Pacifik

Part One - 40%: Hodně nudný kompromis mezi Ryanem a Tenkou Červenou Linii (které přesto seriál nesahá ani po paty). Scény z civilu opět spolehlivě ruší atmosféru. Part Two - 50%: O třídu lepší, hlavně díky noční bitvě. I tak jsou mi stále hlavní postavy narozdíl od BoB naprosto ukradené. Za dilemata nemocného bratra v civilu by tvůrci zasloužili pohlavek a pořádný kopanec do rozkroku. Part Three - 10% Hezký, romantický a absolutně nepodstatný díl, který se do celkového konceptu seriálu ani v nejmenším nehodí. Part Four - 30% Až na pár momentek solidní nuda s nulovou atmosférou a hloupoučkou zápletkou, kterou používá kdejaká jihoamerická telenovela. Part Five - 50%: První polovina je pouze debilní snůška keců o náboženství, bratrství a lásce mezi přáteli. Absolutní ztráta času. Díky následující bitvě, která sice (opět) postrádá jakékoliv pamětihodné momenty, je alespoň poprvé za celou dobu vidět tučný rozpočet seriálu. Vše ale v klidu zruinuje patetické zakončení o nostalgické masturbaci nad americkým Grand Canyonem. Part Six - 70%: Konečně první díl, který nestál za starou bačkoru. Bitevní sekvence na letišti neztrácí ani na chvíli tempo, postavy přestaly pronášet stupidní dialogy a hlavně se jedná první epizodu seriálu, u které jsem na konci nebyl nasranej. Možná to ve finále nebude taková katastrofa... Part Seven - 50%: Šeredně jsem se zmýlil. Poslední díl bitvy o Peleliu sice není tak patetický, jak prvních pět epizod, ale přesto jako dramatická část trilogie o dobývání skalnatého ostrova, zaměřující se na psychiku vojáků, moc dobře nefunguje. Chování hlavních hrdinů je pouze povrchní a hlavně již stokrát viděné. Snaha tvůrců převést do Pacificu prvky z Tenké Červené Linie opět selhává na celé čáře. Part Eight - 30%: What the fuck?! Kvůli tomuhle jsem přetrpěl dobrou polovinu minulých epizod? Po celou tu dobu jsem se těšil na bitvu o Iwo Jimu a místo toho jsem dostal romantický blivajz, v kterém chudáček Basilon balí zprvu nepřístupnou sestřičku? Tři čtvrtiny děje jsou tak naprosto kreténské a nepodstatné. Naopak poslední čtvrthodinka, odehrávající se konečně na bitevní poli je tou nejlepší sekvencí, jakou seriál doposavaď nabídl. Napínavé, hezky přehledné a mistrně natočené. To ale nezachrání holý fakt, že předcházejících 45 minut je... no, prostě je to na hovno. Part Nine - 90%: První a bohužel i poslední díl, který po celou dobu neztrácí dech a má vše, co může divák od válečně laděného snímku chtít. Bojové sekvence jsou přehledné, mají silnou atmosféru. Debilní dialogy už naštěstí tvůrci vyplýtvali v minulých epizodách, místo toho přichází na řada konečně důkladnější pohled do mariňákova „born to kill" nitra. A hlavně je z celého dobývání Okinaway konečně cítit onen válečný feeling ála špína a krev. Konec pak trošku připomíná Jarhead Sama Mendese. Kéž by takto vypadal celý seriál... Part Ten - 20%: Otřesně natahovaný kýč s pár dobrými scénami, které ale nezachrání fakt, že to opět stojí za starou bačkoru a patos z toho smrdí na míle. Sečteno a podtrženo: The Pacific postrádá vše, co dělalo Bratrstvo neohrožených tak jedinečným dílem. K postavám si člověk nemůže vytvořit silnější citové pouto, neboť ani jedna z nich neprojde všemi epizodami a možnost pozorovat psychický růst (či v tomto případě defekt) tím pádem neexistuje. Bitevní scény jsou čistý průměr, který ničím novým nepřekvapí a zmatený střih pouze pojišťuje již tak nízkou šanci na jejich užití. Po hudební stránce opět nic omamného, seriál pouze recykluje několikrát ohrané melodie a když už dojde na tu ústřední, tak ta nesahá svému staršímu bratříčkovi ani po palce na nohou. Největším problémem je (jak jinak) celkový koncept seriálu a vedení děje, které je tak zmatené, jako by sami tvůrci nevěděli, co vlastně chtějí točit. Dvouhodinové porcování Němců kvůli záchraně „nějakého” vojína ještě debilní scénář snese, kolosální mini-série o konfliktu v Pacifiku ani náhodou. Některé bitvy jsou nesmyslně roztaženy na několik dílů, jiné naopak zobrazeny pouze v pár krátkých minutách „bum, bum, bum, zabít jednu postavu a takhle vypadala Bitva o Iwo Jimu / Guadancanal”. The Pacific je zkrátka nehorázný provar, který nepřináší do skomírajícího žánru jakoukoliv inovaci či nápaditost, která by jej odlišovala od ostatních děl. Pokud tedy berete BoB jako vrcholný válečný seriál, tak toto je krok zpět do pravěku. (18.05.2010) (méně) (více)

[1, 2] Po zhlédnutí druhého dílu mám stále problém vžít se do postav. Charismatičtí mi moc nepřijdou, místy americký patriotismus ve mně lepší pocity nevyvolává, záběry z civilu bych vystříhal. Kamera je dobrá, akce až na pár výhrad také, úvodní intro skvěle zvládnuté se svojí barvitou hudbou. Čekal jsem víc a doufám že se to ještě zlepší. [3] Tak po třetím díle ke zlepšení nedošlo, ale je to ještě horší než jsem čekal. K žádnému vykreslování vojáků tu nedošlo, jen tupé žvatlání do prázdna a to co mi vadilo v prvních dvou dílech, vyplnilo celý čas dílu třetího. Opravdu hrůza! Dokonaleji zabít díl i čas už asi nešlo. [4] Čtvrtému dílu stále chybí nápady, malá zmatená bojová akce se opět odehrává v noci, nepodstatná nemocnice tu znova zabijí čas. [5] Náboženské kecy mě vůbec nezajímají a vyplňují tu jen časové pásmo. Naštěstí se tu už konečně koná bojová akce za denního světla, sice pořád zmatená, ale alespoň něco. Atmosféra na bojišti se však pořád nedostavila. [6] Šestý díl stojí na situaci, kdy se vojáci octnou bez vody u boje za denního světla při dobývání letiště. Jsou tu vidět vyšší náklady na tuto bitvu, jenže akce není místy moc dobře zpracovaná, vojáci si po bojišti běhají jako slepice a kolem nich to bouchá převážně od minometu i přesto, že jsme viděli u japonců několik záběrů na kulomety. Letiště dobyté za dvacet minut působí směšně, naštěstí ničení kulometů po něm se odehrávalo v pěkných skalnatých exteriérech. Celkově zatím nejlepší díl. [7] Tak už máme zpátky americkou patetičnost mimo bojiště, naštěstí velmi krátkou. Následuje realistické dobývání bunkru za světla a kopce se skalisky. Druhý den ráno mě pobavila scéna s vojákem který potřeboval na velkou a pak už to nějak plynulo do konce. [8] Osmý díl je převážně nebojový a výcvikový s dávkou romantiky, který překvapivě nebyl tak špatný jako pasáže dřívější, odehrávajicí se mimo bojiště. Poslední pětina stopáže pak zaujímá vylodění na Iwo Jimě, která má dobře nasnímanou akci s občasnými zpomalenými záběry. Konec je pak typický hollywoodský doják. [9] Povedený díl bez zbytečných keců či záběrů z civilu, ve kterém se vojáci probijejí Okinawou. Závěrečná psychologie válečné mašinérie mi připomněla Thin Red Line Bohužel i tento díl stále platí vysokou cenu (jako ostatně všechny) za odtažitý scénář, na kterém byť sebelepší kousek ztroskotá. [10] Koncept seriálu zralý na pěst a tento desátý díl si pro ránu dokonce přišel. 1.díl - Guadalcanal/Leckie ××, 2.díl - Guadalcanal/Basilone ××, 3.díl - Melbourne odpad!, 4.díl - Gloucester/Pavuvu/Banika ××, 5.díl - Peleliu Landing ×××, 6.díl - Peleliu Airfield ×××, 7.díl - Peleliu Hills ×××, 8.díl - Iwo Jima ×××, 9.díl - Okinawa ×××, 10.díl - Home odpad! Shrnutí: The Pacific je hodně nevyrovnaný seriál, který má místo zapamatovatelných a oblíbených postav jen panáky, které vyplnily vatou jen aby se neřeklo a nenadávalo nad jejich prázdnotou. Před zhlédnutím jsem očekával konceptuálního bojového průvodce, který nás provede rozsáhlou bitvou v tichomoří za pomoci party kamarádů, vojáků. Místo toho přišlo velké zklamání, které neobsahovalo ani jediné slovo z minulé věty, několik let bojů proměnily v týdny, do kterých ještě nacpali ten nechutný americký patos ze kterého se mi dělá špatně a desítky prostřihů do civilního, absolutně nepodstatného a nezajímavého světa. Když vidim kolik tento desetidílný seriál stál, tak mi přijde, že minimálně polovina rozpočtu musela putovat někomu do kapsy. Jsem rád že už je po všem, některé díly jsou totiž k zblití. (22.03.2010) (méně) (více)