila. Myslím, že by přesněji jeho osobě seděla. Celkově je film vlastně o ničem. Sledujeme Henryho život, setkání s pár ženami, které opustí, k některým se zase vrátí, ale stále žije ze dne na den a neřeší co přijde zítra. Jediný smysl života je dobře se opít a zítra se uvidí. Bohužel zbytek není vyplněn zrovna extrémně zajímavou podívanou. (27.06.2006)

Príbeh človeka, ktorý robí stále tie isté chyby. V tom spočíva dramatická aj komediálna stránka snímku. Sfilmovať Bukowského to neni len tak a keď už to robili, takto tragikomicky a pekne nezávislo, tak k tomu treba pristupovať. Faktótum by sa dalo charakterizovať ako zábavná depresia a tak na mňa vždy pôsobili aj Bukowského knihy, tak myslím, že on sám by bol spokojný. (01.10.2012)

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer. (15.07.2015)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)