Sólokapr

Příjemně staromódní, jemně okoukaný a to, že je jednoduchý a několikrát viděný a že se ničeho nového prakticky nedočkáme, mi ani trochu nevadilo!! Několikrát mi sice v hlavě probleskla vtíravá otázka, zda-li jsem to a tamto někde neslyšel v lepší verzi. Woody si prostě hraje, plní si své a s každým novým nápadem hned utíká k psacímu stolu, aby rok co rok mohl roztočit další ze svých příběhů. Láska a smrt, Banáni, Annie Hall, Manhattan, Hana a její sestry a řada dalších.. jen málo současných autorů se může pochlubit takovými skvosty!! Oproti žánrově čistému Match Point je zcela jistě slabším dílkem, opět lehce nabourává britské tradice a opět nám představuje příslušníky vyšších vrstev. Prvních třicet minut ale ani zdaleka nenasvědčovalo tomu, že mé hodnocení půjde až na 4*. Brilantní dialogy, absurdní situace a zejména nadstandardní herecké výkony. Rozkošně koketující, potrhlá i naivní Scarlett je zde čistě allenovskou postavou, ale například vedle podobně laděného Kennetha Branagha (nervózního a koktajícího z Celebrit) vyšla zcela vítězně. Talentu má ve svém útlém věku na rozdávání. Typicky neurotický Woody s ošuntělými triky místy nestíhá, jistojistě v některých scénách otírá hranici svých hereckých možností. Příjemným překvapením je ale urostlý Hugh Jackman. Uvolněná, stále ještě nadprůměrná komedie!! (01.01.2007)

Woody Allen je jako sympatický stařičký hyperaktivní strýček, který jednou za rok pošťastní své příbuzenstvo návštěvou, kde pobaví okolí líčením svých příhod žertováním a nezastavitelnou vyřídilkou. Sice se zdá, že pár vtipů v mírně pozměněné podobě jste už slyšeli před pár lety, ale to vůbec nevadí, protože má svůj nenapodobitelný šarm a patří přece do rodiny. Woody Allen natočil jednu ze svých typických komedií, kde se tradičně obsadil do jedné z ústředních rolí. Matchpoint-Hra osudu sice výrazně vybočoval z jeho tvorby a svou svěžestí u mě bodoval, ale ani tahle tradiční Allenova poloha mě nezklamala. Je to jeden z mála režisérů, který snad ani špatně točit neumí. Jeho filmy jsou v nejhorším případě dobré a pokud mu už výjimečně nadělím dvě hvězdičky, pak jen proto, že se míjíme tématicky. Sólokapr sice k jeho nejlepším filmům nepatří, ale je to v rámci jeho tvorby rozhodně slušný kousek s tradičními bonmoty, vtípky na židovskou obec i své okolí. Nutno konstatovat, že Woody Allen je přece jen v letech a měl by za sebe najít, pokud jde o herectví, vhodnou náhradu. Scarlett Johanson je půvabná a vzhledem k tomu, že ji režisér obsadil už třikrát, vzniká možná mezi nimi zvláštní chemie, kterou by Allenova partnerka patrně nazvala jinak. Celkový dojem: 75 %. (09.01.2010)

Víc rolí pro Iana McShanea! Tímhle zvoláním, které se samotným filmem nemá zas až tak moc společného (Ian se tam objeví jenom v pár scénách) začínám svůj komentář - nejsem ani zklamaný, ani nadšený, ani nějak zvlášť zmatený. Woody se chce prostě na stará kolena bavit a ostří jeho humoru už holt není co bývalo. Sólokapr je lehce černá komedie se slušnou detektivní zápletkou, ve které si Woody hraje se svými oblýbenými hračkami - herci. Ústřední duo je hodně dobré, potěší pár menších roliček - Romola Garai a především výše zmíněný McShane. Co se samotného Woodyho týče... ještě pořád na to má a hraje to, co vždycky - starého, newyorkského žida s nervní dikcí. Jen - jak už jsem se zmínil - scénáře už nejsou tak drzé a vypilované jak kdysi. Slušná zábava. 60% (30.08.2007)

Rozhodně má film své mouchy, ale mě se líbil. Je z něj znovu cítit Woodyho styl (který mě už několikrát oslovil), i když se určitě nezařadí do zlatého fondu tohoto tvůrce. Uznávám, že zápletka je poněkud praštěná, ale myslím, že Scoop má solidní spád a optimální délku, alespoň já se nenudila ani chvilku. (08.12.2006)

"Ten chlap je lhář a vrah. A říkám to s naprostou úctou." Pokud by mne nějaká mrtvola informovala o totožnosti sériového vraha, tak bych to před svým psychiatrem raději nezmiňoval. Jenže kouzelník Sid a tvůrkyně nekrologů Sondra v sobě mají dost zvědavosti na to, aby vyrazili podle indicií mrtvého investigativce Strombela. Já jsem si to tedy docela dost užil, protože Američané jezdící vlevo měli na anglických silnicích zábavné problémy, sympaťák Lymanova typu byl zcela evidentně obviněn neprávem, poznatky stále otravnějšího Strombela postupně ztrácely na jednoznačnosti a dialogová smršť mě několikrát smetla do křesla. (06.12.2016)