Lesy

No, hmm, tak co bych tak mohla k tomuto skvostu říci? Já se přiznám, že tupé na to, abych u toho žehlila, to bylo dost, ale i tak bych očekávala buď větší řežbu nebo větší duchaplnost (nebo duchů plnost, nebo prostě navíc něčeho, co z toho udělá horor). Motivy nejasné, jednání postav také a hlavní hrdinka to měla podpálit na začátku a byl by svatej klid. (28.07.2014)

Whoaa, tak to by byl můj sen, dostat se na dívčí internát hluboko v temných lesích. Nevadilo by mi všudypřítomné zlo, které číhá na každého, kdo se odváží opustit brány akademie a zamíří si to na zkušenou do tajemného lesa. Proč chodit do lesa, když je vevnitř tak nádherně. Hodné a ochotné učitelky, které každému nově příchozímu pomohou zapadnout mezi ostatní. A všudypřítomné dívky... člověk by se cítil jako v ráji. A kdyby náhodou došlo k nějakému nedorozumění, k nějakě ostřejší výměně názorů, vždy je tu možnost chopit se sekyry a vyřešit daný problém jednou provždy. Koneckonců sekyra k lesu neodmyslitelně patří. (14.01.2008)

Až na scénu s autem, kdy rodiče odvážejí Heather a na, jak to napsat, odfláknutý konec to byl pro mne nadprůměrný snímek svou atmosférou... Snímek, který mě přikoval k sedačce od prvních minut a až na zmíněné pasáže se mi líbil až do konce... Atmosférická a hudební stránka perfektní až mě mrazilo v zádech a zastavoval se mi místy dech... Herecký výkon Agnes Bruckner se mi též velice líbil... Pro mě velice přesvědčivý a dobře podaný výkon... Ke snímku se budu rád vracet, i když na začátku zmíněné věci mi asi budou trnem v oku napořád... (10.11.2008)

Až se roztočí, pitoreskní kolo osudu, vyhrát bych chtěl duši. Neboť právě tehdy budu moci odevzdat své já strachu. Naplno, bez zábran. Les je jedno z nejpřirozenějších hororových prostředí. Zlo, nebetyčné a mrazivé, nekonečné a nepojmenované, může přijít ze všech stran, může se skrývat za každým kmenem, v každé koruně i každém jejím listu. Prorůstá půdou po které chodíte, zahaluje nebe, ke kterému vzhlížíte. Lucky McKee i napodruhé servíruje lehko neuchopitelný, atmosfericky provázaný a vizuálně barevně kontrastní, bohatý příběh. Rozpačitě působící duchařina The Woods prokládaná větším spádem a svižnější zápletkou, než předchozí bizarnost May (2002), disponuje čímsi škrobeně skličujícím, pulzujícím. V záplavě moderních brutálních vykuchávaček a trochu jednolitých thrillerů s šokujícím závěrem, tady po celou dobu příběhu víte, tušíte, ale přesto s napětím očekáváte každou další minutu. Nic nového, nic zásadního, přesto prostě znepokojivého. Pravda, obsazení hlavní role rusovláskou Agnes Bruckner mi zpočátku moc nesedělo (sladce morbidní hrdinka May - Angela Bettis, která mi padla do oka okamžitě, tady alespoň namluvila tajemné hlasy lesa), ale překvapivě slušné prokreslení charakterů postav mě těch rozpaků nakonec zbavilo. Ba co víc - defilé nejcharizmatičtější hororové mandibuly, čiliže brady Bruce Campbella velmi potěšilo. Stejně rozpačitě na mě působil i hudební doprovod Johna Frizzella (mimo jité Vetřelec 4, Tajemství loňského léta), zprvu standardní, prchavý, později však mrazivě korespondující s vyprávěním. Zbývá už jen sečíst a tučně podtrhnout. Když si odmyslíte veškerá očekávání i žánrové předsudky, etablujete, vstoupíte do příběhu a necháte jím obstoupit vaše vědomí, můžete (avšak nemusíte) eskalovat v milé překvapení. Alespoň já, pomlátíc si vysoký čelo o garnýž, jsem nucen konstatovat, že tohle se mi vcelku líbilo. A co říct závěrem? Asi tolik: „Když bytostně nesnášíte zlo, pak s ním nebojujete, ale podléháte mu!“ [7/10] (09.08.2008)

Konzumní horůrek pro případ největší nouze. Děj je zcela zbytečně situován do 60. let, odehrávat se v současnosti, na atmosféře mu to neubere. Jediným výraznějším dobovým prvkem jsou snad chytlavé písničky, ale jestli zrovna tohle očekáváte od hororu… ? Příběh, který dokonale vystihuje jeho slogan („Every high school has its secrets... Evil grows there!“), měl možná připomenout – v mých očích nepřekonatelnou – Suspirii Daria Argenta. Tuto tezi podporuje rovněž zdroj tajemného zla s čarodějnickými kořeny. Odhadnout „kdo, co a jak“ vám pravděpodobně nezabere mnoho času, zpracování taky příliš neoslňuje (vyjma posledních cca pěti minut, kdy konečně dostane zaslouženou roli nabroušená sekyra :), ksichtík hlavní trpitelky je však celkem koukatelný, délka únosná a pokud vám nějaké médium s tímto filmem náhodou vletí otevřeným oknem do náhodou otevřené mechaniky, vynaložte tu nepatrnou snahu na odkliknutí “play“. Ale jak říkal Freud: „Náhoda neexistuje“, takže můžete být klidní. :) 50% Zajímavý komentář: Nick Tow (11.03.2007)