Chromofobie

Poslední dobou se mi mozaikové filmy ve stylu Magnolie, 21 gramů, Crash či Babel začínají zajídat. Mám z nich pocit, že mozaika umožňuje režisérovi do filmu nacpat víc krizí, dramatických situací, dojemných osudů, událostí obecně a přitom všem se elegantně vyhne potřebě vykreslit postavy do větší hloubky. Přeskakování pozornosti mezi postavami mu dává i snadný nástroj k náhlým změnám nálady - snadněji tak dostává diváka, kam potřebuje. Pokud je každá postava jiná, je to ještě snazší. Tím nechci říct, že by se mě potíže páru ve středním věku, sociálního pracovníka, nemocné prostitutky atd., nijak nedotýkaly. Jejich příhody však jsou příliš krátké, jak novinové zprávičky - naštěstí i podobně uvěřitelné. Vzbudí soucit, ale nedají pocit, že jste zažili (viděli) něco opravdu výjimečného. Leccos sympatických detailů se však najde, např. chlapík, který nedokáže zastřelit jelena, ale snadno (byť si to vyčítá) zničí několik lidských osudů. Slabé **** (11.09.2008)

Zvláštní a zajímavý film, kterému by však slušelo sestříhání - je příliš dlouhý a jsou tam nudné pasáže. Nejvíc mě asi oslovil ten dům kde žije krásná Kristin Scott Thomas a sympaťák Damian Lewis. Úžasná architektura a špičkový design. To je můj sen. Jinak Penélope Cruz ve většině filmů nemusím a ani tento film mi příliš nesedla... (07.10.2011)

Musím přiznat, že mě to moc nechytlo. Filmařsky asi dobré, ale na diváka tvůrci trochu zapomněli, mi přijde. Nějak není komu fandit a čeho se chytit. Od začátku nesympatické postavy, vykolejenost, a ty neustále se měnící barvičky taky spíš odrazovaly. --- Ben Chaplin, Penélope Cruz či Ralph Fiennes ve filmu režisérky Marthy Fiennes a s hudbou Magnuse Fiennese... Tyhle rodinné filmy většinou bývají nalevačku. Ruka ruku myje, žádná konstruktivní kritika a podle toho vypadá výsledek. Abych nebyl hned na úvod nařčen z neobjektivnosti, dovolím si nejprve citovat uživatele s nickem Subjektiv z ČSFD: "Poslední dobou se mi mozaikové filmy ve stylu Magnolie, 21 gramů, Crash či Babel začínají zajídat. Mám z nich pocit, že mozaika umožňuje režisérovi do filmu nacpat víc krizí, dramatických situací, dojemných osudů, událostí obecně a přitom všem se elegantně vyhne potřebě vykreslit postavy do větší hloubky. Přeskakování pozornosti mezi postavami mu dává i snadný nástroj k náhlým změnám nálady - snadněji tak dostává diváka, kam potřebuje. Pokud je každá postava jiná, je to ještě snazší. Tím nechci říct, že by se mě potíže páru ve středním věku, sociálního pracovníka, nemocné prostitutky atd., nijak nedotýkaly. Jejich příhody však jsou příliš krátké, jak novinové zprávičky - naštěstí i podobně uvěřitelné. Vzbudí soucit, ale nedají pocit, že jste zažili (viděli) něco opravdu výjimečného. Leccos sympatických detailů se však najde, např. chlapík, který nedokáže zastřelit jelena, ale snadno (byť si to vyčítá) zničí několik lidských osudů." Osobně bych jen dodal, že mě to moc nechytlo už od začátku. Filmařsky asi dobré, ale na diváka tvůrci trochu zapomněli, mi přijde. Nějak není komu fandit a čeho se chytit. Od prvních záběrů nesympatické postavy, vykolejenost, a ty neustále se měnící barvičky taky spíš odrazovaly. Český disk načíná protipirát, trailery na filmy Veřejný nepřítel č. 1, Milk, Pád, Druhý dech a Podvod, jedna reklama, jinak je disk zcela bez bonusů. Český dabing je oproti originálu zase neuvěřitelně plochý, až to tahá uši. (22.01.2009)

Můj první dojem byl rozpačitej, nejistej a první půle filmu zapůsobila neosobně, odtažitě, chladně. A to i přes to, že jsem měla v obsazení dva své koně (Ralph Fiennes!, Kristin Scott Thomas). Druhá půlka si to podstatně vyžehlila, když si dovolila být trochu víc hlubší a dokonce vypustit nějakou tu emoci. Kdybych ořezala působivej konec, skladbu Heroes a režisérčin cit pro obraz, byl by to průměr a ani Ralph by to nezachránil. (10.12.2009)

Až na ten sladký šťastný romantický "americký" konec s dceruškou prostitutky v náručí oklamávané manželky... Jedna hvězda dolů. Jinak to ze začátku bylo dost nepřístupné, než člověk pochopil, jak jsou jednotlivé osoby vzájemně propojeny; a ovšem svět podnikání, financí a práva v tomto světě mi je naprosto cizí, takže jsem se těžko vyznával i v machinacích pana ministra. Herecké výkony slušné, ovšem i moje milá Penélope dostal roli na tělo - kolikrát jen ona umírala ve filmech na rakovinu? Marcusův příběh, jehož zlákaly velké peníze a zúčastnil se na podvodu se silničním okruhem pana ministra. Jeho potrhlá manželka, která měla pocit, že má malé poprsí a obdivovala imbecilní moderní umění (ten rodinný přítel, "kmotr", to řekl při vstupu na výstavu stejně, jako bych to řekl já). A právě tenhle kunsthistorik, těžce poraněný patnáctiletými fracky. Aylesbury nejmladší, dítě milované, ale přitom ponechané divokému růstu. A pak příběh prostitutky a sociálního pracovníka, nepochopil jsem, zda to u něho byly city nebo jen soucit. Proč chromofobie? Snad ten otisk, který každá chvíle života v člověku zaznamenává a zůstává uvnitř. Nevím. Asi.Snad. (12.10.2017)