Krajina přílivu

Život plyne, jak voda a smrt je jako moře... Rodiče Jelizi Rose k moři dopluli a dívence nezbývá nic jiného, než plavat. Vychována ve světě bez pravidel, žije svůj život, a hned na několik způsobů. Zde nejsou hranice. Svět her i pomatenosti. Svět, který má svůj začátek i konec. Konec je na dohled, velký žralok připlouvá. Novodobý surrealismus s perfektní kamerou a dokonalým hereckým doprovodem, kterému vévodí ta nejmladší, Jodelle Ferland. Film proplouvající několika žánrovými polohami. Jedna lepší než druhá. (09.02.2014)

Magické? Určitě! Šokující? Možná pro někoho. Nechutné? Podle toho, kdo má jaká měřítka. Ale hlavně - originální tak, jak jen Terry dokáže být! Atmosféra filmu je úžasná, představitelka Jelizy-Rose také, humor je černočerný a figurky kolem hlavní hrdinky celkem zajímavé. Tak co filmu chybí k dokonalosti? Nevím - snad více nápadů, snad větší spád, snad něco úplně jiného - možná na to přijdu při druhém shlédnutí, které dozajista někdy v budoucnu uskutečním. (20.07.2006)

Co to jako mělo být!? Nějaká zvrácená nechutnost s Jeffem Bridgesem v životní roli? Neoddiskutovatelný psychologický přesah zjevně přesahoval mé chápání, přesto jsem dospěla až k závěrečným titulkům, snad v očekávání smysluplného rozuzlení. Ocenění, jako vždy u T. Gilliama, zasluhuje kamera, výprava a masky, také dětská herečka byla skvělá, většina fantazijních vizí však urážela můj jemnocit a kromě vyvolání dávicího reflexu nechápu jejich hlubší význam. (23.04.2010)

Terry Gilliam vždycky bude ten psychedelickej týpek na režisérský stoličce, je totiž jedno o čem točí, vždy to končí na hranici: realita-sen. Takže výsledný tvar, který vítězně kvete z vizuálně podmanivého díla, je cosi jako zfetovaná realita. Tentokrát je to "pohádka" o holčičce, mumii a ujetých kamarádech. 80%. (11.03.2007)

Spoilery! Na jednu stranu je třeba určitě ocenit nekončící fantazii Terryho Gilliama a především fakt, že se umí dokonale odlišovat od většiny tvůrců, čímž mohou vznikat podobné velice originální náměty, které ovšem logicky nesednou každému, protože se opravdu výrazně vyhýbá současným osvědčeným stereotypům a namísto toho nám prezentuje nápady z nejtemnějších zákoutí své mysli. Tato dvouhodinová dávka deprese skutečně nesedne každému. Divák je nucen sledovat 2 hodiny malé samorostlé děvčátko, jehož oba rodiče jsou těžcí heroinisté v poslední fázi života. A tak se dítě naučí v rámci obranného mechanizmu stále více a častěji unikat do svého vnitřního světa a odolávat tak kruté realitě okolo. Po smrti obou rodičů, která nastane asi v první čtvrtině filmu, divák sleduje už jen čirou beznaděj a cítí se až do závěrečných titulků velice nepříjemně. Bohužel se ovšem současně stíhá nudit, protože snímek je opravdu velice stereotypní. K vidění je tedy spíše pouze několik šílených momentů, které vám zaručeně na dlouhou dobu uvíznou v paměti, než že by se ve vás zapsal snímek jako celek. Docela mě zaráží, že snímek s velmi intenzivním pedofilním nádechem odolal přísné cenzuře. Jodelle Ferland byla ovšem v této nesmírně obtížné roli zcela přirozená a úžasná. Gilliam ukázal, že zřejmě umí velice dobře pracovat s malými herci. Stejně tak po umělecké stránce je snímek velmi vysoko, ale to není u Gilliama zřejmě nijak překvapující. Lepší 2 hvězdy. (29.06.2019)