2:37

My (EX)TOP10: Úžasný a postupem času čím dál více depresivnější psychodrama. Film popisující jeden den na střední škole z očí studentů, kteří to ve školním prostředí nemají vůbec jednoduché a své dosti vážné soukromé problémy emotivně prožívají na střední škole. Líbil se mi také ten dokumentární průsmyk výpovědí studentů, to dodávalo filmu, který je inspirován skutečným příběhem, na atraktivitě a závěrečná scéna, kde si mladá dívka pořeže žíly na ruce a následovně můžeme vidět ve velmi dlouhé scéně za doprovodu mé oblíbené skladby Pie Jesu, její poslední minuty života, to bylo hodně depresivní. Miluji filmy, kde příběh skončí tam kde začal! "Víte, někdy je člověk tak zahleděnej do svých problémů, že zapomíná na druhý." (06.06.2013)

Tak toto bylo hodně drsné. Snímek se viditelně inspiroval Slonem Guse Van Santa, a v jeho stylu nám poskládal mozaiky příběhů jednotlivých studentů, které se postupně prolínají a najevo vycházejí různé skutečnosti. Stylem zpracování se tedy podobá Slonovi. V otevřených zpovědích studentů a především v jejich charakterech jde však mnohem více na dřeň. Slon zaznamenal jeden den v životě několika studentů, který skončí tragédií, hlouběji se však jejich charaktery nezaobíral. Rysy jsou společné, ale v obsáhlosti osudů se silně liší. Skvělé výkony všech protagonistů, z nichž každý zastává jeden určitý "zaškatulkovaný" školní typ. Každý má však svá tajemství, trápení a vztahy, které nám jsou postupně odhalovány. Teresa Palmer je zde nehorázně podobná Kristen Stewart a i díky postavě, kterou ztvárnila, se mi její příběh často prolínal s rolí Kristen ve filmu Mluv. I tím nenápadně přirozeným herectvím mi přišly podobné. Především závěr je u Two Thirty 7 až děsivě realistický a drsný. Nedokázala jsem odtrhnout oči a přitom jsem chápala a cítila, co ta "postava" musí prožívat za příšerná muka. Slovy by se tato scéna dala shrnout takto "Pain, suffering, fall, destruction, blood, tears, help, fear." A úplně nakonec svoboda a klid. A zase si musím říkat: "Něco takového bychom my nikdy natočit nedokázali..." (18.11.2012)

Zozačiatku to vyzerá ako úplne bežný film o stredoškolákoch, ale nie je to tak. Viem, je to moja slabosť, ale ten koniec mi privodil toľko myšlienok, že ma to na nejaký čas vyradilo z prevádzky. Tento svet patrí takým obyčajným, falošným, alebo povrchným ľuďom a podvraťákom, ktorí sú v podstate všetci takí istí, a tí skutoční, o ktorých treba stáť, sa v tej mase stratia, nezostane im nič. Mimochodom, je to natočené podľa skutočného príbehu. (08.01.2017)

Sure, we think we have family and friends. But when stuff happens...when really serious stuff happens...you just feel so alone. And you can't tell people. I mean, they'll probably listen. But they don't know everything. In fact, they don't know anything. There's just...some stuff you can't share. So, what do you do then? (24.08.2011)

Jeden den na typické (?) australské střední škole. Ač to na první pohled vypadá, že jde o další bezútěšný film o dysfunkčním školském systému, není tomu tak, tady je škola pouhá kulisa čistokrevnému dramatu o současných dospívajících. Musím uznat, že na problémy adolescentů je nahlíženo citlivě a asi i sofistikovaně, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že koncentrace nešťastných životních osudů byla na jednu školu a jeden den až příliš vysoká. Zajímavá je jistě forma - tvůrci skládají před divákem mozaiku z jednotlivých střípků kruhu života několika mladých hrdinů a je velmi pečlivě zdůrazněno, že každý střep má hned několik hran, skrze něž se nahlížená realita může jevit rozdílně. Navíc je tu rozděleno pásmo vypravěče a pásmo postav, prvé v pseudodokumentární černobílé formě stylizovaných interview, druhé pak v mírně časově posunutých kratších sekvencích. Naprosto mrazivá je závěrečná scéna, která pointuje rámcovou kompozici celého filmu - tvůrci velmi rafinovaně vedou diváka v průběhu děje k vědomému tipování, kdo může za dveřmi skončit, a může to být skutečně každý z hrdinů - o to víc je pak finále šokující a dává celému snímku nový, hlubší smysl... (28.09.2012)