Království potoků

Lituji obyčejné diváky koncesionářsky placené televize, kteří z nejrůznějších důvodů či zvědavosti na Štědrý večer koukaly na tuhle pohádkovou ubohost. Bohužel, letošní český pohádkový majstrštyk Anděl páně zamířil do kin a zbyla jen tahle trapná záležitost, z níž se stala jedině tak malá ostuda pro veřejnoprávní televizi. (01.01.2006)

Nebyla to sice klasická předrevoluční pohádka, se skvělou výpravou, ale já se u ní příjemně pobavila... Dvojice Potok a Potůček :-) Nebylo to vyloženě postaveno na klaďácích a záporácích, ale jako milá pohádka ok. Rozhodně lepší než slátanina Z pekla štěstí.. Co jsem tak četla předchozí komentáře, na hlavní vysílací čas o Štědrém večeru to asi není, ale já na to koukala nezávisle v úplně jiném rozpoložení a nemůžu si stěžovat.. (12.07.2006)

Jestliže tahle pohádka opravdu běžela před sedmi lety na Štědrý večer na ČT1 jako premiérová pohádka, tak jsem rád, že jsem v té době dával na Štědrý večer přednost jiným programům než byla pohádka na ČT1. Protože tahle zvláštní pohádka se opravdu hned tak nevidí. Vlastně většinu toho, co mi na téhle pohádce vadilo, už vyjmenovali ve svých komentářích kolegové přede mnou. Divný a občas nesouvislý děj, chybí zde nějaké jasně definované zlo, patroni království potoků neumí plavat a celkově jsem nepochopil, jakou tam mají funkci, zkrátka tahle pohádka má hodně děravý děj i střih a je celá taková nějaká divná, skoro bych řekl až depresivní, čemuž ve velké míře napomáhá velice zvláštní hudba, která v mé mysli dokázala evokovat všechno, jen ne veselost ani optimismus a už vůbec ne pohádkové motivy. A je to velká škoda, protože když už měli tvůrci k dispozici takové krásné interiéry i exteriéry, k tomu zajímavé a kvalitní herce, tak mi nezbývá než říct, že tahle pohádka nedokázala využít svůj potenciál a výsledek je mdlý a velice rozpačitý. Nicméně podívat se na to dalo a nebyl to úplně nejhorší zážitek, ale na lepší hodnocení, než jsou dvě hvězdy, to fakt nevidím. (03.01.2013)

Že za pohádkou stojí Centrum dramatické tvorby, to už je na pováženou. Vždy, když zazněly tóny té depresivní hudby, čekala jsem nějaký zvrat, nějaké nebezpečí číhající na prince, a ono nic. Celý příběh vlastně jen tak nějak plyne, ve výsledku se ukáže, že princ žádné úkoly ani dělat nemusel. Krausová v mých očích rozhodně žádná štramanda není, od pohledu je mi nesympatická a smysl její postavy mi zůstal utajen. Vše tedy zachraňuje princ s princeznou, při jejich svatbě (to snad ani nemůže být spoiler) jsem ale neměla takový hezký pocit jako při běžných šťastných koncích. A patroni Království potoků neumí plavat? Opravdu zvláštní "pohádka". (02.01.2013)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)