Nejmenší kino na světě

Otřesně zničený svůdný námět. Příležitost k proměně hlavních hrdinů, k jejich prohlédnutí šedým návykem nezáviděníhodných zkušeností, spojeným s důvěrnějším kontaktem s celuloidovým světem, o němž víme jen to, co Nikolaj Stankovič, tj. že celý shoří, byla promarněna s ohledem na zachování nechutného maloměšťáckého pohodlí, korunovaného naivní orientalistickou vizí hmotné Arkádie v dosažení kóty Samarkand. Smyslem života je adekvátně zpeněžit dědictví a realizovat své já. Nejmenší možná, nejbanálnější určitě. Televizní obrazivost zbavující film "filmovosti" jen korunuje tu celkovou bídu, jejíž pointa znevažuje vše dosud (z filmu) sdílené natolik, že zůstane jen pocit studu za promarněné setkání. (21.03.2015)

„Na konci prvního týdne, ač to bylo neuvěřitelné, jsme měli čistý zisk!“ – „No a kolik?“ – „1 libra, 17 šilinků, 6 pencí a…1 kuře, 2 kotlety, sádlo a plechovka kakaa.“ Pohodové, úsměvné, naivní, sentimentální a kouzelné dílko. Oslavující všechna ta stará dobrá kina, jejich atmosféru a věrné zaměstnance. Přišívání záplaty na plátno, „realistické“ prvky projekce jako průjezd vlaku, poušť (a správné načasování občerstvení) člověka rozesmějí, promítání němých filmů za doprovodu klavíru zase skoro dojme. A i po herecké stránce je radost se dívat (Peter Sellers sice přijal úlohu vedlejší postavy, přesto v ní velmi pobaví). Konec s Tomem, který „napravuje“ svoji předchozí chybu, je trochu slabší, ale celkovému dojmu nijak zvlášť neubírá, vidím to na slušné 4*. „Váš strýc zesnul v nádražní restauraci...“ – „V hospodě?“ – „Je to smutné, opravdu. Simon byl šampiónem v pití piva. Udělal devět černých na jeden zátah.“ – „Devět?“ – „Ten večer se s ním někdo vsadil. Neměl to dělat...v 77 letech.“ (25.08.2014)

Tahle britská komedie "pro pamětníky" zavede s patřičným nadhledem diváka do doby, kdy kino podniky začaly prožívat krizi v souvislosti s rozšířením konkurenta v podobě televizního média. Konverzační veselohra se zápletkou dědictví (spočátku tak trochu podobnou dvěm Hotelům Modrá hvězda) postupně s přemístněním dění do kina Bijou dobře navrstvuje na sebe i groteskní humor či doslova vizuální gagy. To zejména v hodně rozverných reakcí přítomných diváků na více či méně nepovedené promítání. Ničím to nevyčnívá, připomíná kinematografii minimálně o jednu dekádu starší, ale přesto je to celé hodně roztomilá a příjemná záležitost. Ve své délce naštěstí nijak přepálená... 70%(# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (21.08.2019)

Tak a mám za sebou ďalší z dlho nevidených filmov a je už klasikou, že väčšina z nich prežije moje opätovné sledovanie so stratou hviezdičky. U najmenšieho kina nemám o správnosti tohto kroku najmenšie pochybnosti. Je to rokmi zvetraná komédia, u ktorej som sa zasmial iba na posledných slovách, ktoré vo filme zazneli. Inak som sa pri pozeraní dosť výrazne nudil, pretože ten námet podľa mňa vystačuje na polhodinovú televíznu jednoaktovku. (26.02.2018)

Není to žádná bomba, v podstatě se jedná o docela klišovitý příběh o dědictví ( staré kino ), jehož se noví majitelé,manželský pár, chtějí zbavit. Jejich "Kino Bijou", chce koupit ředitel kina Grand, aby tam mohl postavit parkoviště pro návštěvníky svého kina. Nabízí ovšem velmi málo, a tak ho pár musí přesvědčit o tom, že v zchátralém kině chtějí znovu promítat. Film je ale prodchnut velmi příjemnou, sentimentální atmosférou a několika vtipnými momenty. (23.12.2006)