Krajina přílivu

Něco mezi návštěvou Schwarzenberský hrobky a uklízením po drogovým večírku v centru Bagdádu. Terryho ponožky tentokráte vítají diváky v úplně jiný dimenzi, vesmíru, kde jsou děti magoři, dospělí neexistují a bombové útoky jsou prováděny za účelem zničení žraločí bytosti. Všechno mělo význam, ale Giliam hledal tak dlouho jointa po zemi a nechtěl zastavit ten kolotoč bizarních záběrů, až jsem z toho dostal schýzu. Závratě a pískání v uších, pocit samoty na celým světě a že svět je jedna velká imaginace, to je analýza a pocitovost Terryho Tidelandu. Vítej v jiným kosmíru! (05.07.2009)

Upřímně nevím co si o tomhle filmu myslet. Zfetovaná Alenka v říši divů. Malé holčičce Jelize-Rose zemře matka a tak vyráží se svým otcem na venkov do domu své babičky, kde si může okolní svět přetvořit pomocí své fantazie na místo, kde je krásné žít, kde nejsou drogy ani smutek. Kde se stébla obilí mění v mořské vlny a vlaky ve žraloky. Jen nevím jestli je to ze strany Jelize pokus o útěk od reality, aby si nepřipustila smrt otce, nebo přirozená věc. Klasicky provokativní Gilliam s jako obvykle vytříbenou vizuální formou. I stránka kamery je pro Gilliama klasická (nakloněné záběry, často brané ze zpod z neobvyklých úhlů). Největším kladem filmu je bezkonkurenčně Jodelle Ferland, která je neuvěřitelně přesvědčivá, Gilliam jí snad musel přidávat něco do jídla, aby působila takhle mimo:) (18.02.2007)

Z nekrofila pedofilem, aneb čím déle film trvá, tím méně zajímavý a více úchylný je. Ale co na tom, když je to tak krásně natočené, Ferlandovka se předvádí v plné parádě volajíce "Dakoto, třes se!" a k tomu ještě na přivítanou mává k nepoznání změněná, na čokoládu ujetá, Tillyovka. Ten film má takových drobných kladů, že i ten nejzásadnější nedostatek, a to příběh, přestává být důležitý. (15.12.2011)

Vy s tím teda naděláte. "Obyčejný" výlet do dětské mysli a představivosti, neobyčejný pouze v tom, že málokdo ho dokáže opravdu vystihnout. Z bizarního se stává přirozené, z nesmyslu realita, nepodstatné se stává životně důležitým, věci mají svůj význam a přece jsou ještě bez významu. Ale kdo už zapomněl, tak stejně neví, o čem mluvím. (08.01.2008)

Spoilery! Na jednu stranu je třeba určitě ocenit nekončící fantazii Terryho Gilliama a především fakt, že se umí dokonale odlišovat od většiny tvůrců, čímž mohou vznikat podobné velice originální náměty, které ovšem logicky nesednou každému, protože se opravdu výrazně vyhýbá současným osvědčeným stereotypům a namísto toho nám prezentuje nápady z nejtemnějších zákoutí své mysli. Tato dvouhodinová dávka deprese skutečně nesedne každému. Divák je nucen sledovat 2 hodiny malé samorostlé děvčátko, jehož oba rodiče jsou těžcí heroinisté v poslední fázi života. A tak se dítě naučí v rámci obranného mechanizmu stále více a častěji unikat do svého vnitřního světa a odolávat tak kruté realitě okolo. Po smrti obou rodičů, která nastane asi v první čtvrtině filmu, divák sleduje už jen čirou beznaděj a cítí se až do závěrečných titulků velice nepříjemně. Bohužel se ovšem současně stíhá nudit, protože snímek je opravdu velice stereotypní. K vidění je tedy spíše pouze několik šílených momentů, které vám zaručeně na dlouhou dobu uvíznou v paměti, než že by se ve vás zapsal snímek jako celek. Docela mě zaráží, že snímek s velmi intenzivním pedofilním nádechem odolal přísné cenzuře. Jodelle Ferland byla ovšem v této nesmírně obtížné roli zcela přirozená a úžasná. Gilliam ukázal, že zřejmě umí velice dobře pracovat s malými herci. Stejně tak po umělecké stránce je snímek velmi vysoko, ale to není u Gilliama zřejmě nijak překvapující. Lepší 2 hvězdy. (29.06.2019)