Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

Neskutečný!! Komediální výstup roku!! Sacha Baron Cohen jako kazachský reportér je naprosto přesvědčivý a je perfektní improvizátor... konečně se můžeme pokochat nefalšovanými reakcemi lidí ničím neomezených Spojených států...a na konci Pamela posraná až za ušima, tohle je jednoznačná bomba!!...18 miliónů dolarů(rozpočet)/260 miliónů dolarů(celosvětový výdělek) (14.12.2006)

Lakmusový papírek (divákova) liberalismu. Pokud měla dosavadní politická satira nějaké hranice, britský komik Sacha Baron Cohen je dozajista překročil. Jako prostoduchý kazašský televizní reportér Borat Sagdijev zastává velmi vyhraněný názor na židy („která zbraň je na ně nejlepší?“), na ženy („mají mozek jako veverky“), na homosexuály („u nás je tajně popravujeme“), na cikány („jak rychle do nich vjet?“) a vůbec na všechny potenciálně napadnutelné skupiny obyvatelstva. Během svého putování Amerikou odkrývá Borat mnohé hluboce zakořeněné předsudky a svou upřímností dává společně s lámanou angličtinou prostor pro vyjádření názoru vlastního nejen jeho konkrétnímu autorovi, nýbrž mnohem početnější zástupu lidí. Celý film je střídavě dokumentem (o spornosti některých „reálných“ pasáží níže) a hraným filmem. Střídání jednotlivých filmařských forem je natolik zbrklé, že nakonec dokumentární i hrané části splynou v jeden velký komediální maglajz. Kdybychom Borata vnímali čistě coby hraný film, je to úžasná legrace, nestydatě odvážná a po delší době skutečně osvěžující. Jenže to by si Borat nesměl zakládat na své pravdivosti, což nelze zcela opomenout a pravdou je, že čím více budete zkoumat okolnosti jeho vzniku, tím méně úžasný vám bude připadat Otázkou také je, jak bychom k Boratovi přistupovali, zesměšňoval-li by podobně drsným způsobem ne Kazachy, ne Rumuny nebo Američany, nýbrž Čechy a Slováky. Když si vzpomenu na vlnu nevole vzedmutou filmem o tolik stupidnějším a méně nápaditým jako byl Hostel, dá se myslím mluvit o obavách oprávněných. Borat je extrémně vtipným počinem, některé scény sice určité hranice překračují čistě pro to, aby je překročily, celek však – když už nic jiného – nemá mezi letošními komediemi konkurenci. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, tron, choze, Dan9K, Altamir, Eddard, dzej dzej, mm13, tangerine1, wipeout, MegatroN, arkie (01.01.2007)

V biografii pseudo herca Sacha Baron Cohena sa píše, že sa narodil v Anglicku, v zámožnej židovskej rodine. Čiže patrí ku tomu večne ukrivdenému etniku, ktoré neustále vyžaduje ospravedlnenia a rešpekt. Nik nesmie o nich povedať krivé slovo. Oni však môžu všetko. Takže preto je pre tohto šaša úplne prirodzené robiť si z ľudí bláznov. Nedbá pošpiniť celý národ. On si to predsa môže dovoliť. Kto by mu to vyčítal? Veď on pochádza zo zámožnej židovskej rodiny. Sacha Baron Cohen si môže robiť piču z každého. * (23.08.2018)

Borat. Je to jméno jednoho člověka. Jedné osoby, která se rozhodla zesměšnit nejen sebe, ale celý Kazašský národ, jen proto aby se publikum v americe pořádně pobavilo opět na cizí účet. Nebylo by na škodu, někdy zkusit vyslat člověka z lidu amerického (Sacha Baron Cohen jistě rád "obyčejného američana" vytvoří) a okusit štiplavý humor z druhé strany. Nejde říct, že Sacha nepředvádí excelentní komický výkon, který sází na totální stupiditu, předpotopní logiku, neexistující příběh a prsa Pamely Anderson. Pro mě vtipnost Borata je neskutečně proměnlivá. Jsou scény, pasáže, poznámky, které mě smíchy totálně položí, ale taky je hodně toho "vtipného" co se mnou nehne a já si jen říkám jak tohle může někoho rozesmát. Za dokonalou považuji pasáž, kdy Borat navštíví sektu (nebo nějaká církevní akce co já vím). Naopak skoro vše odehrávající se v hotelu je pro mě jen nudná minutka oddechu pro mé bránice. Smutný fakt, že film není a nemůže ani být postaven na silnějších základech než je výsměch a skoro až parodie člověka (ne)žijícího v civilizované společnosti. (10.02.2007)

Být BORAT jenom "buranská" komedie s přidanou hodnotou politické nekorektnosti (a pro některé i populárního antiamerikanizmu), velmi pravděpodobně by mu zhruba v polovině došel dech. Že se tak nestalo, vděčí zejména sofistikované struktuře vyprávění [Boratova citová odysea, výpůjčky z melodramatu a spirituálních filmů, vracející se vtipy typu "apríla"] a dále smyslu pro komediální timing a účinnému "designu" hrdiny: jako měl Chaplin hůlku a buřinku, má Borat laciný oblek, kufr se slepicí a upoceně tělnatého společníka. Rvačka těchto pánů v rouše Adamově představuje natolik čistou (rozuměj neliterární) emoci, že ji pasuju na kinematografický vrchol tohoto roku. 4 a 1/2. (10.12.2006)