Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Jsem chlapík celkem prostého hudebního vkusu, což se projevuje především jistými nároky na libozvučnost. V návaznosti na to musím říct, že Stephen Sondheim je asi blázen, a že do divadla bych na Sweeneyho Todda opravdu nešel. Nemůžu se vyhnout srovnání s přeskvělým Fantomem Opery Andrew Lloyda Webbera, který dokázal titulního démonického antihrdinu vybavit hudbou rovněž mrazivě děsivou a přitom podstatně poslouchatelnější než Sondheim, ale jemuž na druhou stranu Schumacherovo filmové zpracování dalo svou hooodně rozkolísanou kvalitou nepříjemnou kopačku na ledviny. Režisérské kvality Tima Burtona především co do obrazových kompozic nelze zpochybňovat a ani po Sweeney Toddovi pro to nebude sebenepatrnější záminka - kontrast barevňoučkého snu jako obvykle k sežrání příšerně vymóděné Heleny Bonham Carter se "špínou, hnusem a slizem" Londýna je sice tou největší, ale stále jen jednou z mnoha libovek, které zatím poslední Buřtoňovo dílo nabízí. Maličké postavičky v obřích, podivně pokřivených prostorech jsou přítomny i zde, takže tleskejme, jásejme, dokud je k tomu důvod. Ve scénách s otravným naivně pohádkovým (kupodivu příběh vpřed posunujícím) kníkáním zamilovaného námořníčka a jeho vybělené Zlatovlásky totiž tyhle důvody zalezou někam do kouta a budou se tvářit, že ty dva tragédy v životě neviděli. Což je mimochodem další důvod, proč bych se do tyjátru nešel ďábelsky oholit ani za to příslovečné zlaté prase. Čímž se dostáváme k dalšímu nezanedbatelnému aspektu této morbidní story - krve tu je jako z celého stáda prasat, a i když je to o něco nechutnější než ve Sleepy Hollow, pořád je to svým zvráceným způsobem legrando grando:) A závěrem nutno dodat, že přes to, co jsem napsal, není Sweeney Todd žádnou prvoplánově zábavnou podívanou, naopak - svým námětem a především závěrem, který je okamžitě po vyvrcholení příběhu utnut pomyslnou břitvou, dává divákovi nečekaný prostor pro úvahy namířené podobným směrem jako třeba v Oldboyovi. K hercům se nevyjadřuju proto, že hudebního sluchu mi nebylo naděleno příliš štědře a herecky je to jako obvykle;) Výsledek = 80% (10.08.2008)

Jedna hvězdička je za výtvarné provedení, které se ale nejvíc zaskví v samotném začátku v titulcích a pak už hraje čím dál menší roli, přičemž je nutné si uvědomit, že na Burtona je to poněkud málo, umí mnohem víc a dokáže zprostředkovat mnohem intenzivnější zážitek než v Toddovi. Druhá je za ústřední hereckou dvojici, kde překvapivě hraje prim Helena Bonham Carter v roli cynické a pragmatické paní Lovettové. Potíž je v tom, že tradiční burtonovská hra je tentokrát podřízena snaze režiséra dostát žánru muzikálu a navíc temného thrilleru, přičemž Burton je tradičně silnější v komediální a poetické rovině. Jako muzikál u mě Sweeney Todd úplně propadl a po hudební stránce je to zcela zapomenutelná záležitost, která se podepsala na pouhých 2*. Není tam jediná melodie a jediný text, který by mi udělal radost. Po stránce dramatické je mi líto, ale tenhle snímek ve mě nevybudil dohromady žádné velké emoce. Ani lítost, ani strach, zkrátka to nějak nefunguje, skřípe a hapruje. Úplně malý filmeček se stejným námětem, který má na ČSFD zcela průměrné hodnocení - mám na mysli Oholeného klenotníka - na mě udělal přes skromnou výpravu větší dojem. Celkový dojem: 45 %. (17.09.2012)

Nejraději bych celuloidové kotouče Sweeneyho Todda vhodil do mlýnku na maso a výsledný produkt naservíroval režisérovi na stříbrném podnose. V tomto filmu je něco prohnilého. Burtonovy filmy mám moc rád ale od Sweeneyho Todda jsem čekal něco jiného. Převést Broadwayský muzikál o šíleném holiči se Burtonovi nepodařil, tak jak jsem očekával. Výborně budovaná atmosféra, která se však s přibývajícími minutami mění a výsledná stylizace je přetažená ad absurdum. V polovině filmu mi vytanulo na mysl, kde končí ona Burtonova bizardnost a začíná prvoplánová nechutnost. Je velmi těžké sympatizovat s někým, kdo se při cestě za pomstou trénuje v zabíjení na nevinných lidech. Jediným osvěžením pro mě zůstala scéna představy ideálního života Mrs. Lovettové oděná do nádherných až kýčovitých barev odlehčená černým humorem. Po skončení projekce jsem měl chuť na jiný Burtonův snímek a tím je Velká ryba, která mě přeci jenom naplnila něčím víc než jen pouhými efektními gejzíry krve prýštící z proříznutých krkavic. Nechci zase filmu křivdit některá pěvecká vystoupení byla dobrá ale přišlo mi to přeci jen málo. 6/10 (19.09.2008)

Tomuto filmu paradoxne najviac ubližuje fakt, že sa okrem iného jedná aj o muzikál. Síce proti tomuto žánru osobne nič nemám, ale tentoraz sa vôbec nevydaril, väčšina pesničiek ma nezaujala, rovnako ani ich miesto v deji a tak ma to skôr rušilo. Ale to je zároveň asi aj jediný výraznejší zápor, inak ma okrem výborného obsadenia v zložení Johnny Depp, Helena Bonham Carter a Alan Rickman, tradične kvalitnej Burtonovej réžii so správne špinavou atmosférou a atraktívnej záletke s mojim obľúbeným motívom pomsty veľmi príjemne prekvapilo toto až mimoriadne drsné a perfektne morbídne prevedenie, čo som teda vo vysokorozpočtovej komerčnej produkcii ani zďaleka nečakal. Či už samotné vraždy britvou, ale aj mnoho iných morbídnych scén, hlavne v závere, to musím veľmi pochváliť. Takže keby nebolo toho muzikálu, bez váhania by som dal plné hodnotenie, takto ho dať nemôžem, ale aj tak sa mi to veľmi páčilo. 80% (26.07.2015)

Možné spoilery. Napriek spevu skôr filmová opereta, než muzikál, napriek počtu mŕtvol a explicitnej brutalite skôr dráma, než thriller a krimi. Každopádne však 100% temný, atmosférický, morbídny a výtvarne vypiplaný Burton. Posledné dielko majstra morbídneho humoru skrýva pod nánosom špiny a brutality niekoľkovrstevný príbeh s viacerými významovými rovinami. Hoci tentokrát Burtonovi až príliš vidíme do karát, záver filmu akokoľvek očakávaný, poskytne niekoľko prekvapení. Keď je pomsta voči mužovi i svetu dokonaná, zistíme, že sa vlastne nebolo prečo mstiť sa tak kruto a hnev obete sa obracia proti pôvodcovi nevedomosti a následne i proti samému hrdinovi. Takto vlastne film popiera premisu obeť - pomstiteľ danú na začiatku a robí z hrdinu darebáka, v nevedomosti nútiaceho okolitý svet, aby sám seba požieral. Johnny, Alan a Helenka ako vždy dokonalí, až ne ten spev teda, ale to im s radosťou z ďalšej štýlovo a formálne bezchybnej jazdy veľmi rád odpustím. 10/10 Best of 2008 Nominee (16.02.2008)