Grindhouse: Planeta Teror

Nebudu se tady dlouho rozepisovat, protože to v podstatě nemá smysl. Bavil jsem se a to tak, že hodně. Spousta akce, spousta zombíků, jednoduchý přímočarý děj. Navíc mě velmi potěšili béčkoví herci Jeff Fahey a Michael Biehn, jejichž herecké kariéry nechává Rodriguez v závěru vybuchnout a symbolicky ukončit. Jediný, pro mě ale zásadní zápor, bylo určité zapojení do celosvětového kontextu (Bin Ladin apod.). Pokud by Rodriguez nechal film a jeho fikční svět vyřádit se jen v lokální oblasti a nerozšiřoval jej globálně, hodnotil bych za pět. Možná jsem to vysvětlil poněkud polopatě, snad to příležitostný čtenáři pochopíš. P.S. Joe C. D'Amato vs. Joe D'Amato - jen shoda jmen, nebo souvislost s pornoprůmyslem něco značí? (12.11.2007)

Naše nejděsivější obavy se naplnily. Robert Rodriguez zcela rozmělnil svůj talent natočením zástupce toho nejpokleslejšího ze všech možných žánrů (když nepočítáme porno, ale k tomu nemají exploitační filmy příliš daleko). Hůř jej ani natočit nemohl, za což zaslouží jednu velkou pochvalu. Filmový materiál vypadá, jakoby prošel všemi čtyřmi žaludky nějakého přežvýkavce, dějová návaznost veškerá žádná (nevíte, jak dostat všechny hrdiny na jedno místo? Nápis „missing reel“ vám pomůže) Potěší, že se v dnešní době někdo odvážil natočit film, který věci neřeší, který se s ničím, ale opravdu s ničím…však ví víte co, kdyby kolem toho navíc nebyl takový hype, kdyby Grindhouse nebyl dobře promyšleným marketingovým tahem, nýbrž filmem natočeným „jen tak“, bylo by to milé. Je zde všechno, co si dokážete představit plus mnoho věcí, který si nejspíš představit nedokážete a je toho zatraceně hodně. Ještě před objevením nádherně jednoznačného názvu se na nás vyprsí Rose McGowan, jejímž křivkám je zasvěcená celá titulní sekvence a stejně jako většina ostatních scén má jediný účel – bavit nás. Planeta Teroru je nonstop akčním nářezem, kde nechybí krásné ženy s velkými injekčními stříkačkami, krásné ženy s velkými samopaly (namísto nohy), drsní týpci, jež mají důvod být pořádně nakrknutí, ani hnusní mutanti s nadlidskou silou. Mnohokrát mne napadlo, jestli tohle už není přece jenom trochu moc, jestli by se zde neslušelo krapet ubrat na tempu a množství přiúchylněných nápadů. Avšak, čekal jsem snad něco jiného? Nikoliv, takže předsudky stranou a enjoy! 80% Zajímavé komentáře: Visáč, ]V[()Rt (01.06.2007)

Trashová pocta jak má bejt. Pro nezasvěceného diváka, jehož obzor v hororovém žánru končí maximálně někde u hraběte Drákuly, to bude "zvrácená úchylnost" (slova mého kolegy z práce), ostatní si užijí tu tunu odkazů a neodolatelnou zhovadilost Rodriguezova dítka. Připojuji se k Ishovi - chci víc Grindhousu, Trejova mstitele s mačetami, vlkodlačí SS-manky a slasherovské řádění na Den díkuvzdání (včetně trampolíny :o))!! Ale stejně mám o chlup radši Tarantinův příspěvek do celého projektu, protože je osobitější a tím pádem i pro mě zajímavější. A rozhodně velký dík hazardérům Weinsteinovým, kteří se nebáli do tohoto odvážnýho nemainstreamového projektu vrazit svoje prachy. To, že potom bohužel splakali na výdělkem, je věc jiná. (23.10.2007)

Za prvé nejsem příznivcem žánru, za druhé kdyby Rodriguez natočil skutečně dobrý film, byla by první část věty zbytečná. Nejsem ani příznivcem westernu, ale Tanec s vlky nebo Mrtvý muž mě dokázaly nadchnout, což se Rodriguezovi s jeho výletem do splatterpunkových vod v žádném ohledu nepovedlo. Hrozně nemám rád dělení žánrů na vznešené a podřadné, téměř vždycky to zavání snobstvím a maloměšťáctvím. Splatterpunk je snad jediným subžánrem, který se dá už z principu jako celek bez mrknutí oka zařadit mezi poklesnou tvorbu. Záměně totiž rezignuje na tradiční estetické hodnoty a je na to dokonce hrdý. Natočit kvalitní parodii příslušného žánru je pochopitelně možné za splnění několika podmínek: 1. musím důkladně znát to, z čeho si střílím 2. měl bych ten žánr mít rád 3. musím mít k příslušné látce odstup a nadhled 4. znám velmi dobře řemeslo 5. jsem vysoce kreativní Za příklad filmů, kde jsou všechny body naplněny, může posloužit třeba série Spielbergových filmů o Indiana Jonesovi neb, pokud si chceme hrát na našem písečku, Limonádový Joe aneb koňská opera či Adéla ještě nevečeřela. Ve všech zmíněných případech scénáristé a režiséři vycházeli z toho nejpitomějšího, co se v dané produkci vyskytuje a dokázali to přetavit v něco navýsost chytrého, zábavného a dokonce umělecky hodnotného. Ty filmy baví všechny bez rozdílu, i ty, kdo by o brakové předlohy často nezavadili ani omylem. Planeta Teror pobaví hlavně žánrové fanoušky a pak ty, kteří jsou okouzleni svým prvním setkáním se splatterpunkovým stylem. Rodriguez totiž splňuje jen body číslo 1, 2 a 4, odstup evidentně nemá a není ani dostatečně kreativní. Nepochybuju, že má v dané oblasti hodně nakoukáno a že chtěl co nejvěrněji napodobit zvrácenou atmosféru svých oblíbených filmů. Jenže to ke kvalitní parodii nestačí.. Stejně jako nestačí řada vtípků rozdílné kvality. Běžný divák neocení přítomnost Tarantina ani odkazy k některým žánrovým "skvostům". Film má hluché pasáže, je plný kreténských dialogů (ty totiž v chytré parodii mají kreténsky jen vypadat, měla by se za tím skrývat "druhá lajna" - snad jediný moment, kdy se tomu Rodriguez přiblížil, byl Willisův výstup ve skladišti), režisér nedokáže vyvolávat a udržovat napětí a tak by se dalo dlouho pokračovat. Suma sumárum, je to často stejně blbé jako to, co chtěl autor parodovat. Třikrát jsem se usmál, dřevěná noha mě pobavila a na lepé tvary dívek v čele s Rose McGowan byla radost pohledět, ale na dobrý film je to celkově zatraceně málo. Celkový dojem: 35 %. (27.08.2009)