Království potoků

Filmy Pavla Jandourka mám moc rád. Ale tohle je prostě úlet, tedy především scenáristický. Na začátku sledujeme krále, jak si vybírá podle obrazů nevěstu - a najednou pic bum, sledujeme změny ročních období, a najednou na hradě pobíhá nějaký kluk. Ahá, domyslíme si, tak on si jednu z nich vzal a tohle je syn. Ale proč nebyla ani naznačena svatba? Syn má najednou ne osm, ale dvacet let, míří na laň, a najednou se vedle něho objeví dva kumpáni a začnou rozdávat rady a vůbec hýbat dějem, když jedou za odmítnutou královnou. Ta po dvaceti letech vypadá furt stejně, a světe div se!, má dceru! Kdy, kde, s kým? A proč o ní nejprve mluví jako o neteři, a ve skleníku jako o dceři? A princ, kdovíproč, dostane tři úkoly... Královna připraví past v místech, která zná, a pak sama špatně odbočí?... Zkrátka, nic na sebe nenavazuje, chybí ústřední linka děje, zmateně skáčeme sem, a tam, a divák netuší proč, protože se sice něco jemně naznačuje medailonem a kachnami, ale pro diváka je nutno otevřít karty více. Nakonec tedy vede jedině vymazlený vizuál, hudbu a solidní vedení herců, ale to je tak vše. (02.01.2013)

To bude asi nějaká pohádka, říkám si, když jsem to zapnula. Hm, to nevypadá moc jako pohádka. Ale co to teda je? Hele, ti dva maníci se umí objevit a zase zmizet. Tak to asi přece jenom bude pohádka. No, možná by to chtělo nějakou zajímavější zápletku, když už je to ta pohádka. Na druhou stranu, kdyby ji to mělo, možná by to bylo ještě horší. (28.03.2016)

Bylo jednou jedno království a díky Bohu nikdo neví kde přesně. To království se tak nějak plácalo od ničeho k ničemu, figurovala v tom královna, která snad umřela či co a král, který by býval udělal lépe, kdyby umřel taky. Potoky a říčky mají své patrony, kteří, jestli jsem to dobře pochopila, se objevují a mizí když tahají za kravské struky. Taky tam princ někam jede na koni, ale kam a proč, to by snad chtělo mezitiulek jako v groteskách. (31.10.2010)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)

Chápu, že to pro ČT byla nouzová náhrada za Anděla Páně vyslaného do kin, ale to opravdu nedokázali sehnat žádný alespoň průměrný scénář? Nebýt dvou „balvanů“, kteří byli občas i trochu vtipní, nestál by výsledek vůbec za nic. O to líp jsem si mohl všimnout slušné hudby i faktu, že na výpravě se nejspíš šetřilo míň než u zmiňovaného Anděla Páně. (25.12.2005)