Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hra spisovatelky Jindřišky Smetanové měla na obrazovce premiéru v březnu 1966. Fiktivní příběh je umístěný do všedního dne pražské kavárny. Uprostřed zvláštního, nepojmenovaného napětí se ozve z televize zpráva, že zeměkouli obsadili okupanti - obyvatelé jiné planety. Ve městě ustává provoz, nikdo nesmí vycházet. Hosté musí vyřešit základní životní stanovisko: vykročit z obklíčení - byť s rizikem, nebo bezbranně setrvat v "jistotách" vnucené klece. Hra zobrazila společenské klima šedesátých let a vlastně předvídala srpen 1968. Proto zůstala více než dvacet let v trezoru. Autorka spolu s režisérem Antonínem Moskalykem za ni obdrželi v roce 1966 Cenu kritiky na festivalu PRIX ITALIA. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (56)

mchnk 

všechny recenze uživatele

Československý TV film opět posouvá laťku filmového zážitku bez ohledu na své možnosti. Krátký kousek s dlouze doznívajícím efektem, nadčasovým, ve své době tragicky vizionářským a dnes stále neuvěřitelně aktuálním. Nekompromisní bilance marného lidského snažení, krutých činů minulosti i pravdy, jež nechce nikdo slyšet. Jednoduchá lidová moudra, velké filosofování i prosté prosby či přání...Co se to stalo, proč není všechno jako před chvílí??". Velmi silná káva v jedné malé kavárně. ()

Raven0 

všechny recenze uživatele

Prorocký snímek, předznamenávající sovětskou invazi? I tak se to dá říci. Mnohem více zde však jde o konflikt svobodné vůle a s ní spojené nejistoty versus jistota skrytá za "humanitárním" útlakem. Může vůbec někdo rozhodovat, co je pro druhé to dobré? A nutit jim to proti jejich vůli? Je pak invaze cizích mocnotí ospravedlnitelná? A co na to obyčejný člověk? Film nedává jednoznačné odpovědi (i když kterým tvůrci dávají přednost je jasné), spíše ukazuje širokou paletu možností a odlišné způsoby chápání jedné dané, mezní situace. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Nemůžeme se stavět na zadní nohy, jde o historii celého lidstva..." Československá nová vlna a mimozemšťané. Docela síla, když se divák do toho příběhu ponoří. Příběh se sice pohybuje v žánru sci-fi, ale nevyznívá zcela nereálně, dokonce velice trefně propojuje váleční a okupační tematiku včetně myšlenky ohrožení v podobě konce světa. Existenciální podobenství, jak se v jedné místnosti sešli a musí zde zůstat jistou dobu spolu lidé různých profesí a především nejrůznějších charakterů, které se tu pak naplno projevují. Oceňuju výrazný prostor pro psychologizaci postav místo jakýkoliv sci-fi triků. Jinak film dost experimentuje spíše na formální a žánrové úrovni, zčásti připomíná klasickou studiovou inscenaci, v jistých pasážích nabývá podobu televizních reportáží. Hodně zajímavé je zpracování s hlasem hosta, který je tu přítomný a vede dialog se všemi postavami, ač na plátně ho není vůbec vidět. Místy těžší strávitelnost (zejména pasáže s vědeckými a politickými komentáři odborníků ze světa) přebíjí výborné herecké obsazení se skvělou Janou Dítětovou, Růžkem, Brodským, Rážem a nádherně filosofujícím Vladimírem Šmeralem. Další toť originální podoba nové vlny, "vlnící se" i přes obrazovky televizních přijímačů. Na vlnách vědecko-fantastických výjevů, s obrovským poselstvím pro diváky (nejen, ale klidně také pro ty pracující v socialistické společnosti ;o)). 80% ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Když přijdou silnější, je to vždycky okupace…" V malé kavárně, v níž se potkávají roztodivné "figurky" (profesor dějepisu, matematik, instalatér, taxikář, úředníci), se podává opravdu silná káva. Pozorovat dotyčné, jak reagují na vzniklou situaci, kdy se všichni dozvídají podmínky dalšího života poté, co na zemi přistává jiná civilizace, je velmi zajímavé. Asi nepřekvapí, že někteří jsou názoru, že "dělat cokoliv proti, je hazard" a že je třeba se přizpůsobit. Mě trošku překvapilo, že tento názor zastává i profesor dějepisu (v podání Vladimíra Šmerala), který jinak v průběhu celého děje pronáší jedno zajímavé moudro za druhým (viz např. "95% lidí zlomíte charakter, když je zavřete, zbavíte je všech informaí a přestanete je instruovat …uděláte z nich pak hadr na podlahu"). Jako by autoři filmu chtěli ukázat, že i inteligence a elity národa mohou někdy selhat. Stejně tak je zajímavé, že nositelem naděje je matematik (Martin Růžek) popírající přitom zákony matematiky ("kdyby matematika měla pravdu, už nejsem na živu..proti matematice, proti číslům, proti rozumu…neumřete, protože chcete žít, strašně žít.  Žádný stroj nemůž vyčíslit to, čemu se říká lidské odhodlání, vůle k životu.")  Každopádně ona představa, že lidstvo by již mělo žít jen tím, "co bylo",  že by se měl zastavit pokrok (a tedy de facto i čas), je vážně děsivá. Asi děsivější, než představa scénáristky Jindřišky Smetanové, že by za konečnou katastrofou lidstva mělo být zrovna jedno vcelku nevinné fotbalové utkání. V tomto směru máme dnes asi jiné globální hrozby, než v době vzniku tohoto filmu. Přesto jinak asi nemám tomuto filmu co vytknout. Za vcelku originální přitom považuji zpracování s hlasem hosta, který je přítomný a vede rozhovor se všemi postavami, ač ho na plátně není vůbec vidět. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný a svým tématem a naléhavostí velice dobový snímek-podobenství. Jen mi připadá příliš divadelní a některé postavy jsou natolik typizovanými nositeli postojů, že se dá odhadnout, jak se zachovají. Trochu z toho kouká šablona a některé herecké výkony jsou dost teatrální. S vědomostí věcí následujících (srpnu 1968), je to však vlastně snímek prorocký. ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama