Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (461)
Tohle je tak, tak divný film. Zápletka bez pointy, křečovitá a přitom příjemná kamera, události, které nemají počátek ani konec, jen se vynoří a zase zaplují do víru...Postavy, které jednají naprosto nelogicky, přestože v některých částech filmu se dá děj naprosto přesně předpovídat. A pak brilantní závěrečná scéna s tenisovým míčkem. Wow! Nejsem moc dobrá ve čtení skrytých symbolů, avšak musím říct, že nějak podvědomě to působí. 4 hvězdičky. ()
Zklamání. Antonionimu filmařsky neroumím. Ústřední nápad na lepší hodnocení nestačí. ()
No očividne pôjdem výdatne proti prúdu, ale toto bola taká hlúposť, že nerozumiem, ako to môže mať takéto hodnotenie. Film bez zmysluplného deja s nesympatickými postavami. Film, ktorý sa artovo snaží strhnúť diváka, ale pritom ponúkne len neznesiteľný paškvil scén, ktoré dohromady nedávajú absolútne žiadny význam. Druhá hviezdička naozaj len z milosti. 30 % ()
pro fotografa naprosto kultovní záležitost ()
Život módního fotografa je v podání Michelangela Antonioniho plný klišé a nevěrohodných póz, ale s odstupem skoro čtyřiceti let je to i zábavné. A hodně dělá krásně nepochopitelný závěr! ()
Ted jsem to videl podruhe a trosku jsem vystrizlivel z prvniho opojeni pred nekolika lety. V kontextu experimentalnich sedesatych let to muselo znamenat prulom do tradicnich predstav o filmu, dnes mam ponekud smisene pocity. Hemmings je skvely, atmosfera 60s je diky kamere a hudbe zachycena velmi presvedcive, samotne tema je originalni a podane v celkem prijatelne forme, ale jako celek me to az tak nezaujalo. Chybi mi tam nejaky jednotici prvek, mozna trosku jiny strih a nejaky vice prekvapivy moment - jako by slo o experiment pro experiment, ktery je dnes oficialni soucasti historie filmu a povinne se musi hodnotit kladne. ()
5* za to, že jsem nespustil oči z plátna, za to jak Antonioni pojal neuchopitelné, za Hemmingse, za atmosféru, za prostředí, za tiché sekvence, za Zvetšeninu... ()
It's Schopenhauer baby._______________Jeden z filmov ktore vo mne vzdy znova vzbudia tuzbu vlastnit sukromnu cerviu dieru a pravidelne nou pendlovat medzi druhou polovicou 60tok a dobou internetovou. ()
Vizuální a symbolická pastva Michelangela Antonioniho. Vše, co vidíme a jeví se nám jako zatraceně důležitá současnost, ve skutečnosti může mít význam úplně kulový... Aneb Jeff Beck z The Yarbirds rozfláká kytaru po vzoru The Who, vhodí ji do rozvášněného davu, v kterém se o ní strhne mela... přesto stačí tak málo a z posvátné relikvie se stává kus šrotu. Tohle si může uvědomit i člověk, který se zachycováním viděného a všeho, co je na malou chvíli posvátné, živí... Zvětšenina je záměrně přesycena dobovými trendy a pro mě jedno z nejpůsobivějších zachycení 60.let. ()
Jak už bylo řečeno, děj filmu je velice rozvláčný a téměř neznatelný. To, co je na filmu zajímavé, je atmosféra 60. let a určitá tajemnost. Ne, že bych se pu filmu přímo nudil, ale určitě neodsejpal ani mě nepřipoutával k plátnu. Dle recenzí jsem ale film vidět chtěl a měl jsem zrovna náladu na něco z 60. let, takže jsem to shlédl, ale musím přiznat, že jsem od toho čekal víc. Hlavní hrdina byl děsně nesympatický a i ty holky, ač moc hezké, trochu duchaprázdné (že by záměr? :-). Pěkný Rolls Royce Silver Cloud convertible, ač věčně špinavý... Mimochodem, v "zajímavostech" zde píšete, že je to první britský film, kde je pohled na nahou ženou zepředu. Měl jsem cenzurovanou verzi nebo jsem byl nepozorný? ()
Kdybych nevěděl, že je to takový kult, asi bych to ani nedokoukal. Ale psychologie funguje:) ()
Film to byl vskutku zajímavý. Ikdyž chvilkama mi přišel zdlouhavý a ten závěr? Z dálky jsou to lidé co hrají tenis...když člověk ale příjde blíž, zjistí že to neni tak, jak to na první pohled vypadalo...A co z toho plyne?..No tak to těžko říct! ()
Podivná atmosféra filmu zobrazující šedesátky působí trochu temně. Říkala jsem si, je to stylové a zajímavé.... ale bohužel nic víc. Tohle vědomí mě ukolébalo a film jsem sledovala spíše kriticky a bez nadšení. Najednou prásk a zvětšenina jedné fotografie dala celému filmu nový rozměr. Bylo to nečekané, šokující, strhující. Můj závěrečný dojem. ()
Do této chvíle byl mým vzorem pro samoúčelnou intelektuální a technickou onanii stalker od Tarkovského. Teď ho vystřídá zvětšenina. Nechápu proč někdo natočí film plný do očí byjících obrazů a dialogů jen aby ukázal, že umí pracovat s metaforami. Spoustu jsem jich nepochopil, dokud jsem si nepřečetl komentáře, ale ne proto, že by byly tak "chytré", já prostě neměl zájem uvažovat nad tím co se autor snaží vyjádřit, protože to už vyplývalo ze samotného děje a tak nám film vypráví celý příběh dvakrát úplně zbytečně. Podle mého názoru by mělo použití metafor posouvat celou věc někam dál a nemělo by razit samoúčelností, měl by je najít každý sám, to už mohl Antonioni rovnou před každou druhou scénu vložit varování pozor metafora. Sedmá pečeť na mne působí jako konzistentní celek, který vypráví něco pod povrchem a já nad tím chtěl uvažovata. Zvětšeina na mě působí jako slátanina a rychle mi vyšumí z hlavy. ()
Tak tenhle film jsem viděla několikrát a pokaždé jsem ho vnímala trochu jinak. Asi počtvrté mi ho do zcela jiné roviny hodila stará tetička, která mi v jeho průběhu kladla otázky: Kam jde? Co to dělá? Proč to dělá? Vzhledem k tomu, že už to bylo asi čtvrté zhlédnutí, přijala jsem tento způsob spíš jako kuriozitu než jako nepříjemné vyrušování. ()
Na mě asi až moc umělecké či nic neříkající, abych mohl hodnotit tohle dílo pozitivněji. Z mého pohledu je to pouze nuda, skrze kterou nic víc nevidím. Omlouvám se všem, kteří mají to štěstí a v tomhle filmu vidí něco víc, ale já viděl pouze nesympatického hrdinu v "příběhu bez příběhu" o době, kterou mám sice rád, ale jako nějakou výpověď o ní jsem to zkrátka neviděl. ()
60s had style... + Yardbirds a Herbie Hancock!... ()
Umělecký film bez děje, bez velkých dialogů, bez prvoplánově servírovaných myšlenek. Sám nevím, co se mi na něm tak líbí. Možná Londýn poloviny století?Atmosféra fotoateliéru? Asi ne. ()
Několik let jsem tento film neviděl, ale dneska jsem na něj dostal neuvěřitelnou chuť, tak jsem si ho pustil. Na první pohled nudný a nicneříkající film, ale pod povrchem je stálé napětí a divák při jeho sledování cítí NĚCO. A scéna s odhalením vraždy je i na několikáté koukání stále magnetizující. Ale moje nejoblíbenější je stejně ta závěrečná tenisová. Zkrátka atmosféru tohoto filmu miluji a kdyby bylo podle mého, tak by nemusel nikdy končit. ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)