Vražda v Ostrovní ulici

V rozmezí let 1931–33 byly na barrandovské pláni za Prahou vystavěny jedny z nejmodernějších filmových ateliérů na světě. Filmová výroba se tak okamžitě přesunula z nevýhodných vinohradských místností bývalého pivovaru do rozlehlých prostor budoucího města snů. Prvním filmem, který zahájil slavnostní spuštění provozu barrandovského ateliéru byla detektivka Svatopluka Innemanna Vražda v Ostrovní ulici. Napínavý kriminální příběh zavražděné manželky zámožného pražského soukromníka poskytl mimořádnou hereckou příležitost především Jindřichu Plachtovi, který do té doby sice spolehlivě vytvářel komické figury, avšak výjimečně opravdu hodnotné role. Dokonalým protihráčem v roli uhlazeného padoucha byl skvělý Zvonimir Rogoz. Dodnes z tohoto filmu dýchá na všechny strany nádherná atmosféra doby. Doby prvních úspěchů a nových vítězů. (06.10.2008)

Na tehdejší dobu vcelku zdařilý pokus o kriminálku, přestože to místy opravdu dost sklouzávalo spíše k jakési směsici komedie a dramatu. Ten hudební doprovod byl vážně místy poněkud otravný a přepálený, ale nějak zásadně mi nevadil. Herecké výkony a grimasy většiny zúčastněných rovněž ušly – Plachta super, příběh i samotné vyvrcholení (rozzuzlení) taky tak. V mých očích jde o lepší průměrnou podívanou, která své mouchy určitě má, ale vzhledem ke staří a počátkům práce s novou technikou nad tím dokážu mávnout rukou. 60% (22.07.2021)

Barrandovský primus, kterým to všechno začalo. Po éře let 1898-1932, ve které se odehrálo několik zlomových "roků nula" českého filmu, přišel na řadu rozhodný okamžik barrandovského zázraku. A šlo se na to hned od lesa. Skvělá pohyblivá kamera, skvostné interiéry, vymazlené rekvizity, výborné obsazení a dobré navázání na českou krimi, se kterou se v různých variacích koketovalo už od dob Dámy s malou nožkou. Nyní si zbývá už jen vybrat, jestli více žnu výkon Rogoze či Plachty a z děvčat Lhotové nebo Hermanové. Skládající servírovací stolek měla ovšem Jarmila. (01.04.2011)

Opravdu betelná kriminálka jak vystřižená z pozdější tvorby Maca Friče. Má takový komiksový nádech. Plachta zcela ovládá prostor a je vynikající. Je tu znát, že doba němého filmu skončila teprve nedávno, takže hudební doprovod má zásadní podíl a podkresluje skoro celý film. Je to zábavná taškařice, při níž ani tak nejde o dopadení pachatele, jako spíš o legraci. 80% (17.09.2014)

Tato kriminálka starých časů není špatná. Má svůj zločin, svého zoufalého hlavního podezřelého, mnoho nejasností a záhad a konečné překvapivé rozuzlení. Jen ta celková atmosféra nepůsobí zcela uceleně ve svém dopadu a působnosti na diváka. Osoby a pohnutky jsou postupem času poodhalovány postupně vrstvu po vrstvě. Příběh má svého osvíceného průvodce v postavě policejního detektiva Klubíčka (příjemný Jindřich Plachta), laskavého a důvtipného vyšetřovatele krvavého zločinu. Je vlídný a přívětivý a s úsměvem ve tváři zasazuje své překvapivé rány viníkům. Důležité mužské postavy: manžel oběti a zoufalý hlavní podezřelý zločinu s jasným motivem Zachar (sympatický Theodor Pištěk), manipulativní rodinný přítel se stínem minulosti Friedmann (zajímavý Zvonimir Rogoz) a nezodpovědný mladík z bohaté rodiny s náhlým problémem Vláďa Baroch (Miroslav Svoboda). Ženské postavy: domovnice místa zločinu v pokušení (Ella Nollová), vystrašená Friedmannova bývalá žena (Jarmila Lhotová) a vypočítavá milenka několika mužů Irma (Ljuba Hermanová). Z dalších rolí: nadšený amatérský vyšetřovatel a popletený reportér Maurin (sympatický Emanuel Trojan) a přísný vyšetřující komisař (Vladimír Marek). A i když to není strhující podívaná, tak to je stále příjemná zábava v žánru inteligentního kriminálního filmu, kde je spravedlnost laskavá a přesto vítězící při odhalování viníků krvavých zločinů. A vše je i s hravým nadhledem, kde se otevírá náruč pochopení, aby šibalsky sevřela svoji vykonávanou spravedlnost. (22.08.2016)