Sépie a velryba

Výtečný film s velmi zajímavou náladou, která vás pošle do osmdesátých let (oblečení, interiery). Baumach napsal dobrý scénář s autobiografickými prvky, vypůjčil si kameramana od svého dobrého přítele Wese Andersona (který mimochodem snímek produkoval) a obsadil zajímavým hereckým týmem, které postrádá slabší místo. Nejvíce ovšem překvapí Jeff Daniels, který si poslední dobou vybírá role a jen a jen překvapuje. Jeden z nejlepších snímků 2005. (Pozn.: Nominace v kategorii komedie/muzikál je minimálně omyl) (28.05.2006)

Tak jsem si to nechala rozležet a jsem připravena plivat názory. Předně - nemám ráda Pink Floyd a tím jde část působivosti filmu už od začátku mimo mě. Za další - Baumbach jako by se trochu rozpačitě/bezradně nemohl rozhodnout, o čem chce vyprávět. Bere si zápřah, jakože objektivně o celé rodině a tak, ale potom to očividně nedodržuje. Třeba matka, na rozdíl od všech ostatních členů rodiny, nikdy není sama, vždycky jenom s někým z mužů, a tito muži ji nikdy nenechají mluvit o tom, o čem by ona sama chtěla doopravdy mluvit, vždycky s ní mluví jenom sami o sobě. A hlavně všichni pořád mluví - a o nesmyslech, bleh. Já vím, že to je z velké části záměrně, ale stejně. Chtěla bych tam víc takových scén, jako když na konci otec říká, že by si mohli o všem pohovořit u jídla, a matka se místo slovního vyjádření nekontrolovatelně rozesměje. Linka mladšího bratra v průběhu značně zeslábne a na konci z pointy vymizí, protože ve skutečnosti Baumbach nejvíc chce mluvit o démonu, kterého si otec nad sebou vyrábí ze svého ega a slabošství, způsobu, jakým tímto démonem kazí a tráví staršího z bratří, a způsobu, jakým se z toho starší bratr snaží nevymanit nebo vymanit. Z tohoto úhlu mi přijde líto, že se Baumbach začaroval do toho nemastného neslaného indie žánru, který mu nedovoluje se nijak pořádné rozšoupnout, protože to je regulérní horor a jako takový bych to chtěla vidět vyprávěné. To mě přivádí k myšlence, že on je spíš asi doopravdy spisovatel nebo scenárista, ale ne úplně režisér, protože (kromě zkratky, což se mi zase ale líbilo) nepoužívá filmovou řeč a filmové prostředky, všechno ukazuje jako na divadle. (06.11.2016)

Cez všetku originalitu, ktorú v sebe má názov, film tú svoju akosi nenachádza. Akoby sa vo všetkým obsahovým viac podobal na tú sépiu. Malý, tvarom nevýrazný, obsahovo jednotvárny. Patrí do kategórie nezávislých, kde si herci viac všímajú a využívajú svoje herecké vlohy, tak aspoň tým to celé zachraňujú a na celkový pomalý, pomerne nudný príbeh (teraz naozaj nechápem nomináciu na scenár) sa dá aspoň pozerať. 60%. (05.12.2007)

Pocitový, svérázný, nekonvenční, lehce allenovský, skvěle zahraný. Moc mě bavilo, jak film ukazuje dopad rozvodu na děti, ale i vliv obou rodičů na utváření jejich charakterů. V některých aspektech je film na povrchu jakoby až moc doslovný a nechutný (vulgarismy, sperma), a přitom to celé slouží ke křehkém popisu, hemingwayovskému "mezi řádky"... krása. (31.12.2023)

Nezajímavé drama odehrávající se v rodinných kruzích rozpadající se rodinky se dvěma dětmi. Vcelku zajímavá hudba, bohužel nezachrání nudný scénář. Občas se tam objeví pár hlášek a tak to filmu trochu ulehčí od psychologicky vypjatých scén. Díky bohu že to není delší a i tak se to celkem snést dá. --- Jo je to velmi Kafkovský – No protože to napsal Franz Kafka (31.08.2006)