Království potoků

Sledoval jsem tuhle pohádku tak napůl oka, takže to, že tam pro mě byly jakési nesrovnalosti, může být i moje vina, ale jako celek to dost drhlo. Ústřední zamilované postavy na mě působily hodně prkenně a tu jejich lásku jim nemohl uvěřit ani slepý s hluchým, a tak snad jediná postava, která na mě trošku zapůsobila, byla jakoby zlá tetička v podání Jany Krausové. Problém je, že ani jí jsem tu zlost moc nevěřil, jakoby zde nějaká opravdu zákěřná postava chyběla. A to je v pohádce problém. Ale koukat se na to dalo, narozdíl od Troškových taškařic. 30% (02.01.2013)

Netradiční zaměření (princ získá princeznu "podvodem", i když se k němu přizná). Bohužel i Jakub Prachař i Kristýna Janáčková jsou ve svých rolích nevýrazní, a tak na sebe strhne pozornost zlá královna v dobrém podání Jany Krausové, pohádkovou čest zachraňují ještě nadpřirození Potok a Potůček. Na tři hvězdy to však nestačí, u pohádky podprůměr mrzí možná ještě víc. (03.01.2013)

Chápu, že to pro ČT byla nouzová náhrada za Anděla Páně vyslaného do kin, ale to opravdu nedokázali sehnat žádný alespoň průměrný scénář? Nebýt dvou „balvanů“, kteří byli občas i trochu vtipní, nestál by výsledek vůbec za nic. O to líp jsem si mohl všimnout slušné hudby i faktu, že na výpravě se nejspíš šetřilo míň než u zmiňovaného Anděla Páně. (25.12.2005)

Děs! V tomhle úděsném výtvoru, který si dovoluje zvát se pohádkou, se prakticky střídají dva druhy scény. První je výměna informací kdo je kdo, co se děje nebo kam kdo směřuje, potom následuje několik minut různě nudných záběrů s hudbou, potom zase menší dialog a opět deset minut hudby. Co se týče pohádkových postav - jsou tu všeho všudy dva pitomci, kteří se s princem vždycky setkají, dají mu "dobrou radu" (například že medailonek v jezeře najde nejlépe v noci pomocí zrcadla a svíčky - eh???) a následně mizí. Chybí základní věci, jako zlo, příběh, gradace apod. Prostě nuda, absolutně nepohádkový film, který doufám nikdy nebudu muset znovu sledovat! (22.10.2008)

Filmy Pavla Jandourka mám moc rád. Ale tohle je prostě úlet, tedy především scenáristický. Na začátku sledujeme krále, jak si vybírá podle obrazů nevěstu - a najednou pic bum, sledujeme změny ročních období, a najednou na hradě pobíhá nějaký kluk. Ahá, domyslíme si, tak on si jednu z nich vzal a tohle je syn. Ale proč nebyla ani naznačena svatba? Syn má najednou ne osm, ale dvacet let, míří na laň, a najednou se vedle něho objeví dva kumpáni a začnou rozdávat rady a vůbec hýbat dějem, když jedou za odmítnutou královnou. Ta po dvaceti letech vypadá furt stejně, a světe div se!, má dceru! Kdy, kde, s kým? A proč o ní nejprve mluví jako o neteři, a ve skleníku jako o dceři? A princ, kdovíproč, dostane tři úkoly... Královna připraví past v místech, která zná, a pak sama špatně odbočí?... Zkrátka, nic na sebe nenavazuje, chybí ústřední linka děje, zmateně skáčeme sem, a tam, a divák netuší proč, protože se sice něco jemně naznačuje medailonem a kachnami, ale pro diváka je nutno otevřít karty více. Nakonec tedy vede jedině vymazlený vizuál, hudbu a solidní vedení herců, ale to je tak vše. (02.01.2013)