Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Julie (I. Bittová) má všechno. Úspěšného a pohledného manžela (K. Roden), zdravou a chytrou dospívající dceru (M. Issová), práci překladatelky, oddaného milence (I. Franěk) a teď dokonce i nový, velký dům, kam se celá rodina právě přestěhovala. Ale pod tímto zdánlivě spokojeným a klidným povrchem zatím odpočívají mnohá tajemství, která nebude možno skrývat donekonečna. Julie však nechce dělat zásadní rozhodnutí. Místo toho se vrhne do zcela nesmyslné mise. Když ráno ve zprávách zaslechne, že zemřela jazzová zpěvačka a klavíristka Nina Simone, kterou v mládí obdivovala, vzpomene si na dobu, kdy vše bylo jednoduché a kdy žádné hory tajností neexistovaly. Zcela iracionálně a přes protesty celé rodiny se rozhodne koupit si piano, na nějž jako malá hrávala. I když tím na první pohled od všech hlubokých problémů utíká, ukáže se, že tento jediný den, kdy opustí bezpečnou rutinu svého života a vydá se hledat vytoužený nástroj, převrátí její dosavadní život vzhůru nohama. A přesně tohle je někdy potřeba, aby člověk mohl začít znovu. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (450)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Jednou za čas se na českém trhu objeví film, který potěší nejen kvalitně. Sice jich poslední dobou v záplavě teenažerských komedií a zpackaných šancí není příliš, ale občas prostě něco překvapí, ač nečekaně, každopádně o to víc. Takovým příkladem je právě tento film. Poslední dobou jsem přestával věřit, že v naší zemi existuje alespoň pár dobrých slečen, které dokážou solidně hrát. V záplavě nemožných seriálů už to přestávalo být realitou. Jenže díky tomuto filmu se všechny moje názory dokázali změnit. Iva Bittová přesto, že se do podvědomí diváků dlouho nikde neprosadila, zde se nádherně a ladně vpravila do příběhu a plula s ním svévolně jako kachnička ve vaně. Sice se může zdát, že je tento film spíše pro dražší polovičku, není ovšem povinností. Dokázal jsem se u něj zabavit, pobavit a překvapit i já. A to už je co říct. Na plné obrátky si to hodnocení sice nezaslouží, ale i tak mně přiměje k faktu, že se u nás dokáží natočit i ty opravdu povedené kousky, které se nemají za co stydět. --- Kolik je tý vaší? - 17,5 - 17,5? Tak to je nejhorší věk. To si děcka myslej, že jsou dospělý a člověkovi to kolikrát taky tak připadá a pak najednou bác. Zavolaj Vám, že je záchranka odvezla v heroinovým kómatu. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Technicky, obrazově a režijně opravdu skvěle zvládnuté. Má to punc profesionality a fakt hezky se na to kouká. Iva Bittová je herecky perfektní a třeba i takové dialogy jsou přirozené. A ta hudba! Jeden z mála českých filmů, co se dá poslouchat. Akorát ty tanečky byly blbý. Chápu že je to hodně muzikální film a to je jen chvályhodné, čím víc muziky, tím lépe. Jenže ty tanečky byly fakt divný. ()

Reklama

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Tak spočiatku vznikla u diváka len dilema, či Bittová stihne byť vo filme niekedy aj oblečená, alebo či práve toto bude jej jediný umelecký kúsok. Nakoniec jej nahota našťastie ustúpila, promenádoval sa tam síce ešte nejaký silný artista s bimbasom, no inak film sa vlečie ako husté z nosa a stále nič, čo by malo uchvátiť. Chápem, že sa Bittovej zdal Roden už tak nejak Rotten a tak to skúšala s viac uhladenými, hoci dosť chlpatými králikmi. Chápem tiež, že to má byť aj výpoveď o žene, ktorá si pripadá už stará, pritom si tak pripadať vôbec nemusí, stačí sa pozrieť do zrkadla a ono dá jasnú odpoveď, že stará naozaj už je. Nič viac ale tento film nepodáva a je silne orientovaný na publikum 50 ročných nespokojných žien, ktoré sa pri tomto snímku utvrdia v pocite, že riešenie aj tak žiadne nie je. ()

tron 

všechny recenze uživatele

„No jo, to je nejhorší věk. Holka takle večer jela do taneční a... HEROINOVE KOMA!“ Ťažký, ale kvalitný a miestami hravý film, pojednávajúci dosť komplikovane o dosť jednoduchých témach, akými sú boj proti starnutiu, nude, stereotypu, nechcenému tehotenstvu a manželskej nevere. Občas nebudete vedieť, čo si máte myslieť (kolieskové korčule, tancujúca Iva Bittová, párik tancujúci uprostred dopravnej špičky) a niekedy sa budete pýtať, čo tým chcel autor povedať (párik, ktorý nemôže mať deti). Ale v spoločnosti tejto obyčajnej rodiny sa budete cítiť dobre nielen vďaka hudbe (Buty) či sebavedomej produkcii Jana Svěráka, ale tiež vďaka peknej kamere, chytľavým hláškam („Sem tady zakopla vo psa.“) a silným hereckým výkonom (Iva Bittová, Karel Roden a Martha Issová). Režisérka neuteká k zľahčujúcim zvratom, neprimitivizuje postavy, vzťahy medzi nimi sú reálne (konečne niekto nakrútil nehysterickú scénu, v ktorej sa manžel manželke prizná k nevere... hoci faktom je, že ani ona nemá práve najčistejšie svedomie) atď. Napriek príjemnému pocitu, ktorý na mňa z jednotlivých scén padal, som sa pravdupovediac dosť nudil. O 20 rokov to možno bude inak. P.S. Režisérke by som osobne odporúčal urobiť spin-off s partiou okolo sedemnásť a pol ročnej dcéry. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Vynikající v pravém slova smyslu evropský ženský film. Komorní náhled do života, soukromí, emocí a pocitů ženy. Alice Nellis natočila čistě existenciální film - vnímání hrdinky často sklouzává na nepodstatný detail (moucha lezoucí po dřevěném obložení...), většinu relevantních vjemů zastiňují tělesné pocity (obvykle horka), repliky ostatních lidí mnohdy odcházejí kamsi do pozadí, mnoho situací má rysy absurdna (na ulici dívka na kolečkových bruslích tančí balet...), hlavní hrdinka Julie je vlastně takovým Camusovským cizincem respektive cizinkou v nesrozumitelně odcizeném světě i vlastním životě. Výborné jsou ale (obvykle na hudebním základě) lyrizované pasáže vnímání reality - obdobně jako to udělal třeba Lars von Trier v Tanci v temnotách (Trierova Selma a Julie mají ostatně mnoho společného). Zdánlivě obyčejné a fádní věci se tak jeví díky hrdinčině percepci jako poetické - hádka partnerů na ulici přeroste v tanec, bezdomovci tančí v dokonalé choreografii, prodávání se změní v balet a nejdokonalejší je rytmizované pohupování lidí jedoucích tramvají - to byla opravdová krása... Cit k rytmu a hudbě vůbec (mezinárodní anglický titul filmu je ,,Little Girl Blue" podle názvu písničky geniální Niny Simon...) je z tohoto filmu cítit velmi markantně a nebude to jen díky jeho hlavní představitelce - herecky úžasná a přesvědčivá Iva Bittová! Alice Nellis měla skutečně šťastnou ruku. Také mužský protějšek Karel Roden podal strhující výkon, jeho výčitkami rozervaný manžel jakoby vypadl z kolektivního podvědomí. Nejvíce mě ale překvapila Marta Issová jako dcera. Naivně bezprostřední, herecky ukázněná... Tajnosti jsou prostě vynikající film (a tolik jiný než režisérčiny dva předešlé...). Skvělý nadčasový námět i scénář, popis tajností, které bolí a před kterými utíkáme a schováváme se. Každý si nese ty své a každý je má. Jen někdo si je možná nedokáže přiznat... ()

Galerie (9)

Zajímavosti (7)

  • Dvě skladby od Niny Simone, které ve filmu zazní, jsou z alba Little Blues z roku 1957. (Siriuss)
  • Režisérka Alice Nellis vzpomínala, jak ji napadlo obsadit do hlavní role Ivu Bittovou: "Postava Julie je ve filmu furt, ale opravdu furt. Moje touha nebyla, abychom se dívali NA ni, ale abychom se dívali SKRZ ni. Zdálo se mi, že tím uvidíme i DO ní. Domnívala jsem se, že tím, jak budeme vnímat svět jejíma očima, tím ji také pochopíme. Takže jsem hledala někoho, na koho se budu chtít dívat pořád, komu budu věřit, budu v něm cítit emoci a upřímnost, ale přitom mi nebude nic předkládat. A Iva pro mě vždycky taková byla, kdekoliv jsem ji viděla. Vzpomeň si na Želary - hraje tam sice malou roli, ale pokaždé rozsvítí celé plátno, rozsvítí ho, ale přitom tě k ničemu nenutí, jsou to její oči, do kterých se chceš dívat a kterým, aspoň já, věřím. To byl jeden důvod. Druhý důvod byl, že ji považuju za výbornou herečku, a třetí, že je prostě krásná. Pro mě je Iva Bittová krásná bytost a krásná ženská zároveň. Hraje ženskou ve věku, který není pro ženu zrovna lehký, někde mezi pětačtyřiceti a padesáti lety, a pro mě bylo strašně důležité, aby Julie měla své kouzlo. Nechtěla jsem starou, ani příliš mladou ženu, chtěla jsem někoho, kdo má v sobě holčičku i moudrost. A tenhle rozptyl v sobě Iva má už od přírody. V angličtině zní název filmu Little Blue Girl podle ústřední písničky Niny Simone a já jsem chtěla, aby hlavní hrdinka byla navzdory svému věku právě takovým trochu smutným děvčátkem." (NIRO)
  • Scenáristka a režisérka Alice Nellis už byla vinou deziluze ze snahy prosadit do výroby svůj jiný film na pokraji rozhodnutí skončit s filmovou kariérou, když ji svým způsobem zachránil producent Jan Svěrák tím, že "projevil zájem o Tajnosti. Když jsme se dohodli, že musejí vzniknout za krátkou dobu a nesmějí moc stát, ucítila jsem obrovskou svobodu. Nemusela jsem se přizpůsobovat čemukoliv zvenčí. Rozhodla jsem se, že Tajnosti natočím i s tím rizikem, že nejde o jasně určitelný žánr a že si na tom filmu budu dělat, co chci. Když budu chcít překročit nějaká pravidla, tak je prostě překročím. V tom totiž spočívá krása malých filmů: Když máš rozumného producenta, tak ti za to, že ti nemůže poskytnout komfort velkého štábu a spousty času, dá komfort jiný, komfort svobody a volnosti si film natočit tak, jak opravdu chceš a cítíš, což Honza udělal." (NIRO)

Související novinky

Pohádky Jana Svěráka

Pohádky Jana Svěráka

09.05.2007

O úspěchu Vratných lahvích už nemůže snad nikdo pochybovat. Před několika dny uvítaly svého sedmsettisícího diváka, už dva měsíce se drží na špičce žebříčku návštěvnosti českých kin a dokonce se… (více)

Reklama

Reklama