Chromofobie

Musím přiznat, že mě to moc nechytlo. Filmařsky asi dobré, ale na diváka tvůrci trochu zapomněli, mi přijde. Nějak není komu fandit a čeho se chytit. Od začátku nesympatické postavy, vykolejenost, a ty neustále se měnící barvičky taky spíš odrazovaly. --- Ben Chaplin, Penélope Cruz či Ralph Fiennes ve filmu režisérky Marthy Fiennes a s hudbou Magnuse Fiennese... Tyhle rodinné filmy většinou bývají nalevačku. Ruka ruku myje, žádná konstruktivní kritika a podle toho vypadá výsledek. Abych nebyl hned na úvod nařčen z neobjektivnosti, dovolím si nejprve citovat uživatele s nickem Subjektiv z ČSFD: "Poslední dobou se mi mozaikové filmy ve stylu Magnolie, 21 gramů, Crash či Babel začínají zajídat. Mám z nich pocit, že mozaika umožňuje režisérovi do filmu nacpat víc krizí, dramatických situací, dojemných osudů, událostí obecně a přitom všem se elegantně vyhne potřebě vykreslit postavy do větší hloubky. Přeskakování pozornosti mezi postavami mu dává i snadný nástroj k náhlým změnám nálady - snadněji tak dostává diváka, kam potřebuje. Pokud je každá postava jiná, je to ještě snazší. Tím nechci říct, že by se mě potíže páru ve středním věku, sociálního pracovníka, nemocné prostitutky atd., nijak nedotýkaly. Jejich příhody však jsou příliš krátké, jak novinové zprávičky - naštěstí i podobně uvěřitelné. Vzbudí soucit, ale nedají pocit, že jste zažili (viděli) něco opravdu výjimečného. Leccos sympatických detailů se však najde, např. chlapík, který nedokáže zastřelit jelena, ale snadno (byť si to vyčítá) zničí několik lidských osudů." Osobně bych jen dodal, že mě to moc nechytlo už od začátku. Filmařsky asi dobré, ale na diváka tvůrci trochu zapomněli, mi přijde. Nějak není komu fandit a čeho se chytit. Od prvních záběrů nesympatické postavy, vykolejenost, a ty neustále se měnící barvičky taky spíš odrazovaly. Český disk načíná protipirát, trailery na filmy Veřejný nepřítel č. 1, Milk, Pád, Druhý dech a Podvod, jedna reklama, jinak je disk zcela bez bonusů. Český dabing je oproti originálu zase neuvěřitelně plochý, až to tahá uši. (22.01.2009)

Můj první dojem byl rozpačitej, nejistej a první půle filmu zapůsobila neosobně, odtažitě, chladně. A to i přes to, že jsem měla v obsazení dva své koně (Ralph Fiennes!, Kristin Scott Thomas). Druhá půlka si to podstatně vyžehlila, když si dovolila být trochu víc hlubší a dokonce vypustit nějakou tu emoci. Kdybych ořezala působivej konec, skladbu Heroes a režisérčin cit pro obraz, byl by to průměr a ani Ralph by to nezachránil. (10.12.2009)

Divák se časem stává filmofobným - odolným vůči filmovým sdělením, protože se ta sdělení donekonečna opakují a variují. Mozek hledá nejen novinky, ale i zákonitosti. Z novinek se stávají schémata, ze schémat automatismus nebo ještě hůře nuda. Před pár lety by mne tento film velmi zaujal, dnes jen potvrdil to, co již vím – věci nás mění, oddělují a oddalují. Objekt moderního umění (co je umění a co je moderní umění je otázka sama o sobě) "Chromophobia", což je plasmová dvojobrazovka, která reaguje na nejmenší změny v okolí, se ukazuje být citlivější, než úspěšní z vnějšího pohledu, majetní lidé, kteří se vyhýbají přirozeným lidským citům a emocím. Doprovodný text k tomuto artefaktu hlásá: "The silver screen has an exagerrated capacity to reach its audience, touching places that the brush can only dream of" (Stříbrné plátno má zvýšenou schopnost oslovit své diváky, dotknout se míst, o kterých si malíři se svými štětci můžou nechat leda zdát). Zvrácenost moderní civilizace projevuje se i v tom, že se člověk dívá na filmy, aby cítil to, co má cítit v běžném životě, a prožívá jen zástupné city. Až otupí se i tento vjem, bude člověk pak schopen cítit ještě něco kromě fyzické bolesti? ___ Trojka za příliš prvoplánové a zromantizované podání charakterů a témat – obzvlášť té osamělé nemocné prostitutky. (07.10.2011)

Chromofobie připomíná lovce, který si vyjde zastřílet do lesa a je mu vcelku jedno, co přinese domů, hlavně když toho bude co nejvíc. Ona už si si z toho žena, pardon divák, něco vybere, takže kladný výsledek tohoto výletu musí být zaručen. Bez problémů střílí po jelenech, veverkách a sem tam padne i nějaký ten rejsek. Tenhle film přináší spoustu témat, většinou natolik závažných, že by každé jedno z nich vystačilo na samostatný film a přivádí na scénu tolik postav s velkým potenciálem, že je až neuvěřitelné, o jak nevýrazný film v konečném výsledku jde. Chromofobie kombinuje jednak etická komorní dramata, která diváci znají z tvorby Atoma Egoyana, jednak populární mozaikovité koláže typu Babel či 21 gramů, jenže narozdíl od takových 21 gramů neumí Chromofobie udržet divákovu pozornost po celou dobu a její schopnost vyvolávat lidské emoce je po převážnou většinu stopáže mizivá. Film působí odtažitě až studeně, podobně jako sterilní chladný interiér hrdinova obydlí plného kovu a skla. Problémem jsou i nesympatické postavy, kdy např. Kristin Scott Thomas v roli Marcusovy manželky volí takovou polohu, že vedle ní je Anette Bening z Americké krásy vzorem vřelosti a empatie. Teprve v posledních 15 minutách se osudy jednotlivých postav vzájemně protnou a divák může pocítit určitou katarzi. Jenže film má příliš dlouhou stopáž a příliš dlouho těká odnikud nikam, aby to stačilo na víc než tři slabší hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (20.04.2010)

Chromofobie je bez sympatických postav. To by nevadilo, kdyby alespoň nějaká z nich byla hodná pozornosti, zajímavá, uhrančivá - což se také nestalo. A tak se před očima prezentují nezajímavě předestřené tisíckrát filmařským průmyslem vytěžené problémy (korupce mocných, vztahové problémy zaneprázdněných, přátelství mezi lidmi s odlišnými zájmy, úpadek a pád prostitutky samoživitelky).... Pak už nic nezachrání ani zajímavé barevné ladění a architektonické zarámování. (30.03.2009)