Inland Empire

Vidím v tom kreativitu. Vidím v tom určitý přednes, který Vás pohltí. Vidím v tom část sebe, můj odraz, mou vizi, mou smrt, moje znovuzrození, moje pokání. Lynch vytrhl můj mozek z hlavy, vytvořil ze mě zrůdu, která si nedožaduje přídavku, ale přímo o něj úpěnlivě prosí. Herci hrají v obrovských místnostech, případáte si nicotní a zatraceně nejistí v kramflecích, nevadí, atmosféra Vás staví na nohy. Je jako člověk, který vás v určitých situacích podrží, je vaší ochranou berličkou, Bohem. Ten film nemusí dávat smysl, nemusí se líbit všem, ale pro mě znamená neuchopitelnej svět, svět- kam bych se chtěl teleportovat. Zmogořil jsem už dávno...teď chci, aby to bylo definitivní.. (23.09.2009)

Lynch je šialenec. A očividne je na to hrdý. Od TWIN PEAKS sa váľa vo svojom psychedelickom svete plnom chodieb, závesov a dverí... MULHOLLAND DRIVE bol prekvapivo umiernený, no tentoraz je to opäť ťažké sústo. Lynchove filmy zvládam pozeať hlavne preto, že v ich napokon vždy nájdem príbeh. Aj tentoraz sa mi to podarilo... Ale režisér očividne skúša, čo všetko divák vydrží... A tie posledné zábery slúžiace ako doslovný dovetok bol naozaj piamočiary výsmech... (01.12.2008)

Závěrečný (?) díl Lynchovy monstrózní trilogie (?). Pokud byla Mullholand Drive umocněním strašné noční můry z Lost Highway na druhou, je Inland Empire jejím umocněním na desátou. Již dávno jsem se u všech tří zmiňovaných snímků přestal zaobírat malichernostmi jako je logika, pochopení či lineárnost a bohatě se mi to vyplatilo. Pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků posledních let, společně s již zmiňovanou Mullholand Drive jeden z nejpůsobivějších filmů 21. století. (28.07.2007)

Mám dojem, že jsem si myslel, že už není možný jít dál tím směrem, kterým šel Lynch v Lost Highway a Mulholland Drive. Aspoň ne tak, aby to bylo ještě zajímavý. Jenže on to udělal, a udělal to tak, že se to nedá vůbec popsat. Inland Empire je takovej masakr (myslim jako dokonalej film), až je to vyloučeno. Jestli mě Lost Higway a Mulholland Drive naprosto odpálily, jak nazvat pocit, kterej jsem měl u Inland Empire, když je ten film ještě desetkrát působivější, šílenější, schizofrennější, paranoidnější, rozbitější, ujetější... Přitom jsem si na konci říkal, že mi to všechno do sebe zapadlo a že je mi vcelku jasný, o co šlo. No ale možná se pletu. Stejně je to jedno. Zásadní zážitek bylo pro mě totiž samotný sledování tohohle filmu. (07.08.2007)

Zdá se, že Lynch tentokrát tematicky koketuje s Stanislavského metodou fyzického jednání a psychického splynutí s postavou, přičemž neváhá fikční svět filmu propojovat s tím reálným. První hodinu z necelých třech jsem si říkal, že tomu filmu celkem dobře rozumím, pak se ale Lynch utrhne ze řetězu, naprosto bourá dosavadní celkem kontinuální vyprávění a je stále těžší najít v příběhu nějaký klíč. Budu se na to muset podívat ještě jednou, problém ale je že tento tříhodinový film je z diváckého hlediska velmi vyčerpávající, k čemuž navíc napomáhá i Lynchova schopnost útočit na divákovy vjemy a korigovat jeho emoce a tak se z Inland Empire stává opravdu hutný zážitek. Lynchova práce s kamerou je velmi netradiční až nepříjemná, svůj účel ale plní, i když takto neučesaný vizuál mnohým nejspíš nesedne. Spoustu scén jsem upřímně nepobíral a spolu s Mazací hlavou se jedná o Lynchův nejhůře stravitelný film…což ale neznamená, že by byl špatný. Po důkladnější analýze ho možná více docením. (05.02.2010)