Obsahy(1)
Jan Werich a Miroslav Horníček jako ponocný a antoušek v legendární hře Osvobozeného divadla. Unikátní záznam zachráněný v archivu České televize... Slavná hra autorské dvojice Voskovec a Werich měla premiéru v roce 1935 a hrála se s velkým diváckým ohlasem. Autoři situovali příběh do prostředí chudinské noclehárny třicátých let, kam přichází starý herec a osazenstvo si společně zahraje hru inspirovanou životem slavného francouzského básníka Francoise Villona, buřiče a fanfaróna, který svými básněmi burcoval proti vrchnosti. V padesátých letech, když Jan Werich vedl Divadlo ABC, tento divadelní text oprášil. Partnera Jiřího Voskovce Werichovi nahradil Miroslav Horníček a společné jiskření v předscénách reflektovalo současnost nadcházejících let šedesátých. Vedle kvalitního herectví – Villona hrál O. Lackovič, Kateřinu J. Adamová, purkmistra V. Trégl, Filipa L. Kostelka a další, byl angažován také Orchestr Karla Vlacha, který hrál naživo Ježkovy písně "Hej, pane králi", "Potopa", "Svět na ruby" a "Proti větru". Premiéru v režii Jána Roháče měla inscenace na divadle v roce 1957, televizní záznam v režii Miloslava Zachaty pochází z roku 1960. Tento unikátní záznam byl v archivu ČST později rozstříhán. Znovu zrekonstruován i se slavnými forbínami Jana Wericha a Miroslava Horníčka byl v roce 1998. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Villonovy balady mi učarovaly už dávno, proto se mi asi líbila celá hra. Nejen forbíny a vtipy pánů Horníčka a Wericha (přestože právě to na sebe poutalo většinu pozrnosti). Celá Balada z hardrů byla krásná...mladá Bohdalka, správně sobecký smích Jaroslavy Adamové, úžasný pan Trégl ("Vy jste purkmistr? Jestli vy jste purkmistr, tak já jsem kružítko :D) a také Otto Lackovič, který mi sice do role Villona nejprve vůbec neseděl, ale ve výsledku byl opravdu skvělý. ()
Tyhle unikátní černobílé rekonstruované záznamy představení Divadla ABC jsou něco jako národní kulturní dědictví. Náš nejslavnější tvůrčí tandem Voskovec - Werich se tu reinkarnuje ve dvojici Jan Werich - Miroslav Horníček (Jiří Voskovec byl v té době již několik let v americkém exilu) a je to náhrada více než důstojná. Divadelní hra sama je v obrazech, kde nevystupuje výše zmíněná dvojice, trochu nudná (hlavně první půlhodinu nutno přetrpět), leč ve výstupech a především a autentických forbínách nově etablovaného páru jde o ryzí genialitu. Nevídaná životní moudrost, abnormální jazykový cit, ryzí humanismus (i humanitní vzdělání, jehož je obětí, jak říká v jedné narážce sám Werich) mistrů Jana Wericha i pana Horníčka. Je dobré si čas od času (hlavně pro srovnání s dneškem) tyto legendy české kultury připomenout... ()
Díla Osvobozeného divadla V+W znám jen z menších či větších úryvků. Teď snad poprvé jsem zhlédl jedno v celé své kráse, Voskovce nahradil Horníček a snad důstojně - nemám však s čím srovnávat. Představení trpí dost nerovnoměrným a roztříštěným dějem působící slepeným dojmem. Výrazněji a zábavněji působí jen forbíny hlavních přestavitelů. Ostatní mi přišlo strohé a utahané. Proto jen slabé umolousané 3 hvězdičky. A nejspíš už nemám důvod se k tomu vracet. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Tohle dílo dává lidem jednu naději, že pokud jej shlédnou, mají šanci poznat a pochopit, co je to laskavý hravý skrytý humor a um, .... povšimnout si, jak krásný jazyk my češi máme a že není třeba být hrubý a přitroublý, aby se ostatní smáli nebo co hůř- bavili a považovali oplzlosti a vulgárnosti to za humor. Tohle dílo je jedno z těch, které zůstalo nepřekonáno - alespoň jak já říkám :-) Tohle prostě můžu kdykoli a kdekoli. Jediné co mě velmi mrzí, že nemohu na tyhle pány zajít do dívadla a poděkovat jim za jejich díla...byla bych oddanou návštěvnicí. ()
Před několika dny jsem zhlédl Těžkou Barboru, která byla relativně nudnou hrou zato však s geniálními forbínami. Balada z hadrů oproti Barboře vyniká i vcelku slušnou kvalitou hry, forbíny Wericha Horníčka opět netřeba komentovat, jsou nezapomenutelné. V poslední době pozoruji v různých médiích snahu Wericha zlehčovat či diskreditovat. Tato hra je ideálním protilékem a důkazem, že Werich byl velikánem přesahujícím svým nadhledem většinu lidí v naší malé zemi, byl symbolem minimálně dvou až tří generací. Můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Jsem vděčen, že alespoň něco z jeho díla se zachovalo přes nepřízeň mocipánů na filmovém pásu...100% ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Společně s hrou Těžká Barbora (1960) se jedná o nejstarší filmové záznamy divadelních inscenací v archivu ČT. (sator)
- Premiéra 31. 10. 1957, Divadlo ABC (Praha). (NinadeL)
Reklama