Zvětšenina

...Nakonec je to (zase) všechno jen hra... že . . . O Zvětšenině bylo za všechna ta léta od jejího natočení různými filmozpytci i všelijakými těmi mudrlanty řečeno snad vše a ještě víc, co snad ani není pravda (stačí si přečíst třeba jen plácy zde v ::obsah/info::), takže asi nemá cenu nosit další dříví do lesa. A tak je dle mého spíš jen škoda, že tenhle film za víc jak čtyřicet let přece jen malinko zestárnul - a taky má své (pozor dámy a páni adoranti z kavárenských kruhů ;-) mouchy. Třeba tak, jako stará fotografie, na kterou léta serou mouchy... Každopádně však je dobré si ho tak jednou za deset let znova pustit, už jen pro jeho filmový antonioniovský styl - a taky pro tu dávno minulou, blazeovaně hashmarihuanovou mondénní atmosféru (londýnských) uměleckých kruhů šedesátých let, šustění listí na stromech v parku (sakryš, tam bych se taky fakt chtěl někdy podívat) a skvělou >beatově< jazzující hudbu Herbieho Hancocka - včetně minikoncertíku (jó, takhle se kdysi dělal >culture placement< ;-) mladinkých starých dobrých The Yardbirds... :-D . . . Zvětšenina zkrátka není dokonalá - ale každopádně je nezapomenutelná, dobová filmařina v tom nejpoctivějším smyslu slova. Tak co na tom ještě chcete víc chápat (?) ! . . . Čtyři a půl hvězdičky za film - a aniž bych chtěl nějak zvětšovat těch pár mnou subjektivně vnímaných nedostaků (třeba i trošku v logice děje) - zaokrouhleno bez výčitek dolů. - - - P.S. No a taky nelze opomenout onu roztomilou pársekundovou scénu s tehdy sladk(vn)ou >manekýnkou< (jo, tak se tenkrát u nás těmhle holkám říkalo :-) Verushkou ( http://en.wikipedia.org/wiki/Veruschka ), děvuškou, která si krátce před koncem filmu (ve scéně kde panstvo paří) stylově sjela trip >do Paříže< ... ;o) (27.04.2007)

"Co znamená ta noha? Zapřemejšlejte!"__ Nechci být zbytečně pejorativní (no jo, naučil jsem se nové slovo, tak jsem ho chtěl použít ;) ) a zaobírat se něčím...čím vlastně? Je Zvětšenina detektivkou nebo výpovědí o smyslu života? Nevím. Je to jako když se procházíte obrazovou galerií. Z bližšího pohledu dílo nijak neoceníte, z dálky však dostane tvar, smysl a až pak bude plně oslavováno. Zvětšeninu jsem viděl rychloposuvem (nebyl čas..) čili bylo těžké se nějak citově připoutat k hlavnímu hrdinovi, natožpak k jeho činům. Nevadí. Život je dlouhý a Zvětšenina jistojistě nezapadne v mé mysli v zapomnění. Stejně jako chuť vytáhnout foťák a být umělcem, alespoň na chvíli.... (15.05.2009)

Zvětšenina je velice matoucí, žánrově těžko zařaditelná podívaná, která pokládá spoustu otázek, na které musí hledat odpověď sám divák. Mysteriózní příběh o fotografovi, který přestává vnímat realitu a čím dál víc se odcizuje lidem okolo sebe. Duchovní útěchu získává focením momentek, které sbírá kvůli své knize. Jednoho dne však vyfotí cosi, co vypadá jako vražda. Mám rád tyto typy filmů, které jsou lyrické, předností je výborná kamera a obrazové kompozice a divák je vhozen do mlýnku, ze kterého mu jde hlava kolem, přičemž nemůže oči odtrhnout od obrazovky snažíc se sebevíc. Velice zajímavá je scéna v klubu. V době, kdy se ve Velké Británii začal naplno rozjíždět big-beat a získával čím dál více příznivců. Publikum nehybné, jako socha, strmě pozorující rockovou kapelu, bez jakéhokoliv náznaku emocí. Bouře nadšení propukne až ve chvíli, kdy jeden z hudebníků rozmlátí kytaru a hodí jí do davu. Vše pak podtrhuje závěr na tenisových kurtech s partou mimů, předvádějících utkání s asistencí hlavního hrdiny (fotografa) - to se musí vidět. Výpověď doby, mrazivá výpověď 60. let. (17.03.2012)

Hned ze začátku musím napsat, že hlavní hrdina mi byl hrozně nesympatický. Jinak je to, ale hezky natočeno, ať už se děj odehrává v uklidňující zeleni parku, či strohých ateliérech plných sličných modelek. Jenže jsem prostě nepochopil, co tím chtěl básník říct. I když jsem si přečetl různé výklady tohoto filmu, tak mi "fascinace obrazem" prostě nepřijde jako dostatečně silné téma pro celovečerní film. (11.04.2008)

Zvětšenina je tak trochu moje noční můra. Hodně přátel se shodlo na tom, že jde o jedinečný snímek. Nástih děje jsem znala A jako milovnice detektivek jsem čekala hlavní akci v prvních deseti minutách fiilmu. Ale z mého pohledu se nic úžasného nedělo. Jeden mladý, cynický, arogantní, sebevědomý a bezohledný mladík fotí v ateliéru. Představuje přesně tu skupinu lidí, kterým se v reálném životě s chutí vyhnu. Není divu, že jsem poprvé neměla tu trpělivost a vypnula televizi po 20 minutách. Podruhé jsem vydržela o něco déle, jen s tím rozdílem, že jsem usnula! Až napotřetí jsem se obrnila trpělivostí a dívala se v klidu ve dne. Snímku nelze upřít vizuální promyšlenost, ta je dotažena k dokonalosti. Výpověď doby, včetně hudby a kostýmů rovněž bez chyby. Hlubší vykreslení postav pokulhává, v zorném poli je pouze hlavní nehrdina, který rozhodně nebudí sympatie (alespoň u mě ne). Zajímavá je postava ženy, která se dožaduje snímků. Je také roztěkaná, sobecká ale i záhadná, skrývající tajemství. Jak rychle se objeví, tak rychle mizí. Po anglicku, dalo by se říct! Zůstává vykořeněný mladý muž bez rodinného zázemí, zmatený sám v sobě, který je vzrušený nalezenou vraždou, ale zjevně neví, co si v dané situaci počít.. Zmatkuje. Do parku se vypraví bez fotoaparátu!! Navštíví svou partnerku, která spí s jiným ...Vyhledá tařkapřítele, který je však v rauši. Obraz beznaděje a zmaru. Během filmu nedojde k žádnému posunu, vývoji, sebeobjevení, na konci stojí fotograf s prázdným pohledem ve tváři. Pro mne sice dobře natočeno, však bez osobního posleství. Nesilnější dojmem tak zůstává pantomina v závěru filmu. (úprava komentáře 8.1.2018) (06.05.2014)