Režie:
Miloš BobekScénář:
Kristina VlachováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrají:
Lenka Pichlíková, Eduard Cupák, Ivan Luťanský, Vlastimil Bedrna, Jorga Kotrbová, Vlastimil Brodský, Věra Budilová, Bohuslav KalvaObsahy(1)
O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější... Příběh o princezně, která pohrdla hlubokým citem lásky moudrého krále, jsme vybrali z odkazu francouzského spisovatele Charlese Perraulta. Jako všechny pohádky tohoto mistrného vypravěče, má i tahle originální námět a je v ní ukryta moudrost, k jejímuž nalezení vede nelehká cesta. Na jejím konci už ale bude princeznička vědět, na čem v životě hlavně záleží. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Nikterak atraktivní leč i tak průměrná československá pohádka na nedělní poledne (odpoledne), která svou vypůjčenou myšlenkou (pointou) dokáže zaujmout, ovšem nějak zvlášť neoslní. Viděl jsem mnohem lépe zpracované pohádky z té doby, ale to nic nemění na faktu, že Lenka Pichlíková odvedla slušný výkon – byla ve své době i docela pohledná a její kolegové Eduard Cupák, Jorga Kotrbová nebo Vlastimil Brodský či Ivan Luťanský si rovněž vedli vcelku obstojně. To zdejší průměrné ohodnocení si to zaslouží, ale žádný „oslí zázrak“ se nekonal. ()
Perraultovi tady z jeho pohádky nechali jen tu oslí kůži a koláč. A to ještě v mých představách ten pohádkový koláč byl o několik levelů výš, než to, co tady, vybaleno z celofánu z nápisem Pramen držela v rukách ta poměrně šeredná princezna. Kdyby jen šeredná, hlavně blbá byla. Olíbávat se v zrcadle a pateticky hledět na slunce, protože má modré oči, jako ten onen bezvědomý princ, to chce už notnou dávku tuposti. Přiznávám, že tuhle pohádku vlastně nemám z podstaty ráda v žádné její verzi, protože mám ráda osly. Snad existuje někde verze, kde se král za ta rozmarná přání spravedlivě rozhořčí a nechá z kůže stáhnout princeznu. ()
Zvláštně pojatá pohádka - na české poměry. Neříkám, že špatně, ale... Příběh je klasika, krásná pohádka o "oslí kůži". Herecké ztvárnění celkem dobré, princezna se povedla. Studiové pojetí zde však bylo spíše na škodu, z tohoto tématu se určitě dalo "vytřískat" mnohem více. Jakkoli se příběh může zdát poetický, na mě působí spíše ponuře. Co se mi však moc líbilo, to byl konec. Princezna si nakonec uvědomí, že má ráda starého krále a ne mladého, krásného prince. Škoda, že v závěru tvůrci divákům neukázali zázračnou proměnu - král omládne, princezna zestárně... ()
"Copak nám osud nadělil všem stejně...??" Bróďa se svým klasickým smutným výrazem a tímto výrokem, je pouze jeden z nadprůměrných prvků v tomto pohádkovém dramatu. Opravdu skvělé dialogy, samozřejmě v rámci inscenační pohádky, nicméně mají svou moudrost a sílu. A Lenička Pichlíková? Naprosto skvělá, po stránce profesní i vzhledové. Pro mě bez diskuze jedna z nej princezen čs. kinematografie...krásná nedělní hodinka. ()
Ježto fakt nemám rád nepřiměřené věkové rozdíly mezi partnery, neměl jsem nikdy rád ani tuhle pohádku, a to ani v její knižní podobě. Chápu to poselství, ale pokud je král opravdu moudrý, musí si uvědomit, že princezně může nabídnout ještě tak pět až deset let duchaplností (pokud je ona vůbec dokáže při své "inteligenci" ocenit), a pak dalších deset let, kdy mu bude zlý Němec schovávat věci, bude ho zlobit prostata (moudrého rádce Vašuta, který si nikdy nemusí odskočit, tenkrát ještě neměli) a jídlo mu budou muset předkousávat. A riskuje infarkt myokaru. Opravdu je tohle životní perspektiva, kterou moudrý král nabídne své nevěstě? ()
Reklama