V Bruggách

Melancholický krimi thriller říznutý britským černým a politicky nekorektním humorem o válkách bílých a černých liliputů, městu kde víte že bdíte, ale cítíte že sníte je překvapivě výborným debutem, kde se přímo na obrazovce střílí děti, mlátí ženský a když přijde pár násilných (jinak ve vcelku klidném, humorném a příjemném tempu) scén, tak jsou naturalistické, až jsem se jednou přistihl, jak odvracím zrak někam do temného koutu. Colin Farrell a Brendan Gleeson se stali mou letošní oblíbenou ústřední dvojicí a Colin stále dokazuje, že svůj herecký rejstřík ještě všechen neukázal. Do Brugg se musím jednou podívat (i za to patří filmu veliké plus), množství památek, hlučných a sprostých američanů, zdrogovaných liliputů, dobrého piva a krásných žen, to mnohdy nikde jinde nenajdete. Jak říká Fiennes, noční pohled z vyhlídky na město je pohádkový a já se při sledování jako v pohádce cítil. Artový look ve spojení s již zmíněným britským humorem, naturalistickými scénami a bezchybnými hereckými výkony se řadí mezi mé '08 nejoblíbenější. - Why don't you both put your guns down, and go home? - Don't be stupid. This is the shootout. (11.02.2009)

„Teraz ti niečo poviem a nemyslím to zle ani ako urážku. Si zmrd. Zmrd si vždy bol a si. Jediné, v čom sa môžeš zmeniť, je, že budeš ešte väčší zmrd. Pravdepodobne sú zmrdi aj tvoje deti.“ Príjemne nahláškovaná („Ako môžu niekoho kurva nebaviť labute?“) trilerovo-melodramaticky-romantická čierno humorná gangsterka. Lepšie, ako postavy, sú už len herecké výkony (nielen Brendana Gleesona a Colina Farrella, ale najmä). Príjemné je, že samotné Bruggy na seba zbytočne netrhajú pozornosť a sú „len“ neoddeliteľnou a prirodzenou súčasťou k postavám sa mimoriadne brutálne správajúceho príbehu. Prekvapili brutálne krvavé detaily i chémia medzi ústrednou dvojkou. Už menej prekvapili klišé v scenári, plné „dramaturgických naschválov“ (Kanaďan vo vlaku, páchanie samovraždy PRESNE v momente, kedy vás idú odstreliť). Povedzme 70%. (28.05.2011)

Čekal jsem, že V Bruggách bude Guyritchieovská stylová jízda a ono jde zatím o uměřený evropský art film. Tohle velmi osobité drama má v sobě ale jednu zvláštnost - a tou je silná politická nekorektnost. Ta je v podstatě jedním ze znaků estetiky filmu, dochází zde ke zvláštní (ale vysoce funkční) kombinaci pejorativní mluvy a eticky silně kontroverzního námětu s obrazovou a hudební stylizací artového filmu. Tohle postmoderní spojení dělá z filmu svého druhu experiment, přičemž ale nejde o film přelomový, ale o takový, který dovršuje jakousi kauzální řadu. Zajímavé je také symbiózní doplnění dramatické složky složkou humornou, která zvláštně koresponduje s jinak obzvláště pochmurným vyzněním celého filmu. V Bruggách se skutečně často zasmějete (jde o humor černý, jak se na Brity sluší), i když budete sledovat v podstatě vážný snímek o krizi životních ideálů a transformaci hodnotového žebříčku. Zvláštní roli zde hraje také rys osudovosti, většina hráčů příběhové hry přijímá svůj neradostný úděl a bere veškeré věci jako nutnou danost (rozměr osudovosti je zdůrazněn např. ve zpomaleném záběru na Harryho zbraň zpola ukrytou za jeho tělem...). V Bruggách je silný a vyzrálý film, který nedělá dobré jméno belgickým Bruggám, avšak dělá ho evropské kinematografii. Ale Bruggám vlastně také... :-) (25.06.2008)

Skutečně "jiná" gangsterka, a rozhodně ne komedie, byť určitý humor a pár vesměs (velmi) černých vtipů tu je. Troufám si říct, že film nestojí na hercích - byť jsou jedním vrzem výborní a hrají každý svým způsobem přesně to, co je od nich potřeba - on totiž (překvapivě) stojí na Bruggách, a jak tu už kdosi napsal, jejich geniu loci. Nejpřiléhavějším popisem by asi byla "fucking strange fairy tale", abych dodržel "kodex" filmu. Za řekl bych nezapomenutelnou poetiku dávám Bruggám, totiž pardon, V Bruggách, 80%. A beru to jako svéráznou pozvánku, byť tam určitě nepojedu v zimě...radši. (08.05.2011)

Čakal som gangsterskú krimikomédiu, ale tento film s Tarantinovkami či Ritchieovkami nemá veľa spoločné. Zo všetkého najviac pripomína skutočne skôr divadelné predstavenie s väčším počtom výstupov. Komorné ladené interiéry a exteriéry Brúg, jednoduchá zápletka postavená na dialógoch mi v tomto dáva za pravdu, hoc plne chápem, že išlo o zjavný úmysel, rovnako ako časté používanie klavírneho sprievodu s cieľom zvýraznenia jemnej melanchólie. Lenže práve spôsob uchopenia tohto sľubného námetu je pre mňa oproti úplne odlišným očakávaniam sklamaním a skvelo hrajúci Ralph Finnies či slušný zvyšok to dokáže zachrániť už len čiastočne. (11.06.2008)