Pád do tmy

Tohle je takový vyloženě autorský projekt... Neil Marshall režíroval, sepsal scénář a nedivil bych se, kdyby vergloval i kamerou. Doma vytáhl z harému nejlepší baby a vyrazil s nima natáčet do blízký jeskyně. Musí se nechat, že má slušně odposlouchaný ženský dialekt. Marshall dovede být dostatečně moderní a klaustrofobní, ještě by mu někdo mohl vysvětlit, že dobrý monstrum je pomalý a nevyhnutelně fatalistický, nikoliv agilní piskoř, se kterým si to barbíny natažený na emancipační kopyto nerozdávají v jedný scéně div že ne na férovku přes kung-fu. (04.04.2008)

Jeskyně. Místa, která člověka přitahují, ale na druhé straně zároveň děsí. Děsí ho představa, co kdyby se v nich sám ztratil a postupně by začínal mít dojem, že vidí a slyší něco, co by v jeskyni nemělo co dělat. Nejvíce se mi líbil začátek filmu, jeho atmosféra, pár důstojných a šokových lekaček. Průchod jeskyní a objevování jejích dávných krás byl opravdu dost klaustrofobický, následné boje s nespecifickým druhem dosti krvavé a konec filmu... Vlastně by to vyšlo nastejno, přeživší slečna by tak jako tak přišla o rozum. Ovšem přijít o rozum v jeskynním systému, který je jako pekelná díra s pekelnými stvůrami, to je opravdu k zbláznění...:) (16.11.2008)

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Trenky plné čokolády. Chvíľami som uvažoval o absolútnom hodnotení. Vidieť v jeden deň francúzsku Noc s nabrúsenou britvou a britský Pád do tmy, to aby človek uveril, že hniezdiskom kvalitného súčasného hororu nie je Hollywood ani Ďaleký Východ, ale stará dobrá Európa. Neil Marshall zo zdanlivo primitívneho námetu (partia mladých žien v rámci relaxu zlezie do jaskýň niekde v Appalačských "Misty Mountains" a musí čeliť svorke ľudožravých Glumov) vykresal brilantný horor, z ktorého tryská napätie i krv. Klaustrofóbia funguje na jednotku a film je vďaka nej nervydrásajúci aj počas prvých 40 minút, do útoku prvého monštra. Divák sa podvedome obáva, že dobré pocity vyprchajú s nástupom nejakých trápnych gumených potvor, ale opak je pravdou - Marshall vie, že monštrum nesmie byť smiešne a to jeho veru nie. Práve naopak - jaskynní ľudožrúti sú extrémne odporní. Ľakačky sú infarktové, gore-efekty čvachtavé a poteší aj fakt, že ústredné hrdinky nie sú partia uvrieskaných amerických školáčok, ale normálne racionálne sa chovajúce baby (teda až do chvíle, než im hrôza premieša závity na šedej kôre). Pre mňa možno najstrašidelnejší filmový zážitok za posledných 5 rokov, účinkom porovnateľný s Kruhom, Nenávisťou či Tými druhými. (18.03.2007)

I v druhém filmu se Marshall přidržel svého oblíbeného survival žánru, ale zbavil se levného looku předchozích PSÍCH VOJÁKů, zvolil výrazně zajímavější lokaci (klobouk dolů před perfektní výpravou, ve snu by mě nenapadlo, že tu jeskyni komplet postavili v ateliéru) a ozvláštnil ryze ženským castem a vlastními glumovitými potvorami. Ale první půlka filmu mrazí nakrásně i bez příšer. (29.05.2012)