Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Johnnyho Deppku mám celkem ráda, ale v okamžiku kdy otevřel hubu a začal krákorat tak, že i kuřbuřt Slávík by ho poslal do piči místo do Las Vegas, jsem vytřeštila své jindy poklidně šikmé kukadla do evropských oválů a hloubala jestli si tvůrci dělaj prdel. Po chvilce mi došlo, že si prdel nedělaj. Vždy mě proto uklidnilo, když Johnny sám sebe už nemohl dále poslouchat, nebo mu bylo líto nevinného tvora co mu odevzdaně hačal na křesílku, a jedním hezkým pohybem břitvy nebohé oběti přeříznul krční tepnu a poslal jí šachtou jako čerstvou igredienci do masovejch taštiček. Osobně bych si nechala radši uříznout kebuli, než Johnnyho poslouchala déle než pět minut a tak mi vrtalo hlavou jak vlastně Deppka zabíjí, jestli je načne zpěvem a pak jen dorazí, nebo jestli trpím jen já a těm hovadům u něj v křesle se to líbí. Pokud ano, tak dobře že je kuchnul. Jinak film je zbytečně dlouhej, mordů je na tu stopáž tak žalostně málo jako výplně v mém výstřihu a konec mě nasral víc než fronta u kasy. Podruhé si to rozhodně nepustím, nehodlám riskovat, že mi uši zalezou do hlavy. (04.01.2016)

Možná jsem čekal od nového kousku svého nejoblíbenějšího režiséra trochu více, proto asi můj filmový zažitek nebyl tak úchvatný. Vše co mám na Burtonovi rád tam bylo, především jako vždy, skvělá atmosféra. Množství krve mi ani nevadilo. Působila jaksi silně nepřirozeně, takže jsem ji tak vážně nebral a chápal jsem ji spíše jako jakýsi doplněk. Ale obávám se, že právě forma muzikálu mi u tohoto snímku nepřilnula tolik k srdci. Proto a pár dalších drobností je mé hodnocení 80%. Aspoň je to nepoměrně krát lepší než jeho předchozí film (Karlík...) (10.05.2008)

Jsem chlapík celkem prostého hudebního vkusu, což se projevuje především jistými nároky na libozvučnost. V návaznosti na to musím říct, že Stephen Sondheim je asi blázen, a že do divadla bych na Sweeneyho Todda opravdu nešel. Nemůžu se vyhnout srovnání s přeskvělým Fantomem Opery Andrew Lloyda Webbera, který dokázal titulního démonického antihrdinu vybavit hudbou rovněž mrazivě děsivou a přitom podstatně poslouchatelnější než Sondheim, ale jemuž na druhou stranu Schumacherovo filmové zpracování dalo svou hooodně rozkolísanou kvalitou nepříjemnou kopačku na ledviny. Režisérské kvality Tima Burtona především co do obrazových kompozic nelze zpochybňovat a ani po Sweeney Toddovi pro to nebude sebenepatrnější záminka - kontrast barevňoučkého snu jako obvykle k sežrání příšerně vymóděné Heleny Bonham Carter se "špínou, hnusem a slizem" Londýna je sice tou největší, ale stále jen jednou z mnoha libovek, které zatím poslední Buřtoňovo dílo nabízí. Maličké postavičky v obřích, podivně pokřivených prostorech jsou přítomny i zde, takže tleskejme, jásejme, dokud je k tomu důvod. Ve scénách s otravným naivně pohádkovým (kupodivu příběh vpřed posunujícím) kníkáním zamilovaného námořníčka a jeho vybělené Zlatovlásky totiž tyhle důvody zalezou někam do kouta a budou se tvářit, že ty dva tragédy v životě neviděli. Což je mimochodem další důvod, proč bych se do tyjátru nešel ďábelsky oholit ani za to příslovečné zlaté prase. Čímž se dostáváme k dalšímu nezanedbatelnému aspektu této morbidní story - krve tu je jako z celého stáda prasat, a i když je to o něco nechutnější než ve Sleepy Hollow, pořád je to svým zvráceným způsobem legrando grando:) A závěrem nutno dodat, že přes to, co jsem napsal, není Sweeney Todd žádnou prvoplánově zábavnou podívanou, naopak - svým námětem a především závěrem, který je okamžitě po vyvrcholení příběhu utnut pomyslnou břitvou, dává divákovi nečekaný prostor pro úvahy namířené podobným směrem jako třeba v Oldboyovi. K hercům se nevyjadřuju proto, že hudebního sluchu mi nebylo naděleno příliš štědře a herecky je to jako obvykle;) Výsledek = 80% (10.08.2008)

a garantuji, že další takové oholení již nezažijete.. Tak TOTO se mi nehodnotí lehce. T.Burton ve spojení s J.Deppem je pro mne kombinace přímo posvátná a proto jsem trochu na rozpacích. Jistě, samotný počin natočit ,,bizarní“ hraný muzikál je věc uznání hodná a nevím, kdo jiný by to dokázal alespoň takto i když zrovna Burton má s podobným žánrem dostatečné zkušenosti. Proto mi vychází jediné možné vysvětlení: SONGY! ORIGINAL BROADWAY PRODUCTION a STEPHEN SONDHEIM prostě nemůžou D.Elfmannovi konkurovat. Netvrdím, že se to nedá poslouchat, ale hudba je hodně fádní. Výtvarná stránka je přesně taková na jakou jsem zvyklí, stejně tak J.Depp. H.B.Carter byla možná místy i děsivější, což filmu jen prospělo. Asi 10 postav zůstane jistě v paměti, protože každá je něčím zajímavá, ale neodpustím si připomínku, že tu není nic moc nového, dříve neviděného. Proto navrhuji se pro příště držet D.Elfmanna, nebo Mrtvé nevěsty. Takže: 3a1/2 nebo horší 4. Já jsem nostalgik s přesvědčením, že SVĚT PATŘÍ ŽIVÍM. TAK HO ŽIJME! I když kolikrát nevíme, co jíme! (21.06.2008)

Scénář: John Logan .. Bezbřehá chvála každého nového filmu z tvůrčí dílny Tim Burton stále pracuje - i když není vůbec oprávněná!! Několik výtečných děl pravda vytvořil, ale Sweeney Todd tím dalším opět není. Od muzikálu (i samotného Burtona už) čekám něco jiného! U muzikálu čekám silná hudební čísla, ale zde žádné (snad s výjimkou několika kontrastně vtipných záběrů během „dovolené“) nevybočí ze slušného, ale nijak oslnivého středu. Typická režisérova imaginace je sice pořád fajn, ale slouží prostému příběhu, opakující se monotónní hudbě, průměrným zpěvákům, prostě nepovedenému muzikálu a zkrátka (znalého) diváka jen na lacinou morbiditu nedostane. Kdo s Burtonem začíná, je jistě v jiných výšinách. Kdo Burtona nadále nekriticky (až zaslepeně) obdivuje asi také. Já tvrdím, že se nyní Tim jen bezinvenčně vykradl a přestavěl na už chabém základu. V konfrontaci holič nebo kadeřník vyhrává na plné čáře Edward Scissorhands. 50%. (09.02.2008)