Ženy mého muže

Námet ten by ešte ušiel, mal tam niekde v hĺbke niečo skryté čo stálo zato, ale ani za boha ho nie dostať na povrch.....Autori sa zjavne snažili vniesť do filmu niečo zaujímavé, iné ale z veľkej miery to chceli dosiahnuť strihom a ten bol katastrofálny, čím sa vlastne zabíjal a dehonestoval samotný príbeh kedže mnohokrát to vypadalo tak, že scéna striedala scénu pričom spolu len prámálo súviseli a dej potom vyznieval nesúvislo, nezáživne...Strih bol proste až príliš divoký....No a potom nesmiem opomenúť ani milostné scény...ktoré končili skôr než začali. Vlastne to boli len akési náznaky, pričom ich vrcholom mala byť asi scéna nahých nadier Pauhofovej....ktorá však vyznela hmm...podivne. Rád by som vedel prečo Táňa vôbec do toho šla, prečo si zahrala vo filme v ktorom sa objaví asi na 1-2 minútky a ponúkne na obdiv svoje prednosti.( Pochopil by som to ak by šlo o film čímsi význačným, alebo mediálne hitovým....ale tu????....). (08.01.2010)

Ivan Vojnár je vymírající druh (možná poslední exemplář) česko-slovenské kinematografie, totiž režisér vybavený autorským viděním světa. V tom dnešním se mu nelíbí, ale je dalek kritiky či karikatury, jen jím tak teskně bloumá spolu s náladově přesnými herci (trochu ruší jen seriálové výkony Noska, Polívkové a Pauhofové, to jsou však naštěstí malé role), ze kterých bych nejvíc vyzdvihl čím dál lepší Zdenu Studénkovou. Na Ženy mého muže si těžko kdo za rok dva někdo vzpomene (pokud je vůbec kdo zaregistroval), ale já osobně si čas od času rád dopřeju takovouto očistnou depresivní lázeň. (25.10.2009)

Okrem ďalších momentov mi pri tomto filme vyskakuje otázka, prečo sa vzdali pôvodného, pracovného, názvu "Kvet sakury", bol by minimálne poetickejší, hoci motív kvetu sa vo filme objavoval viac-menej náhodne a v konečnom dôsledku neurčito, až do bezvýznamna (neviem sa zbaviť pocitu, že to nebol tak celkom pôvodný zámer). Ale ani anktuálny názov veci nepridal. Celkovo mi tento filmík prišiel ako snaha o niečo trošku iné, aj keď stále vzťahové. Miestami almodovarovské, miestami lynchovské, no v konečnom dôsledku našsky trochu zahanbené a nesmelé, rozbehané na 5 smerov no vždy len pár krokmi. (možno som čakala väčšiu zlobu) (25.10.2009)

Československý film se odehrává v Praze, ale jsou v něm i postavy z Maďarska či Makedonie. Opět je zaměřen na exkluzivní svět vyšších kruhů, kde jsou lidé dobře placeni, aniž by něco dělali. Do toho nějaký ten umírající, jedna vražda, psychická porucha, celkově nic zvláštního. Pokud chcete zase vidět nahou Táňu Pauhofovou, tak bych vám mohl doporučit jiné její filmy. Jinak je to typický domácí průměr – vyloženě nenudí, ale při odchodu z kinosálu už si z filmu nebudete nic pamatovat (50%). (15.07.2009)

Působí to tak, jako by tvůrci vůbec nevěděli co chtějí tímto filmem říct a jen za sebe skládali náhodné obrazy. Každá z dějových linek je pouze slabě načrtnuta, ale žádná se pořádně nerozjede. Výsledek je nesmyslný žánrový guláš. Jediné co za něco stálo byla hudba, ale na to stačí si pořídit soundtrack a ne chodit do kina. (15.10.2009)