Hairspray

Vlastně mě to ani tak nevzalo. Taneční scény mě začaly chytat až na konci filmu a hudba mi často přišla dost pomalá, takže o nějakém blaženém vrtění do rytmu v sedačce nemůže být řeč. Klady filmu bych ale viděl v jiné stránce. Pokud se dokážeme přenést přes přirozený divákův odstup od příliš barevných filmů, infantilní stylizace a naivních dialogů (což si myslím, že je používáno naprosto vědomě) můžeme vidět i mnoho inteligentních a originálních záměrů. To co bych chtěl především vyzdvihnout je to, jak se úspěšně film vyhýbá žánrovým schématům. Dát jako hlavní hrdinku mírně obézní děvče je výborný nápad. Není hezká, není hubená, přesný opak ideálu krásy. A aby mohla dojít ke svému cíli a šťastnému konci, NEMUSÍ se do tohoto ideálu předělat (zhubnout, nalíčit, natužit..) ba právě naopak. To je naprosto zásadní, protože většina muzikálů vychází právě ze schématu "jsem outsider a abych něčeho dosáhla, změním se na něco co se obecně pokládá jako ideál" (např. v Pomádě se hrdinka musí změnit na ideál tehdejší rebelující mládeže, oblíknout se do koženejch hadrů a zapálit si cigaretu..). Svět není jen seriál pěkných úsměvů, hubených holek a těl jak vystřižených z módních časopisů. A právě toto se mi na tom filmu tak líbí: na první pohled strašná umělost je vlastně pouhou slupkou, za kterou stojí příběh, který naopak proti umělosti bojuje... (15.11.2008)

V jedné z rolí na ženskou nalíčený John Travolta a za kamerou člověk, zodpovědný za takový humus, jako Dvanáct do tuctu 2. To prostě nemohlo dopadnout dobře. A víte co? Dopadlo, a to takovým způsobem, až mi to vyrazilo dech. Shankmanovi musel někdo během režijní pauzy nalít talent do žil, poněvadž nechápu, jak do dějově slabého filmu narval tak rytmické a dopředu uhánějící tempo. Můžete se před Hairspray schovat, můžete ho ignorovat, ale on si vás svojí hravostí a nadšením nakonec stejně najde a dopadnete jako já. Po dvaceti minutách začnete nohou přiklepávat do tempa zábavných písniček a doufat, že to nikdy neskončí. Verdikt? Nejúžasnější muzikál od Moulin Rouge... nekecám. (24.08.2007)

Komediálně muzikální retro s hvězdami filmového nebe dne minulých a možná i budoucích. Přehlídka vytříbeného humoru, který vedle retro písniček pobaví a zvedne náladu. Což je nejsilnější vlastnost celého snímku, nic vám tak dobře nezlepší náladu jako pár minut sledování cesty Niki Blonsky na trůn nejlépe zpívající baculky v Baltimoru. Velmi příjemné postavy, které krom potvory, hrané úžasnou a stále krásnou Michelle Pfeiffer, potěší každého diváka svým milým vzezřením a humorem. Hvězdy jsou zdě velké. Přes Michelle Pfeiffer, která opět hraje jak nejlépe umí, Christopher Walken, jako vždy příjemně, Johna Travoltu, který je k nepoznání změněn až po miláčka Ameriky, Queen Latifah. Hlavní příběh se motá kolem Nikki Blonsky a překrásné a nejlépe retro stylizované postavy hrané Amandou Bynes. Opravdu je na co se dívat a hromadu příjemných písniček nezkazí ani slabší druhá půlka, v které se už možná nebudete trhat smíchy, ale režisér jemně nakousne vážné téma a to filmu trochu ubere na kvalitě. Přesto jde o zvedač nálady pro každého milovníka muzikálů a retra. Jen do toho, zvony zvoní... (10.02.2008)

Barevný muzikál pro barvoslepé lidi. Vítejte v šedesátých letech. JFK vyhlásil svůj revoluční New Frontier, desegregace postupuje napříč státy a boří černobílé předsudky. Někde. V jižanském Baltimore jsou zdi z betonu a k jejich zničení potřebujete plamenometný tank... A ten se vynoří zpoza rohu. Místo pásů úsměv od ucha k uchu, místo korby pár desítek kilo navíc, místo kanonu zpěv palebné síly a tanec, který vás v sedačce přinutí poskakovat jako Gumídka, který se přebumbal hopsinkové šťávy. A místo munice…tramtadádá….LAK NA VLASY. I slepé kuře Shankman našel mezi twistem a rhytm and blues zrno. A vytvořil z něj rozprašovač báječné nálady, ve kterém se gumový Travolta v sukních svíjí v těsném objetí s dřevěným Walkenem, roli Julie hraje lízatko Chuppa chups v podobě roztomilé Amandy Bynes, dětinská naivita sálá z každé idealistické sloky a nakažlivá radost ze života roztřásá každý špíček…A neberte se tak vážně, You can´t stop the beat…9/10 (30.08.2007)

Písniček tam bylo na můj vkus moc, asi proto, že mě ani trochu nebavily a taneční čísla mi přišla k uzoufání nudná. Příběh je prostinká pohádka o tlusté holce, která přes tanec ke štěstí přišla. Proč hrál Travolta její ještě tlustší matku jsem taky nepochopila (pořád jsem čekala, že smysl bude v tom, že tam rozbalí nějaké úžasné taneční číslo, ale to se nestalo). A v samém závěru se nám tu objevil ještě rasový problém. No pro mě to tedy nebylo ani zábavné, ani chytlavé a už vůbec vtipné. (13.08.2008)