Neuvěřitelný život rockera Coxe

Ačkoli mačeta rozjela film v dost vysokých otáčkách, v prostředku snímek nepochopitelně podřadil na biografickou tragédii (a vypadalo to, že záměrně) aby byl konec opět šílenou komedií. Takže to vypadá asi tak, že se chechtáte, pak vám úsměv nějak zmrzne a konec opět doprovázen smíchem - nevím, jestli je tohle u podobného filmu dobře. To se raději u komedie budu jen uchechtávat, ale aspoň celou dobu. Malý plus za parodii scény ze Star Wars. (04.12.2009)

Kdyby byl Dewey Cox skutečným muzikantem, jeho hudbu bych poslouchal nejspíše hodně často. S texty, hudbou a celkově s písněmi si tvůrci dali záležet paradoxně nejvíc. Je to trochu škoda, protože některé fórky nedosáhnou ani na metu průměrnosti a pár scén vyzní do ztracena (připomínky si nechte pro sebe, viděl jsem director's cut), ještěže krom hudby je tu překvapivě obstojný John C. Reilly, kterého bych si v podobné roli předtím představit nedokázal a chytrý humor, díky kterému se u mě Apatow (po 40 let panic) posunul zase trošku výše. Pár vkusných cameo roliček potěšilo, masochistická erotická scéna pobavila a Jenna Fischer okouzlila. Na film s tak nízkým hodnocením jsem se neskutečně bavil a nemůžu hodnotit jinak. (30.03.2009)

S žádnou parodií na hudební filmy jsem ještě tu čest neměl, takže jsem byl na tenhle film docela zvědavý, a pravda je, že některé fórky a scénky byly hodně vtipné (obzvláště neustále opakovaná hláška "Umřel nesprávný" byla hodně vtipná), ale bohužel některé fórky byly hodně trapné a jak tak ten čas postupoval, tak už mi tam nepřišlo vtipné vůbec nic, u druhé poloviny filmu jsem se už vůbec nesmál, už mi to přišlo zkrátka ohrané a nenápadité. Což je velká škoda, protože ze začátku jsem se smál docela často, ale mám pocti, že ten humor ně zkrátka s postupujícím časem stále více otupoval, až prostě zbyla jen hořká příchuť trapnosti. Ale celý film rozhodně nikterak špatný nebyl, bylo tam čemu se smát a ty songy byly opravdu hodně chytlavé a hodně originální, po hudební stránce je to maximálně dokonalý film, který nemá chybu. Pokud bych se měl věnovat hereckým výkonům, tak tu máme zcela jasnou one-man-show Johna C. Reillyho, který Deweyho Coxe hraje perfektně a jemuž nemám absolutně co vytknout, ale bohužel i jeho výrazy a gesta s tím, jak film postupuje, ztrácejí na zajímavosti. Takže pokud to mám nějak shrnout, tak výsledný dojem je takový, že film si nějaký ten průměr udržel, ale bohužel na nějaké lepší hodnocení to nevidím, tvůrci se zkrátka musí spokojit s tím, že ode mne více než tyři hvězdy, které právě uděluji, nedostanou. (30.06.2010)

"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/05/kung-fu-dewey-cox-zkrocena-hora-12-opic.html (18.02.2013)

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním. (04.05.2012)