Chromofobie

Chromofobie připomíná lovce, který si vyjde zastřílet do lesa a je mu vcelku jedno, co přinese domů, hlavně když toho bude co nejvíc. Ona už si si z toho žena, pardon divák, něco vybere, takže kladný výsledek tohoto výletu musí být zaručen. Bez problémů střílí po jelenech, veverkách a sem tam padne i nějaký ten rejsek. Tenhle film přináší spoustu témat, většinou natolik závažných, že by každé jedno z nich vystačilo na samostatný film a přivádí na scénu tolik postav s velkým potenciálem, že je až neuvěřitelné, o jak nevýrazný film v konečném výsledku jde. Chromofobie kombinuje jednak etická komorní dramata, která diváci znají z tvorby Atoma Egoyana, jednak populární mozaikovité koláže typu Babel či 21 gramů, jenže narozdíl od takových 21 gramů neumí Chromofobie udržet divákovu pozornost po celou dobu a její schopnost vyvolávat lidské emoce je po převážnou většinu stopáže mizivá. Film působí odtažitě až studeně, podobně jako sterilní chladný interiér hrdinova obydlí plného kovu a skla. Problémem jsou i nesympatické postavy, kdy např. Kristin Scott Thomas v roli Marcusovy manželky volí takovou polohu, že vedle ní je Anette Bening z Americké krásy vzorem vřelosti a empatie. Teprve v posledních 15 minutách se osudy jednotlivých postav vzájemně protnou a divák může pocítit určitou katarzi. Jenže film má příliš dlouhou stopáž a příliš dlouho těká odnikud nikam, aby to stačilo na víc než tři slabší hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (20.04.2010)

Poslední dobou se mi mozaikové filmy ve stylu Magnolie, 21 gramů, Crash či Babel začínají zajídat. Mám z nich pocit, že mozaika umožňuje režisérovi do filmu nacpat víc krizí, dramatických situací, dojemných osudů, událostí obecně a přitom všem se elegantně vyhne potřebě vykreslit postavy do větší hloubky. Přeskakování pozornosti mezi postavami mu dává i snadný nástroj k náhlým změnám nálady - snadněji tak dostává diváka, kam potřebuje. Pokud je každá postava jiná, je to ještě snazší. Tím nechci říct, že by se mě potíže páru ve středním věku, sociálního pracovníka, nemocné prostitutky atd., nijak nedotýkaly. Jejich příhody však jsou příliš krátké, jak novinové zprávičky - naštěstí i podobně uvěřitelné. Vzbudí soucit, ale nedají pocit, že jste zažili (viděli) něco opravdu výjimečného. Leccos sympatických detailů se však najde, např. chlapík, který nedokáže zastřelit jelena, ale snadno (byť si to vyčítá) zničí několik lidských osudů. Slabé **** (11.09.2008)

Jestli hledáte film na zlepšení nálady, tak se raději vyhněte Chromofobii! Tak cynickou a pesimistickou mozaiku lidských příběhů jsem dlouho neviděl! Tyto lidi spojuje malé nepatrné pouto nebo naopak něco velkého! Ale ať je to malé či velké pouto, osudy lidí to ovlivní tak ve velkém měřítku, že jim to změní celý život! Snímku chybí něco, čím by vybočoval, čím zaujal... Film se proto stal průměrným, i herecké výkony nejsou na vysoké úrovni, jediný Damian Lewis se mi líbil! Trochu škoda, protože velká herecká jména jsou v tomto filmu obsazena, jen nejsou vedena tím správným směrem! (02.05.2010)

Zvláštní a zajímavý film, kterému by však slušelo sestříhání - je příliš dlouhý a jsou tam nudné pasáže. Nejvíc mě asi oslovil ten dům kde žije krásná Kristin Scott Thomas a sympaťák Damian Lewis. Úžasná architektura a špičkový design. To je můj sen. Jinak Penélope Cruz ve většině filmů nemusím a ani tento film mi příliš nesedla... (07.10.2011)

Podivínská mozaika, která chce být za každou cenu umělecká, ale ne vždy jí to vychází. Samotné minipříběhy měly něco do sebe, byť byly jasně nalinkované a tudíž i předvídatelné, ale vzhledem k tomu, jaká se zde sešla skvostná herecká sestava, působily putavým dojmem. Určitě se najdou diváci, kteří film plně docení, ale já k nim patřím jen tak napůl. 60% (09.11.2015)