Napříč vesmírem

Překvapení roku. U Across the Universe je důležité, jak moc rádi máte Beatles, respektive jak moc rádi je máte od jejich pátého alba, a jak moc vám vadí, když si s těmi písničkami někdo pohraje. Julie Taymor a celý její tvůrčí tým prokázal neuvěřitelnou kreativitu, když z asi 30ti songů vytvořil sice prostinký, ale v detailech působivý příběh, který stojí právě na práci jak s texty, tak s hudbou. Film doslova přetíká stovkou různých nápadů a nevím, co bych zde upřednostnil dříve. I Want You, kde jsem si nevím proč vzpomněl zrovna na Hair, nebo gospelovou Let It Be, která mě málem rozplakala, či snad Strawberry Fields Forever, kde jsem si zase vzpomněl na The Wall? Ne že by šlo o nějaké vykrádání, jen tím chci říct, že bych s trochou tolerance zařadil Across the Universe k výše zmíněným skvostům. (13.01.2008)

Antiutopisticky muzikal, ktory neuprosne melie vsetky prave hodnoty a idelay takmer permanentne antizanrovym mlyncekom. Dokazom je konieckoncom aj "nijaky" zaver. Uznavam vsak, ze Julie si toho vzala v ramci poctu dejovych linii na bedra mozno az prilis. A tazko povedat ci v tomto konkretnom pripade mam stastie ci smolu, kedze pred filmom som ziaden trailer/teaser na neho nevidel. (17.02.2008)

Amen, Julie Taymor! Zažil jsem jízdu "Do Nikam" s partou hippies, během níž mi narostly brutálním způsobem vlasy, odešly hlasivky ze samého zpívání a srdce je někde v poloviční cestě za mnou, protože nedokázalo držet krok s rychlostí, tak nemilosrdně nabranou. Máma mi sice nepouštěla Beatlesáky, když jsem si podupával nohama v kočárku, ale to nic nemění na faktu, že jsem si to neužil. U "Let it Be" jsem brečel u "Hey Jude" jsem měl ruce ve vzduchu a chtěl tam být s nima, pokud tohle není dostatečný důkaz, pak prosím vyhledejte na můj rozkaz polního lékaře. A jestli můžu, pak Vám povím ještě tohle: Across the Universe je o lásce, nebuďte takový sobci a podělte se o tenhle film s tím, koho máte rádi. Je smutný, když vidíte hlavní postavy v objetí a váš zrak náhle padne na prázdnej pokoj a gauč na kterým sedíte sami. Není to ani tak do nebe volající, jako spíš trapný... Vivat Hippies!!!!!!!! (12.07.2009)

Nothing's gonna change my world. Za nádhernou kamerou, osobitou interpretací broučích songů a naprostým pohlcením při hudebních číslech se skrývá lehce zmatená směs vypadající jako výtvor minimálně desítky scénáristů. Ztráta lásky, nevinnosti nebo naděje tak při častém přerušování jednoduše načrtnutými figurkami typu Sadie nebo Prudence vyzní minimálně polovičně. A přitom ta love story s rozdílnými názory na krizovou dobu mohla vyznít naprosto dokonale. Na jednu stranu mě mrzí, že z takového potenciálu zůstalo jen pár dokonalých a několik velmi solidních scén. Na druhou ale ty klady (hlavní dvojice, kompozičně dokonalá Strawberry Fields, dojemně vygradovaná All You Need Is Love) natolik září, že přehlušují přílišnou surreálnost a roztříštěnost. 70% (22.02.2008)

Muzikální, pěvecké i vizuální opojení. Těšila jsem se především na svou oblíbenou Evan Rachel Wood, která mě svou mimořádnou krásou opět zcela uchvátila. Ve filmu se objeví postavy, které jasně odkazují na tři největší hudební legendy, Janis Joplin, Jimiho Hendrixe a Kurta Cobaina. Geniální Dana Fuchs, jejímu hlasu skládám velkou poklonu. Fenomenální rovněž dvojka Jim Sturgess a Joe Anderson. This boy brings Kurt Cobain back to life:) Bože, dejte Joeovi kytaru, vytahaný svetr, posaďte ho na židli a nechte ho zazpívat Where did you sleep last night... Ta podoba, ten hlas.... Písně Beatles zpracované v tomto muzikálu patří rozhodně mezi ty nadmíru vydařené cover verze, které se mi líbí snad ještě více, než originál a také je mnohem častěji poslouchám:) (10.05.2012)