Letters from Iwo Jima
Listy z Iwo Jimy
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (407)
Je to dobře odvedený kus práce, ale na to, jakou přidanou hodnotu mi vlastně dá, je film příliš velmi rozvláčný. Že válka je sviňa, že na obou stranách umírají lidi, kteří s ní nikdy nechtěli mít nic společného, že tam i tu jsou zbabělci i hrdinové, že nakonec všichni trpí, že na obou stranách je to nakonec stejné ... ale to všechno vím i bez těch 140+126 minut. Nic nového, žádný nový pohled. V tomto ohledu je děj dost zdlouhavý a poměrně nezáživný. Navíc mi připadalo, jako by na ostrově bylo tak tisícovka vojáků a bránili se tak dva dny. 3,5* ()
Jak už to u některých Clintových filmů bývá, Dopisy zase nejvíce kazí nevkusně dlouhá stopáž. Jinak asi není co vytknout, osobně bych uvítal spíše Malickovský poetický styl natáčení (více záběrů pláže, zapadající slunce, mraky, vítr, více nasát atmosféru samotného ostrova, který tam ležel po tísíce let, a další tisíce bude) ()
Oproti prvnímu filmu Vlajky našich otců, který má sice své kouzlo, ale nějak mě nenadchl, je toto opravdu skvost. Ukazuje nepřátelské vojáky jako lidi. Vždy byli zobrazováni jako nelidi, pološílené "opice", čemuž bych i věřil, kdybych viděl všechno co američtí vojáci v tichomoří. Tady vidíte důvody. Clint Eastwood i přes ne zrovna přijate poslední filmy je skvělý režisér. Kdybych nevěděl že to točil on, řekl bych že to musel být Japonec! Klobouk dolů, opět ukázal své režisérské kvality!! ()
Mnohem lepší a zajímavější zpracování než Vlajky našich otců. ()
Silné téma, to beze sporu. A určitě si nemyslím, že by tu bylo něco špatně. Jen mi film vyzněl hodně neosobní, tím japonským drilem mi příliš vzdálený... ()
Původně jsem chtěl napsat, že se jedná o dobrý film, jen poněkud rozvláčný. Pak jsem shlédl jeho dvojče a rázem se zdá být ještě lepším. Není to jen o skvělém Kenu Watanabe, ale celkový dojem z válečného filmu (i když je veskrze pacifistický) je prostě dobrý. Sdělení filmu je čitelné a podané přirozeně, navzdory délce, která by šla zkrátit. ()
Dopisy jsou jedna velká nuda a spousta keců o ničem, na Vlajky už se dívat nechci. ()
Toto malo byť kratšie, nezaškodilo by svižnejšie tempo, viac dynamiky do bojových scénok a takisto viac hudby než jeden, maximálne simplistický, aj keď pekný, klavírny motív pre celý film. Veľká škoda, lebo tento film ma zaujal hneď zo začiatku oveľa viac ako Vlajky našich otcov a na rozdiel od spomínaného filmu vyvolal vo mne aj nejké tie emócie. Ale daný scenár je na vykritie 140tich minút proste nedostačujúci a ako na sinusoide sa tu strieda hrozná nuda so silnými momentami. Lepšie ako Vlajky, ale aj tak iba slabých 70%. ()
Dopisy, a Vlajky jsem si pustil po sobě, a mám dojem, že kdyby je Clint vypustil jako jeden snímek složený ze dvou povídek, každé zhruba 50 minut dlouhé, tak by udělal líp. Takhle jsou filmy vyplněné neskutečným množstvím vaty, sentimentální, rádoby emocionální, ale ve finále otravné a nudné. Na druhou stranu je na nich vidět kus filmařiny, a sem tam slušný herecký výkon. Dopisy jsou ale znatelně lepší, čiši z nich lepší atmosféra, proto dávám Dopisům 4*, a Vlajkám 3*. ()
Pre mňa spolu s filmom "Zástavy našich otcov" jedným z najlepších vojnových filmov z posledných rokoch.Tento "japonský pohľad" sa mi zdá lepší ako jeho súrodenec "Zástavy našich otcov", je to možno preto, že všetky osudy na odohrávajú a končia na ostrove. Japonský pohľad na dobytie ostrova Iwo Jima je geniálny, odzrkadľuje japonské militaristické zmýšlanie a odhodlanosť. Z môjho pohľadu nie je čo vyčítať tomuto filmu, kde exceluje nielen Ken Watanabe. Kedže Spielberg sa spolupodielal na produkcii, film nie je typickým Eastwoodovským úletom do blba. ()
Dědek Clint je fakt jak víno, nechápu, že se mu všechno takhle daří a že se i ve svém věku pořád tak dokonale trefuje do vkusu publika. Teda i kvalitou. To , že jsem bulela při některých scénách je snad jasný. Čtení dopisu zemřelého američana mě teda dostalo a nesmyslnost jakékoli války ukázalo v celé šílenosti a nahotě. Taky mě překvapilo, že ani Amíci tam nejsou jen bílí - zastřelení zajatců . Taky ještě to, že divák je fakt manipulován filmem a fandí tomu, kdo je sympoš na plátně. Tady to byli Japonci. ()
Skvělý film Clinta Eastwooda,presně tak sem si nějak představoval valčné drama. ()
Tak dopisy z Iwo Jimy mě decentně zklamaly jak podáním tak zkrátka obsahem. Císařští vojáci umírající za každou cenu a jejich nemožní nadřízených krom jasného klaďáka Kuriabayashiho nemohli opravdu bitvo o Iwo Jimu nikdy vyhrát. A co to mělo být na konci, jak banda archeologů prostě jen vysype přes padesát let starou korespondenci na hlínu? Omg. Nu much to mělo spousty. ()
Filmy Clinta Eastwooda jsou v tom nejlepším slova smyslu sázkou na jistotu. Eastwood není jako režisér nijak osobitý, nesnaží se být za každou cenu originální. V Dopisech z Iwo Jimy odvádí velmi solidní řemeslnou práci a za to si zaslouží plný počet hvězd. ()
Netradičný snímok, keďže filmov s vojnovou tematikou z "druhého" pohľadu býva dosť málo. Film je zvláštnym spôsobom spojený s Flags of our Fathers, každý je síce nezávislým snímkom, ale dopĺňajú sa v niektorých pasážach(treba si všímať), čím tvoria netradične pojatý dvojfilm, čo bol podľa mňa zámer. Páči sa mi, že Japonci nie sú zobrazení len ako bezbrehí fanatici, ale aj ako ľudia, ktorí veci vnímajú inak, vedia cítiť a najmä rozmýšľať, čo obvykle v amerických filmoch pri zobrazovaní vojakov Osi chýba. Film rozhodne prekonáva Spielbergove filmy, ktoré sú zamerané skôr na emocionálnu stránku a efekty, a majú propagandistický proamerický nádych, ale chýba im realizmus a uveriteľnosť. Svoje hodnotenie ako najlepšieho snímku s vojenskou tematikou však musím trocha poupraviť, najmä po zhliadnutí posledných diel z fínskych rúk. ()
Neskutečně nudné, neskutečně dlouhé. Těmito slovy bych asi nejlépe charakterizoval tento film. Pokud se na něj začnete koukat od čtyřicáté minuty, o nic nepřijdete, a zbude už jen "Neskutečně nudné". Ne, že bych se vyžíval ve válečných scénách, ale uznejte, že první výstřel by se mohl objevit dříve než po třičtvrtě hodiny děje. Bohužel po krátké vsuvce se na to Clint opět vykašlal a rozhodl se, že následujících 50 minut bude opět ukazovat, jak se Japončíci válí v jeskyních a vedou přitom k smrti užírající rozhovory. Navíc jakožto Evropan musím říci, že ušpinění asiati ve stejných uniformách a ještě k tomu natáčeni ve tmě, stejnak vypadají všichni stejně, takže není jisté kdo si s kým vlastně povídá. Pohled na válku z japonské strany (překvapilo mě, že je celý film natočen v japonštině) je sice novinkou, ale nejsem si jistý, komu tím Eastwood vlastně prospěl - Japoncům? Druhé straně? Možná, že hromadná sebevražda byla jediným silným okamžikem, ale upřímně řečeno, nudil jsem se po celou dobu. Jediné, co mě pobavilo, byla nominace na Oscara - za co proboha? Trojice Eastwoodovo filmů z poslední doby (perfektní Výměna, nadprůměrné Gran Torino a vcelku slušné Vlajky našich otců) přitom žádnou nominaci neměly. Shrnutí: Koukat na Dopisy z Iwo Jimy bylo asi stejně zábavné jako koukat 140 minut do zdi. ()
Po rozporuplných pocitech z Vlajek našich otců jsem hned shlédnul Dopisy z Iwo Jimy, jak se říká chtěl sem to mít za sebou jedním vrzem. A musím říci, že Clint Eastwood společně i s panem scénáristou stvořil na druhý pokus velkolepé válečné dílo :-) Opravdu klobouk dolů!!! Ken Wanatabe a jeho partička šikmoočků mě dojala, pohoršila a uvrtala na tvrdo do křesla na 141 minut, které utekly jak voda a klidně bych snesl i delší stopáž. Mohlo to být klidně ješte více zaměřeno a jednotlivé lidské příběhy na pozadí válečných událostí ale to už jen rejpu :-( Hodnocení: 9/10 ()
Po filmařské stránce žádná sláva. Nejvíc filmu škodí rozvláčný pacing. Co mě na něm ale dráždí nejvíc je ta agitátorská nota. Četl jsem spoustu vzpomínkových knih od příslušníků USMC, kteří nesli hlavní tíhu bojů v tichomoří a při čtení má člověk docela jasný obrázek o tom, jaká zvířata Japonci byli. Eastwood z nich, nevím proč, dělá málem mučedníky, přitom se dopouštěli zvěrstev horších než SS. ()
Společně s Vlajkami našich otců velice zajímavá dvojice filmů, kterou jsem shlédla v jeden den. Rozhodně bych nesrovnávala scény s filmem Zachraňte vojína Ryana (mrtví lidi jsou pořád stejní - v každém válečném filmu). Oba snímky jsou podle skutečných událostí a rozhodně mají něco do sebe - stojí za shlédnutí pro pochopení pohledu na věc. I když nejsem fanouškem válečných filmů, tak jsem nadšená - a to především skvělým režijním počinem Clinta a solidní (možná i více než jen solidní) hudbou. Z této dvojice (Dopisy x Vlajky) rozhodně ten lepší. 9/10 ()