8 žen

Sedm žen v jednom domě. Francouzky. Skvělé herečky. Osmou ženou je dočasně muž – muž s dýkou v zádech. Vražda!? Ano. Co teď? Telefon je odstřihnutý, cesta k civilizaci zavalena nánosy sněhu. Musela vraždit jedna z žen. Nebo to byla momentálně nepřítomná osmá žena? Až do posledního dechu napínavá detektivka s tím nejlepším možným hereckým ansáblem – to zní samo o sobě dost lákavě. Jediné, co by mohlo hrozit, je příliš divadelní aranžmá. Ano? Ne! Vytříbeným slovníkem pronášené věty osmkrát naruší muzikálový výstup a nespočetněkrát na podobný žánr atypický druh humoru. Jenže na jaký žánr vlastně? Muzikální černou retrokomedii? S největší pravděpodobností. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Tyler, Cimr (14.01.2006)

To, co by v americkém případě bylo remakem, to je ve francouzském provedení hebkou ženskou nostalgií let padesátých a šedesátých minulého století. Francois Ozon nás přesvědčuje, že muž je schopen citlivého vhledu ne do jedné, ale hned do celého trsu ženských duší. Duší rozmanitých a bouřlivých jako žena sama. Stejně hebká a vláčná kamera nás hladí ať už zabírá zasněženou zahradu, dvůr nebo zdi hlavní rozlehlé vily kdesi na periférii jednoho blíže nespecifikovaného francouzského venkovského města daleko mimo pařížskou aglomeraci. I tady všude cítíme jemnou ženskou ruku. Agatha Christie, další žena, jejíž přítomnost cítíme v Ozonově autorském filmu, je doslova vyvlečena z horského prostředí svých DESETI MALÝCH ČERNOUŠKŮ. Nevadí to; iluze osamění a izolování právě tak nedobrovolného v anonymitě bílého zajetí, zůstává zachována prostřednictvím právě tak marných pokusů o únik. Jakkoliv by ŽENY měly být detektivkou, psychologie postav je propracována s graciézní precizností nové vlny a celková atmosféra dále umocněna šansony zhruba blízkými předpokládatelné době děje; každá herečka má k dispozici po jednom. Všechny herečky bez rozdílu prokazují pozoruhodnou muzikálnost; nemůžeme se dost dobře ubránit pocitu, že Edith Piaf i Mireille Mathieu v nich mají pozoruhodnou konkurenci. Vše koření francouzsky jemný námět, překvapivé pointy a zvraty včetně konce, který lze obtížně předvídat, ale který současně není brutálním znásilněním předcházejícího děje a jeho směřování. ŽENY jsou pozoruhodně zralým dílem mladého francouzského režiséra, dílem, který dohromady ústrojně, s pozoruhodnou úspěšností, svedlo přední osobnosti francouzské kinematografie, jež by se jinak sotvakdy setkaly. Podobná možnost a uvažování o tom co by, kdyby .... by v žádném případě nepřekročily úroveň spekulací. Takže osm, pardon, vlastně devět žen vás zve. Na co? No přece na vraždu, která vraždou není. Posléze zjistíme, že součtem osmi souborů někdy až překvapivě rvavých něžností je jedno mužské neštěstí, jež se rovněž není s to vyprostit z tohoto i krásného, i fatálního kauzálního řetězce, obrazu zobrazujícího hlubokou krizi mezilidských současných vztahů. Špičkovému lidství odpovídá špičkový film. Zve i vábí. A tam, kde není vítán, zdvořile zavírá dveře a odchází. Odmítá totiž být - a my dobře víme proč - nezvaným hostem. (18.08.2008)

Wow! Nevím na kolik je 8 žen originální podívanou, ale rozhodně stojí za vidění. Osm žen zavřených v honosném sídle, sníh nedovolí odejít a jediný chlap leží na břichu s kudlou v zádech. Fracoisovi Ozonovi se z tématu podařilo vytřískat absolutní maximum. To co by se půl hodině filmu mělo stát nudou, ve které jedna ženská obviňuje druhou, se každou chvíli ještě graduje do závratných výšin. Ozon mě přinutil až do závěrečných minut přemýšlet nad tím, kdo je vrahem. Celý film jsem si skládal určitou teorii, ale po prá minutách jsem ji musel nějak pozměnit. A navíc mě závěrečné rozuzlení hezky usadilo, vysmálo se mi do ksichtu a jenom jsem si potvrdil, že jsem viděl moc málo filmů na to, aby se nenechal překvapit. V jednoduchosti je krása a konec je nejjednodušší jaký si dokážete představit. Ale i přes to přeze všechno jsem nucen zůstat s hodnocením stupínek pod vrcholem. Důvod proč nejdu výš je ten, že mě neskutečně iritovali hudební čísla. Ano, dá se říct, že se tam i hodily, ale mě to prostě neskutečně štvalo celý film. 8 žen je však rozhodně velmi kvalitní a zábavnou podívanou, ve které vám jednotlivé charaktery dojdou až po druhém shlédnutí. Ale uznávám, že důvod měla opravdu každá... (12.02.2005)

Nebýt skvělých hereckých výkonů a celkem zajímavého provedení, asi tenhle film tolik neoslní. O herečky šlo však především a vás se na ně baví koukat, protože jsou prostě skvělé a je vám celkem jedno, co hrají, protože on ten film zas tak skvělý není, myslím scenáristicky. Ale má funkční muzikálová čísla, což jsem nečekal. (03.09.2015)

Hra Roberta Thomase "8 žen" proběhla celým Českem, hrála se i v Lanškrouně, Boleslavi, Bydžově, větší města pomíjím. Každá z žen se tu prezentuje nejen svou humorně pojatou povahou, ale i písničkou (texty viz youtube). Humor a písničky jsou dobře dohromady, dobře to vypadá i dobře to zní. Samozřejmě si můžeme přitom současně přehrávat "pohlavně" opačnou verzi: člověk s dýkou je žena. Peripetie mohou být obdobné, jen závěr se bude nejspíš lišit. Zdánlivá oběť vyrazí z pokoje a všechny falešníky postřílí. Pozn.: Ludivine Sagnier (Catherine), která všechno zosnovala, zpívá: "Papa papa papa t'es plus dans l'coup papa - taťko, taťko, taťko, jaksi už nejseš ve formě taťko". (14.01.2019)