Moje borůvkové noci

Po metafyzike lásky v roku 2046 a jednej úžasnej reklame na jediné Slnko WKW vsadil na komerčnejšiu romantiku tváriacu sa ako čistokrvný art. Je príjemné vidieť ako Wong dokáže viesť hviezdy k tomu , aby pôsobili jednoducho a ľudsky a pritom ich snímať snovou a estetickou wongovsky „voyeurskou“ kamerou, čučoriedky však nemajú živočíšnosť, spontánnosť a živelnosť Chungking Expressu, hrejivú tragiku Padlých anjelikov ani krehký smútok Stvorených pre lásku. A tak pôsobia akosi „prázdnejšie“ než ostatné majstrove filmy. Stále je to ten istý Wong, avšak na úkor kvality veľmi zjednodušený. Mimochodom, nechápem prečo sa Hollywood nebije o Natalie Portmann pretože už po niekoľkýkrát pre seba s prehľadom vedľajšou rolou kradne kompletne celý film. Pre režisérových verných povinná jazda bez prekvapenia, pre nováčikov asi príjemné prekvapenie, len netreba zabúdať, že WKW to vie rozbaliť v omnoho väčšom štýle. 8/10 (02.07.2008)

Tenhle film možná ničím až tak moc nevyniká (ok, nebudu křivdit Natalii Portman - její postava tam byla nejspíš nejzajímavější), ale každopádně, ta noční setkání u borůvkového koláče byla moc pěkná a tak nějak lyrická. Kéž by mi nějaký kluk taky s takovou radostí naservíroval borůvkový koláč a pak se stejnou radostí sledoval, jak ho jím. Hehe :P ~(3,0★)~ (01.05.2013)

Nehorázný sranec. Norah bych nejraději půlku filmu vzala cihlou přes hlavu. Její filozofování v různých koutech amerického zapadákova je neuvěřitelně nudné. Co je ale ještě nudnější a klišovitější, jsou osudy lidí, se kterýma se hrdinka během cesty setká. Přidejme snahu o artový dojem filmu dlouhými záběry bez dialogů a 90 minut královské nudy je na světě. Wim Wenders umí poeticko-filozofickou americkou road movie líp. (07.02.2010)

"There's nothing's wrong with the blueberry pie." Taky bych chtěl někomu ukrást auto a za odměnu ho dostat přepsané na sebe.. Je to asi velká frajeřina, napálit to do zdi v autě přesně v místech, kde jsem se seznámil se svojí tehdy sedmnáctiletou ženou. A ještě větší ztřeštěnost je pak na tom místě nad smrtí nenáviděného chotě ronit krokodýlí slzy.. Jude Law a několik krásných žen. V Borůvkových nocích si ale Law zahrál jen takový štěk, na svoje poměry, a krásné ženy tak měly víc prostoru se předvést. Mně se ovšem nejvíc líbil policista Arnie resp. způsob, jakým si ho zahrál David Strathairn - "I am the king of the white chip." Natalia Portman je nechutná když je opilá, a je nechutná, když lže. Z čehož vyplývá, že je dobrá herečka. - "They said your dad's there. And they said he's dying"----- "Son of a bitch. That man... always dying" Ze všech žen byla ale jednoznačně nejhezčí Katya Blumenberg (příznivci Natalie- promiňte). Nemůžu vynechat ani Norah Jones, jejíž Elizabeth celý příběh spojuje, nebo přesněji, slepuje. Rachel Weisz alias Sue Lynne jsem si naférovku spletl s Natalií Portman, tak podobná mi přišla (až informace odtud mi pomohly tuto politováníhodnou ...., ke které dochází maximálně... a tak dál). Jako leitmotiv pomyslný závod koláčů, kdo bude dřív snězen= detail, a perfektní. Ale nic se nemá přehánět a už ta sklenice s nejrůznějšíma klíčema naznačovala, že scénárista (a režisér v jedné osobě) má dost bujnou fantazii a neví, jak dál. Aby si barman pamatoval tolik, tak dlouho a tak precizně? Snad ano, ale to by se pak jistě neživil jako barman.. Záběr na roztékající se zmrzlinu zalévající ovoce, to je naprostá zbytečnost, scéna jak z reklamy na jogurt s extra velkými kousky ovoce. A co měla proboha znamenat ta bezpečnostní kamera? Nejdřív s pomalou frekvencí snímků a po zázračné Jeremyho opravě (kouzelný to šroubovák, kterým tam zašťoural) záběry jak ze studia na Kavčích horách. Taky nemám rád, když se děje příliš mnoho náhod (synchronizované krvácení z nosu, zkousnutí rtů po polibku). Ani zpomalovací záběry mě nenadchly, s výjimkou okamžiku, kdy se Leslie po dobrodružství v autobazaru vydala svou cestou, tam se to moc hodilo. Celkové summary - něco jako Arnieho účet - každý den stejné - nuda, nuda a vaření z nepříliš osolené vody. Jo, a dobrá, uklidňující hudba. (20.06.2008)

Šmankote, šmankote... Kdy se ještě někomu podaří dostat na jedno plátno Norah Jones, Natalie Portman a Rachel Weisz? Má filmová duše krvácí, a to velmi. Kdybych Borůvkové noci stihl minulý rok v kině, napsal bych "největší zklamání roku". Jelikož se tomu tak nestalo, nepřestanu doufat, že jej letos alespoň jeden film překoná. Protože toto vážně bolí... (01.02.2009)