Obsahy(1)
Jan Werich a Miroslav Horníček jako ponocný a antoušek v legendární hře Osvobozeného divadla. Unikátní záznam zachráněný v archivu České televize... Slavná hra autorské dvojice Voskovec a Werich měla premiéru v roce 1935 a hrála se s velkým diváckým ohlasem. Autoři situovali příběh do prostředí chudinské noclehárny třicátých let, kam přichází starý herec a osazenstvo si společně zahraje hru inspirovanou životem slavného francouzského básníka Francoise Villona, buřiče a fanfaróna, který svými básněmi burcoval proti vrchnosti. V padesátých letech, když Jan Werich vedl Divadlo ABC, tento divadelní text oprášil. Partnera Jiřího Voskovce Werichovi nahradil Miroslav Horníček a společné jiskření v předscénách reflektovalo současnost nadcházejících let šedesátých. Vedle kvalitního herectví – Villona hrál O. Lackovič, Kateřinu J. Adamová, purkmistra V. Trégl, Filipa L. Kostelka a další, byl angažován také Orchestr Karla Vlacha, který hrál naživo Ježkovy písně "Hej, pane králi", "Potopa", "Svět na ruby" a "Proti větru". Premiéru v režii Jána Roháče měla inscenace na divadle v roce 1957, televizní záznam v režii Miloslava Zachaty pochází z roku 1960. Tento unikátní záznam byl v archivu ČST později rozstříhán. Znovu zrekonstruován i se slavnými forbínami Jana Wericha a Miroslava Horníčka byl v roce 1998. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Balada z hadrů je stejně jako většina her Jiřího Voskovce a Jana Wericha prakticky dokonalá. Ale já své hodnocení rozdělím na dvě. Za prvé samotná hra. Faktem zůstává, že nikdo asi neuměl psát tak trefně, ale přitom nenápadně o době či nešvarech povah lidí - člověk si musel leckdy domyslet sám na co dvojice naráží, a k tomu nadčasově. O to jsou hry cennější. Když k tomu přidáte celou sortu hereckých hvězd a skvělou hudbu, pak je na co se dívat. Hodnocení samo o sobě ale zaslouží i televizní záznam. Nedám nejvyšší počet hvězd jen proto, že bohužel je záznam velmi nekvalitní. Představitelům není často rozumět a pokulhává i obraz. Škoda, že podobně inteligentní narážky používá dnes jen Divadlo Járy Cimrmana a ostatní, pokud už se uchylují k politickým narážkám, tak pouze ve formě vulgárních urážek a obscéností. ()
Keď boli na scéne Werich s Horníčkom, bola to veľmi dobrá zábava, keď neboli, bolo to o ničom. Škoda, že miesto Horníčka nebol Voskovec, s Werichom tvorili perfektnú dvojicu. Horníčka veľmi nemusím, Wericha naopak milujem. Ešte poznámka ku kvalite TV záznamu. Obraz bol dosť mizerný, dosť z toho boleli oči, ako si ich človek musel namáhať. Zvuk tiež nebol veľmi kvalitný, často tým zahuhňaným dialógom nebolo rozumieť. ()
Hra je oproti forbínám slabší, ale co není! Moudrost a genialita dvojice Jan Werich, Miroslav Horníček, je neskutečná, vůbec oproti dnešním "komikům" (chce to alespoň patery uvozovky). I ve hře je to především o nich, nelze jinak, ale možná je to částečně i kvalitou záznamu. Ten je dost špatný, přesto ještěže existuje alespoň takový! 90% ()
Villonovy balady mi učarovaly už dávno, proto se mi asi líbila celá hra. Nejen forbíny a vtipy pánů Horníčka a Wericha (přestože právě to na sebe poutalo většinu pozrnosti). Celá Balada z hardrů byla krásná...mladá Bohdalka, správně sobecký smích Jaroslavy Adamové, úžasný pan Trégl ("Vy jste purkmistr? Jestli vy jste purkmistr, tak já jsem kružítko :D) a také Otto Lackovič, který mi sice do role Villona nejprve vůbec neseděl, ale ve výsledku byl opravdu skvělý. ()
Geniální hry divadla ABC v podání Wericha a Horníčka. Myslím, že všichni se shodneme, že nejlepší na tom všem jsou forbíny, no ale vlastně veškeré části, kde jsou tito dva, zbytek filmu, jak napsal například Radek99 "se musí přetrpět" ale zas tak hrozné utrpení to rozhodně není:) Tohle duo si naprosto rozumí, trochu lituju, že jsem neměla možnost vidět V+W to by byl asi teprve zážitek. Každopádně tato hra obsahuje řadu mouder a řekla bych ani ne hlášek jako spíš citátů. Mé oblíbené: "Čas si vymysleli lidi, aby věděli od kdy do kdy a co za to."..... "Život je jediná věc, kterou má člověk doživotně."..... "Jakmile chudý člověk začne mluvit o spravedlnosti, tak je zavřenej." Ale nejlepší ze všech je jednoznačně tato: "Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil, ono se s ním totiž víc dělat nedá. " ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Premiéra 31. 10. 1957, Divadlo ABC (Praha). (NinadeL)
- Společně s hrou Těžká Barbora (1960) se jedná o nejstarší filmové záznamy divadelních inscenací v archivu ČT. (sator)
Reklama