Ďábel nosí Pradu

Soundtrack Theodore Shapiro: 1. Vogue - Madonna ,2. Bittersweet Faith - BitterSweet ,3. City of Blinding Lights - U2 ,4. Seven Days in Sunny June - Jamiroquai ,5. Crazy - Alanis Morissette ,6. Beautiful - Moby ,7. How Come - Ray LaMontagne ,8. Sleep - Azure Ray ,9. Feelin Hypnotized - DJ Colette ,10. Tres Tres Chic - Mocean Worker ,11. Here I Am - Keenan, Tamra, David Morales ,12. Score Suite - Theodore Shapiro , (09.06.2011)

Nadprůměrná komedie, která pobaví a zaujme i někoho, kdo módě vůbec nerozumí, jako jsem třeba já. Jedná se o film z velice zajímavého prostředí, kam se většinou běžní lidé příliš často nedostanou, a tak dostávají možnost nahlédnout do tohoto světa právě přes tenhle film, který je svěží, vtipný, sarkastický a velice povedený. Ale troufám si tvrdit, že tím, co ho dost vyvyšuje do nadprůměru, je především geniální herecký výkon Meryl Streep, která ztvárnila editorku módního časopisu naprosto excelentně, až bych jí skoro uvěřil, že taková je i ve skutečnosti. Tady je ta nominace na Oscara pro Meryl Streep zcela zasloužená, protože takhle geniálně ztvárnit hlavního záporáka, to chce opravdu už nějaké to herecké umění. Ale zdatným spoluhráčem je této herečce také Anne Hathaway, která si se svou rolí taktéž poradila velice dobře a spolu se Streepovou tak dokázala povýšit film do nadprůměrných vod. Celý film mi neskutečně rychle utekl, aniž by nějak výrazněji nudil, a i to je veliké pozitivum. Takže závěrem už snad jen tolik, že tato komedie stojí za podívání, už jen kvůli hereckým výkonům. Já jsem byl s filmem velice spokojený, ale i přesto to nestačí na maximální hodnocení, ale s radostí uděluji čtyři hvězdičky, protože tenhle film si je bezesporu zaslouží. (13.12.2008)

Tak, ako niektorým babám páčia filmy o autách, tak som sa aj ja potešil z tohto. Vlastne to nie je ani dráma ako svet, ani komédia k popukaniu, základ príbehu je opäť mierne plytký, no vsadením do veľmi atraktívneho, prakticky neokukaného prostredia módy dostáva svoj šmrnc. Škoda, že film dostáva postupne od vtipného len prívlastok milý. Presladený ksichtík Anne Hathaway nenormálne odrovnala pekelná Meryl, na ktorú začínam mať v poslednom čase len kladné poznámky. 75%. (25.08.2007)

Zábavná jednohubka, která místy skvělým způsobem shazuje plytký a prázdný svět byznysu s módou, a k tomu servíruje dokonale vyvážený jin a jang v podobě dokonalé Meryl Streep jako chladné, a přece zranitelné, bestie a Anne Hathaway v další roli sympatické chytré krásky (jako byly Mia či Elle), která má možnost prozřít a najít sama sebe. A pokud nepočítám jako vždy výborného Tucciho, pak právě díky těm dvěma byl nakonec film víc než jen další průměrnou variací na dané téma se šatníkem plným obnošených klišé. (06.05.2012)

"YOU SOLD YOUR SOUL TO THE DEVIL WHEN YOU PUT ON YOUR FIRST PAIR OF JIMMY CHOOS." ------------------ Už pár dní sa neviem zbaviť myšlienky toho, aký by bol tento film absolútne dokonalý, keby sa skončil scénou v aute s Mirandou v Paríži. Štúdio/rejža sa rozhodli ísť vyšliapanou cestou, záverom, akým končí väčšina filmov. Pritom stačilo len strihnúť o pár minút viac a zakončiť ho bolo možné bez akejkoľvek zmeny v deji a tak autenticky, tak reálne, s tak výstižne nastaveným zrkadlom skutočnému svetu a mentality ľudí v ňom a zároveň tak silným artistickým spôsobom, že normálne až nechápem, prečo musel prísť ten zasraný utopický happy end, ktorý, povedzme si úprimne, by sa zrejme nestal. Čo sa ale stalo, bol strhujúci herecký koncert Meryl Streep, kde ostatní, počnúc famóznym Stanleym Tuccim, boli na míle ďaleko vzad. Je pravda, že filmov s takouto tematikou som veľa nevidel, bude však nepravda, keď poviem, že tento je asi najlepší z nich? --- "This 'stuff'? Oh, okay. I see. You think this has nothing to do with you. You go to your closet and you select out that lumpy blue sweater, for instance, because you're trying to tell the world that you take yourself too seriously to care about what you put on your back. But what you don't know is that that sweater is not just blue, it's not turquoise, it's not lapis, it's actually cerulean. You're also blithely unaware of the fact that in 2002, Oscar de la Renta did a collection of cerulean gowns. And then I think it was Yves Saint Laurent, who showed cerulean military jackets? And then cerulean quickly showed up in the collections of eight different designers. Then it filtered down through the department stores and then trickled on down into some tragic Casual Corner where you, no doubt, fished it out of some clearance bin. However, that blue represents millions of dollars and countless jobs and so it's sort of comical how you think that you've made a choice that exempts you from the fashion industry when, in fact, you're wearing the sweater that was selected for you by the people in this room. From a pile of 'stuff.'" --- (x / x) (30.03.2021)