Stříbrný a Ryšavec

Pohádku jsem si pustila poprvé a celkem nadšeně, že se mi podařilo objevit něco, co neznám, s Vladimírem Dlouhým. První ťafku přes uši jsem dostala ještě při titulcích - Barbora Seidlová zpívá moc nepříjemně falešně. Druhá byla scénář. Rozvleklý, přelétavý, až vtíravě protiválečně moralizující, navíc není dost dlouho jasné, kdo se té primitivně venkovské, až přehraně naivní Bětušce vlastně líbí. Třetí levné provedení. Možná je lépe natočit pohádku ve stokrát otřepaném studiovém interiéru, než sledovat prázdnotu venkovní, kde když nic není, ani smrt nebere. Hvězdičky dávám za ostatní herecké výkony i za smutnou postavu Vladimíra Dlouhého, který ať hrál, co hrál, vždy to bylo s bravurou. Škoda, že neměl štěstí a čas na víc zajímavějších rolí. (29.03.2013)

Taková netypická pohádka, která mě jako mladší hodně oslovila. Scénárista se nebál být jiný a dopadlo to výborně. Na druhé shlédnutí mě sice zklamala Barbora Seidlová, ale ověřila jsem si, že mě pohádka právem zaujala pěknými kostýmy a exteriéry a hlavně psychologickou propracovaností: postavy tu nejsou jen pohádkové postavy, ale jsou to lidé z masa a kostí. Přišlo mně, že tenhle film vznikl jako studie toho, jak lidé reagují na silnou a vlivnou osobnost. Rozuměj knížete (Vladimír Dlouhý). Jeho pobočník by k němu měl pár výhrad, ale celkově ho obdivuje a poslouchá, protože u něj má dobré místo; vysloužilý voják ho nenávidí, protože mu zničil život; Bětka se jím nechá oslnit a Ryšavec na něj žárlí, protože má všechno, co on ne, včetně Bětčiny pozornosti. Jediný, kdo zůstane neutrální, je Stříbrňák. Kníže si myslí, že je v tomhle příběhu hlavní postavou, ale ve skutečnosti jsou jimi všichni kolem něj, kterým nějak změnil život. Utkvěly mně některé hlášky: "Poplačte si, milí poddaní, pahejly si pofoukejte..." "A vlastně už se nestydím!" "Ta není zdejší! Bůhví odkud!" Scénárista dobře znal lidi. Mimochodem, velice se mně tu líbili Pavel Pípal coby zahořklý vysloužilec a Jiří Hána coby komediant Ryšavec, který tak trochu bojuje s komplexem méněcennosti. Ale nakonec se jím nenechá pohltit, zvítězí sám nad sebou a dokáže, že má právo stát se hlavní postavou - na tom bylo vidět, že Jiří Hána Ryšavce výborně pochopil a dokázal se s ním ztotožnit. (30.01.2012)

Lepší než většina pohádek co nyní běží pravidelně v sobotních a nedělních odpoledních na ČT1, velké plus? Není to kulisová, stylizovaná pohádka s ohraným tématem, ale samostatný příběh z doby Josefa II. (dle kostýmů) a vojenské prostředí, kterému vévodí nabubřelý Vladimír Dlouhý dělá z pohádky příběh o lásce ze skoro skutečného života, kde nesmyslné válčení pro pár metrů hranic a ničeho ukáže dětem víc, než jen dát si pozor na trny u růží, nebo poznat zlaté vlasy od stříbrných. Pan Macháček otrlý lapka dodá v poslední části pohádky příběhu na dynamičnosti a přidá špetku legrace s jeho groteskními pohyby a lácemi. Koukněte se..... (14.08.2016)

Co s lidmi dělá námel, i na existenci jabkového dubu uvěří. Bětka natolik, že když se na ni vrhne kníže s pobočníkem, schována za strom si připadá v dokonalém bezpečí. Divný rostlinný mutant pak knížeti i pobočníkovi přivodí okamžik sociálního a humánního hnutí, a i když už mají nakročeno, Bětku neznásilní. Zato kníže v chvilkovem hnutí mysli zahájí válku. Jak vypadá všeobecná branná povinnost v zemi, kde je asi tak pět a půl osob v příslušném věku, je zřejmé. Bětka se rychle otrkává, a ač dosud mluvila převážně s ovcemi, jejichž bečení znělo tak autenticky, že z dabingu podezírám Jiřinu Bohdalovou, dokáže do svých záležitostí zatáhnout další lidi, a to takové, že je problém skutečně vyřešen. Kníže dojde k uvědomění, pokání a Bětka, jabkový dub, ovce a snad i Ryšavec svého štěstí. (11.01.2015)

Teda jestli tohle si udrží pozornost aspoň jednoho dítěte.....:-( Tahle pohádka by měla být předepisována místo prášků na spaní. Jediný vtipný moment je skákání svázaného Otakara Brouska ml. (škoda, že se v tom balastu úplně ztratil) a jediné plus: v roce 1998 ještě nebyla oblíbená retardace a pitvoření. (11.01.2015)