poster

Dopisy z Iwo Jimy

  • USA

    Letters from Iwo Jima

  • Slovensko

    Listy z Iwo Jimy

Drama / Válečný / Historický

USA / Japonsko, 2006, 141 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • H34D
    ****

    Pohled na válku trochu jinak, místo sugestivních pohledů zblízka na naturalistickou akci zaujímá divák polohu vzdáleného pozorovatele a tichého soudce. Nesoudí však dobro a zlo, nezvrací z odpadlých končetin (i když ani ty nejsou opomenuty - hrají až druhé housle), nýbrž nahlíží na válku z hlediska humanistického s podkladem odvěké samurajské cti. Výsledek však mohl vyznít i silněji, pointu "vyprávění z dopisů" až tak tak zachraňuje jedna z posledních scén a symboliku stejných zájmů obou bojujících stran (dostáváme stejné dopisy / jde nám o rodiny) je také třeba hledat. Snímek je to trošku náročnější, než válečné obvykle bývají, ale jak se říká, kdo hledá najde. Rozvolněné tempo se sice k filmu hodí, ovšem místy už opravdu naráží na krajní mez únosnosti, za to však vizuální forma nemá chybu - barvám je ubráno na intenzitě, takže obraz je "rozmanitě šedý", jen krev a oheň zůstávají v zájmu konstrastu přirozené. 8/10(26.12.2008)

  • POMO
    ****

    DOPISY Z IWO JIMY sú pekný film. Japonský pohľad na incident je temnejší, vyzretejší a meditatívnejší než americké ZÁSTAVY NAŠICH OTCOV a hlavne na rozdieľ od nich vnútorne funguje (čo zas tak neprekvapí, lebo je koncepčne jednoduchší). Veľkolepé akčné scény sú o to pôsobivejšie, že ich je minimum a väčšinou sú sledované iba z diaľky, vďaka čomu si film udržiava silne komorný charakter. Sentiment a polopatickosť sú vkusne vyvážené s krásnym vizuálom a minimalistickosťou Clintovej hudby, ktorej dominuje krehký klavírny motív. Poteší tiež náklonnosť tvorcov k Japoncom a v kontraste k tomu v niektorých scénach naopak opovrhovanie americkými vojakmi. Škoda, že rozorvané ZÁSTAVY sú DOPISOM tak nedôstojným súrodencom a toto ambicíozne filmové duo zrážajú na úroveň narýchlo vykvaseného front runnera oscarového ceremoniálu. Dať si s dielom o rok-dva viac práce, mohlo sa zapísať do dejín.(13.3.2007)

  • gudaulin
    ***

    Clint Eastwood je zkušený a vysoce profesionální řemeslník amerických filmových studií a ještě se myslím nestalo, že by mě nějakým filmem vyloženě zklamal, ale ještě se taky nestalo, že by mě nějakým snímkem přivedl do varu. Představuje obvykle sázku na jistotu, je ukázněný, ale většinou i předvídatelný. Neříkám, že Dopisy z Iwo Jimy jsou špatný válečný kousek, jen mám pocit, že z uvedené látky se dalo vytěžit víc. Na tomhle ostrůvku se odehrávaly nejúpornější boje na tichomořském válčišti, kdy síla drtila sílu a urputnost se střetávala s urputností, a na to, jak intenzivní ta bitva byla, jsem toho skutečně vzrušujícího ve filmu příliš neviděl. Překvapivá a filmově chutná byla snad jen scéna popravy dvou japonských zajatců, jinak mě po emocionální stránce Eastwoodův výlet do historie 2. světové války nechal spíš chladným. Celkový dojem: 60 %.(26.10.2008)

  • Matty
    *****

    Clint Eastwood zde pojímá bitvu o Iwo Jimu diametrálně odlišným způsobem než ve Vlajkách našich otců, jeho diferenciace na ty hodné a ty zlé je sice jasnější, stále však vyniká snahou onu pomyslnou bariéru zbourat. Nejlépe je to patrné ve scéně se zajatým americkým vojákem, jehož dopis svým obsahem v podstatě kopíruje obsah dopisů, jež dostávají vojáci japonští. ___ Dopisy, stejně jako efektnější a nadhodnocená Pouta války, začínají vykopáním minulosti, zde konkrétně vaku s věcmi nezbytnými pro vyprávění následujícího příběhu. Na rozdíl od Pout, v podstatě akčního snímku, mají Dopisy silně humánní poselství a jakkoliv na první pohled vypráví klasický dobrodružný příběh o cti a odvaze, odmítají válku akceptovat coby přirozenou součást dějin lidstva. Jejich divácké přijetí bylo z mnoha pochopitelných důvodů vřelejší než v případě Vlajek. Mají mnohem pevnější narativní strukturu, v postatě chronologickou, pouze zřídka obohacenou nějakým flashbackem, jenž však vždy dodává nový rozměr hlavnímu dění a slouží k detailnější charakterizaci některé z postav. Těch důležitějších přitom není tolik a za hlavní lze považovat dvě – generála Kuribayashiho a pekaře Saiga, kterého doma čeká manželka a malá holčička. Kuribayashi je v podání Kena Watanabeho přesně tím typem správného, vždy spravedlivého a vlasti věrného muže, jaké ztvárňoval John Wayne, dodává mu však ještě jeden rozměr – má respekt ke krajině svého nepřítele, k Americe ("kde se ročně vyrobí 5 milionů automobilů"). Stále je však příliš hrdý na svou domovinu, aby odmítl příkaz převzít velení na tom malém, leč strategicky nesmírně důležitém kousku půdy. Svůj odhodlaný boj nevzdává ani ve chvíli, kdy jej právě vlast, pro kterou bojoval, „zradí“ a společně s hrstkou přeživších odsoudí na smrt. O čekání na smrt je celý film a vlastně i celý život. Eastwood se nad lidským údělem zamýšlí podobně jako v Million Dollar Baby, jde však ještě víc na dřeň problému a mrazivost mnohých scén v tomto ohledu přesahuje rámec běžného válečného filmu. ___ Obsazení japonských, až na Watanabeho neznámých herců rozhodně nebylo náhodilé a přesvědčivostí svého herectví hravě strkají do kapes kolegy z amerického bratříčka. Mnohé scény mi svou „poetikou“ asociovaly díla japonských režisérů. Eastwood buď pečlivě studoval jejich styl, anebo se obklopil tou správnou skupinkou spolupracovníků. Japonskou kulturu se snaží chápat i za hranice toho, co je pochopitelné pro Evropany – například hromadná sebevražda, v Japonsku přijímána zcela odlišně než u nás. Na jednu stranu je to překvapující, zároveň však velice potěšující coby důkaz oné snahy o jednotnost v nahlížení na nesmyslné zabíjení. Ačkoliv je pár scén totožných s těmi z Vlajek (například vyloďování), celkovou atmosférou se Dopisy liší. Liší se v mnoha ohledech, ve výsledku jsou silnějším a přímočařejším filmem, teprve postaveny vedle sebe ovšem dávají Vlajky a Dopisy celistvý obrázek ani ne tolik o jednou boji na jednom ostrově, jako o smyslu podobných bojů, o postoji nás – nezaujatých – k nim a hlavně o lidech, kteří jimi na vlastní kůži museli projít a v mírně pozměněné podobě procházejí dodnes. 90% Zajímavé komentáře: Dale, Indy, Macik, Martinius(16.9.2007)

  • Phobia
    ****

    Jako každý Eastwoodův film, také "Dopisy z Iwo Jimy" se vyznačují precizním řemeslem, pomalým tempem, koňskou dávkou emocí, kýblem témat k zamyšlení a plnou cisternou patosu. Pak už záleží jen na povaze a momentálním rozpoložení diváka, jak ten cílený útok na city přijme. Já jsem si bez větších námitek užila sledování vyhladovělých japončíků, co kopou do zblbnutí tunely, aby zabránili početně i technologicky zdatnějšímu nepříteli v ovládnutí strategicky významného pustého ostrova. Poslušní žluťáci, rozervaní mezi vštěpovanou loajalitou k Císaři a touhou přežít, vrátit se k rodinám, ryzí hrdinové i sebevražední fanatici, intriky a rozpory mezi nejvyššími důstojníky, nedostatek zásob, sračky ze špatné vody, námaha, hlad... a bombardování, trvající celé dny i noci. Na tomto pozadí se chvílemi promítají střípky ze životů některých vojáků - od nudnějších záblesků generála, přes silnější úryvky pekaře Saigó a fízla Šimizu. Prostě normální lidi semletí ve víru nelítostných událostí... no, vlastně ne tak úplně normální - pro většinu kultur je asi obvyklé za všech okolností bojovat až do posledního dechu, dokud zbývá alespoň nepatrná špetka naděje, a nepokládat předčasně hlavu na špalek, aby cti bylo učiněno zadost. Celkem by mě zajímalo, jak emerické publikum přežilo nutnost po většinu stopáže louskat titulky:-). 80%(27.2.2012)

  • - Japonský pohled na události z Iwo Jima stál studio Warnes Bros. 19 milionů a během prvního víkendu promítání (22. – 24. 12. 2006) vydělal v pěti kinech 89 097 dolarů na třicáté příčce žebřičku navštěvnosti. Poté expandoval do více kin a celkový obrat se vyšplhal na 13,6 milionu. (imro)

  • - Bitva skončila v noci z 25. na 26. března, kdy se zbytky japonské posádky, které již neměly dost potravin, munice ani pitné vody, rozhodly pro sebevražedný útok na spojenecké pozice. Se smrtí několika set japonských vojáků tak zanikl organizovaný ozbrojený odpor na Iwodžimě a ostrov byl následující den prohlášen za bezpečný. Nutno podotknout, že daný útok nepředstavoval pouze „lepší sebevraždu“, ale také poslední japonský úspěch bitvy, neboť spojenecké jednotky podcenily rizika takovéto akce, díky čemuž se Japoncům podařilo proniknout do prostor letiště a pobít větší počet pilotů a letištního personálu, kteréžto ztráty nebylo lehké nahradit. (Zdroj: Wikipedia)

  • - Původně se měl film jmenovat "Red Sun, Black Sand". (Hejtmy)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace