Reklama

Reklama

Obsahy(1)

O lidské touze přežít a o osudech vojáků 11. československého pěšího praporu v severní Africe na podzim 1941... Filmové zpracování příběhu vojáků Československého 11. pěšího praporu – Východního, kteří pod vedením pplk. Karla Klapálka na podzim 1941 úspěšně bránili pozice u přístavního města Tobruk, je holdem všem válečným veteránům II. světové války. Na osudech dvou nováčků, zařazených na podzim 1941 před boji o Tobruk do československé jednotky, se odehrává drama sebevědomí a vzpoury, hrdinství i přirozené lidské touhy po přežití. Dva hlavní hrdinové příběhu Pospíchal (J. Meduna) a Lieberman (P. Vaněk) přicházejí k jednotce těsně před nasazením do boje. V zápase o holé přežití jsou jejich ideály konfrontovány se syrovou skutečností pouštní války, stejně jako s nejrůznějšími postoji a charaktery podmíněnými hrůzou boje muže proti muži. (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer

Recenze (817)

Arachneuss 

všechny recenze uživatele

Vizuálně na naše poměry kvalitní, kamera (dělal otec spolužáka) si Lva zasloužila. Všichni jsou krásně zakrvácení a zaprášení . Příběh a dialogy bez cenzury krásně ukazují , že válka není jen pouhá first-person střílečka. I přes to všechno jsem se občas nudil a některé postavy (chyba scénáře, ne herců) byly odporně nezáživné. Marhoul dal tuzemské kinematografii vynikající válečný film, který zajisté zůstane zapsán do historie jako "Snímek, jenž posunul český žánr o krok dál". Skok se bohužel nekonal. ()

Djoker 

všechny recenze uživatele

Nejde o dech beroucí válečnou podívanou, která má zástupy militantních fanoušků po celém světě. Marhoul ale ukázal, že i s českým rozpočtem je reálné natočit film, který dosahuje evropské úrovně. Sice není tak schopný režisér a o scénáři je lepší pomlčet, ovšem jeho silnou stránkou je bezesporu produkce. ()

Reklama

Bluntman 

všechny recenze uživatele

TOBRUK je hodně nedivácký film, jehož koncept spočívá v oddramatizování jakékoliv události (pokud břijde na bitvu, jsou rázné a končí dřív než začnou, vrcholy jednotlivých scén nevidíme - viz např. výcvik se zabodáváním bajonetu do "střev") a co nejuvěřitelnějším podání, s čímž souvisí obsazení nepříliš známých tváří a celková fyzičnost až pudovost toho filmu (takže se tam prstí prostitutky a sere se na suchém - v poušti doslova - záchodě, mouchy sedají na krev apod.). Nejedná se o válečný velkofilm (pokud byly do něčeho ty peníze narvány, tak do zvukových efektů a hudby, dvou výrazných atmosférotvorných prvků), přestože s takovým očekáváním vzhledem k reklamní kampani na něj lidé půjdou, ale o pomalu vyprávěné epizody války relativizující pojem hrdinství a pojednávající o dopadu války na člověka a jeho psychiku._____ Film se nepodřizuje klasické dramaturgické výstavbě, protože i když začne všedně, skončí "z ničeho nic", a proces vyprávění je vyprázdněný, protože chybí jakákoliv expozice a o postavách nevíme nic, jde o styl a pohyb postav v prostoru (zde je nutné ocenit výbornou práci s hloubkou ostrosti, s více plány najednou a mimozáběrovou montáží). Pomalý temporytmus odpovídá apatii vojáků, těch několik výbuchů je a ani nás z letargie nevytrhne a když už se na záměrnou pomalost filmu naladíte, dílo si dovolí ústřední postavu vyvést z dění - a tím i diváka - na několik desítek minut. Změny úhlů pohledu ("Židák" nás provádí první třetinou filmu, v níž jsme vystaveni výcvikovému drillu a nudě, vojín Pospíchal ve druhé třetině zprostředkovává probuzení se do válečné deziluze a v závěru se pohledy obou vojínou střetnou) zase souhlasí s tím, co se o válce právě říká._____ Pokud jsem měl s něčím problém, je to závěrečný povinný a patetický titulek, přestože je TOBRUK jinak zcela nepatetický a nesentimentální, a se zpomalováním vyhrocených scén v "hrdinských" scénách, což se tře se zbytkem filmu. A věřte, že stávající hodnocení není "v rámci českého polistopadového filmu" (tj. nadržování), protože po VENKOVSKÉM UČITELI se jedná o další světově vypadající záležitost, která je ambiciózní a umělecká, protože nabízí osobní vidění světa a jeho problémů prostřednictvím vytříbeného filmařského jazyku. V nejlepším slova smyslu mi to připomínalo Gitaiovy filmy. 90% ()

Psema 

všechny recenze uživatele

Připadal jsem si jako čtenář cizího deníku, v němž po pěti stránkách vždy alespoň dvacet dalších chybí. Útržkovitý, nezacílený a přitom neskutečně zdlouhavý a nudný. Takový je Tobruk. Film bez děje, bez postav a vlastně i bez pořádných nápadů. Ne, vážně mi k nadprůměru nestačí pár totožných výbuchů, třicet vystřelených kulek a pár vtipných hlášek. Uznávám formu, ale to pod ní je prostě humus na entou. 5/10 ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Pomalé a vlastně bez děje s (na český film) opravdu šokujícími momenty. Ten beznohej mě nadchnul. Marhoul zachytil hrůzy a nespravedlnosti války dobře ale hlavně skvěle využil lokací a takový záběr na noční výbuchy z děl jsou až mystické. Jedinné co mi tam pilo krev byla naše mateřština, prostě vždy když někdo promluvil tak to znělo jaksi debilně. A dialogy tipu "vrazim Hitlerovi bajonet do prdele" jsou fajn když paříte Vietkong (jo já vím že ten neni z 2. světový), ale ve filmu je to trochu moc jednoduchý :) 70% ()

Galerie (24)

Zajímavosti (36)

  • Veškerá nákladní auta, která jsou vidět ve filmu, jsou originály, které si bojem opravdu prošly. (Bobek27)
  • Režisér Václav Marhoul při začátku natáčení filmu komentoval, proč se rozhodl právě pro Tobruk a ne třeba Duklu: "Vojenská historie je můj koníček a zajímám se o ni dlouhodobě. Historicky tu existují dvě jednotky, o nichž se moc neví. Obrněná brigáda v Anglii, která se roku 1944 vylodila v Normandii a až do května 1945 bojovala ve Francii, a potom 11. východní, tzv. africký prapor, který bojoval u Tobruku. To jsou jednotky a vojáci, kteří byli zaváti prachem zapomnění. Důvody, proč se tak stalo, jsou v zásadě dva: 1) byly to tzv. západní jednotky, které se do komunistického ideologického guláše nehodily, 2) v případě 11. praporu pak šlo o velmi malou jednotku, těch chlapů tam bylo jenom asi 650. Z hlediska celkového počtu divizí všech obrovských armád představovali opravdu jen onu pověstnou kapku v moři. Ale to je jen jeden důvod, navíc sekundární. To, co mě oslovilo na Tobruku jako první (vedle samotné látky), byla poušť. Bylo to něco magického, iracionálního a velmi silného. Když jsme pak s kameramanem Vládou Smutným dělali obhlídky po různých zemích a trávili noc v poušti, zjistil jsem, že ten původní iracionální pocit byl naprosto správný. Poušť je výtvarná, silná a nabízí celou škálu možností, jak náš příběh ovlivnit a poznamenat." (NIRO)
  • Ve filmu se vyskytují autentické filmové záběry z dob, kdy se v Tobruku válčilo. Fotografie a filmy zaznamenaly dva vojáci a velcí přátelé – plukovník Karel Klapálek a major Karel Střelka. Dcera Karla Střelky, Eva Tůmová, je má v pozůstalosti po otci a režiséru Marhoulovi je pro film zapůjčila. (sator)

Související novinky

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

26.10.2017

Nabarvené ptáče nastaví laťku českého filmu na pěkných pár let dopředu. Adaptace románu Jerzyho Kosińského totiž vypráví o židovském chlapci, jenž se během druhé světové války ukrývá na polském… (více)

Jaká to rozkošná válka

Jaká to rozkošná válka

30.04.2006

Režisér a producent Václav Marhoul, jenž se svým scénářem filmu Tobruk inspirovaným knihou Stephena Cranea Rudý odznak odvahy uspěl v českém kole americké soutěže Hartley-Merrill Prize pro tvůrce z… (více)

Reklama

Reklama