Medvídek

Filmy Jana Hřebejka mám velmi rád, ale i po shlédnutí Medvídka mám pocit, že po Pelíškách a Musíme si pomáhat jsou jeho filmy stále slabší. První půlhodinu jsem měl dvakrát chuť film vypnout a ani ho nedokoukávat. Pak se to, ale nějak zlomilo a začalo se mi to hodně líbit. Jediný, kdo mě celý film štval byl Ivan Trojan, jeho role mi opravdu trošku vadila. Zbytek hereckého obsazení byl na jedničku. Hlavně Jiří Macháček, Roman Luknár a Aňa Geislerová byli výborní. Pro mě tři a půl hvězdičky, ale kvůli první půlhodině dávám tři...... (06.12.2007)

Vzhledem k mému hodnocení se může zdát, že jsem s Medvídkem velmi nespokojený, ale opak je pravdou. Tenhle film totiž Hřebejk zvládnul velmi dobře, i když nejspíše bude stejně jako všechny ostatní pouze na jedno zhlédnutí. Civilní herecké výkony, příběh obyčejné rodiny, poctivá "home video" režie. Všechno to působí obyčejným - v dobrém slova smyslu - dojmem. Přesto je však třeba brát v potaz, že Medvídek není v žádném případě snímkem, který by se dokázal do diváka zakousnout. Je stejný jako předchozí Hřebejkova díla. Plyne volně, pomalu, ale líbivě, nenudí, přesto však velmi rychle vyprchá a nezanechává žádný dojem, ba dokonce ani pěknou vzpomínku na jedinou scénu. Což považuji za velký zápor. (10.10.2008)

Medvídek ctí poslání Hřebejka coby režiséra lidu. Projevuje se to scénářem, který je zkomolený z bulváru (nevěry, lhaní, rozepře), z převodu skandálů celebrit do filmu (Vilhelmová, Geislerová) a z podivné nedějovosti – film nemá začátek, staví výhradně na postavách, a přibližuje se tím sitcomu spíše než tragikomedii. Tím pádem (díky neexistenci souvislého příběhu) dostáváme řadu informací o postavách skrz různé pomocné techniky, ne skrz jednání těchto postav. Což by nevadilo, ale je to přece jen, podobně jako voiceover, berle invalidů. ____ Zajímavé je, že zatímco v romantických filmech hlavní hrdinové v první půli živoří a v druhé nacházejí štěstí a lásku (přičemž u vedlejších postav je tomu obráceně – na to tom je ten koncept založen), tak v Medvídkovi je obdobný up / down koncept rovněž, ale je naražený na emancipační kopyto. To jest, muži s postupem děje směřují do sraček, zatímco ženy podnikají, osamostatňují se a přeorientovávají se na vibrátory. ____ A ano, dlužno přiznat k dobru Hřebejka, místy můžeme hovořit o parametrech woody-allenovských. (21.10.2008)

Marný pokus o autentický náhled na manželské soužití. Osudy tří manželských párů, kterým se následně hroutí jejich manželství, doplatily na scénář, který předkládal slabé argumenty pro rozpad manželství. Dílo zkázy dokonala Hřebejkova nevzrušivá režie, pokoušející se o autentické přiblížení manželské krize lidí středního věku, co spolu spí, a asi se mají rádi, ale přesto nemohou spolu být. Jak se hroutí dvě manželství ze tří, tak se hroutí i film. Po stránce dialogů jsem čekal víc, ale čekal jsem, že to někam vyústí, ale film mě svým nijakým poselstvím slibně ukolébával. Ze tří párů, tvořících kruh přátel pro dobré i zlé, si moje sympatie nikdo moc nezískal, ale to neznamená, že by jednotlivé postavy zahráli Hřebejkovi dvorní herci špatně. Právě oni byli tím nejlepším na celém filmu. Z prázdných dialogů, ke kterým film nejednou sklouzl, vytěžili herci maximum, ale ani to dobrý dojem neudělalo. Nevěra nebo vzájemné partnerské odcizení se tady řeší nudným způsobem, vrcholem je odhalení promlčené nevěry postaršího páru rodičů jedné z postav, vidět Menzela pokoušet se hrát, je docela utrpení. Zakončeno je to zase tak nějak plytce. Z celého filmu se mně asi nejvíc vybaví dorty z cukrárny, kterou vedla Tatiana Vilhelmová, její sádelnatá postava a dort hozený Macháčkovi do obličeje. Nevím, k čemu sloužilo to, že mužským postavám jsou ponechána občanská jména herců, kteří je hrají. A podivností je na tomto podivně inscenovaném filmu bez gradace, bez vtipných a trefných dialogů, víc než dost. Opravdu nevím, co Jarchovský s Hřebejkem chtěli tentokrát divákovi sdělit. Ať to bylo cokoliv, tak se jim to rozhodně nepodařilo. 40% (17.03.2011)

Mistr Hřebejk by měl asi uvážlivě vybírat do čeho strčí tlapku. Nerozumím tomu co Hřebejka vedlo k podobné ztrátě kvality a vydal se s Medvídkem do srmdutých vod průměru až podprůměru českého filmu. Vydat se cestou kvantity na úkor kvality nevěstí nikdy nic dobrého. Medvídek dobrý film opravdu není ani náhodou. Sice se Jarchovského pero občas vytasí s hodně kvalitním dialogem či monologem, ale sledovat tohle tragikomické plácání postaviček, kdy se rochní ve vlastní typické české průměrnosti (Macháček, Luknár, Vilhelmová a Geislerová), nebo naopak ve výjímečnosti (Trojan) je hlavně v první třetině nudné. Z postav jsem si nejvíce oblíbil Menzela s Křesadlovou, kteří dávají zbytku dosti výrazně na zadek. Nepochopil jsem nutnost postavy Kláry Issové. Nechopím diváka, kterému musí být popiskem oznámeno, že se teď nacházíme v Římě a teď zase pro změnu v Praze. Po Medvídkovi přišel ještě horší Nestyda. Od té doby Hřebejk potřebuje na jeden kvalitní snímek, 3-4 špatné. 50% (16.05.2018)