Kanibalové

No, tak co k tomuhle říct... Jako dokument nereálné, jako horor slabé, jako film nadprůměrné, jako kontroverzní snímek velice úspěšné. A teď už záleží jenom na tom, co od Cannibal Holocaustu očekáváte. Já si přál kontroverní horor, od čehož se odvíjí i mé konečné hodnocení - divil jsem se hodně, bál jsem se málo -> tři hvězdy. (11.06.2008)

Celý tenhle film je jen nafouknutá bublina. Řeči o jakémsi "filozofickém poslání" ve mě vzbuzují jen mírné pousmání, pokud tedy za filozofické poselství nepovažujeme laciné morality typu "Kdo jsou větší kanibalové, my nebo oni?". Opravdu nechutné byly jen scény vraždění různých zvířat (tenhle film by si Marta radši pouštět neměla, a docela by mě zajímalo, jaký názor na tento film měla italská prokuratura) Naproti tomu ve scéně, kdy je parta "dobrodruhů" umlácena klacky k smrti, je natolik markantní, že kanibalové ve skutečnosti dávali jen slaboučké rány, aby herci nepřišli k úhoně, takže výsledek působí až trapně. Pokud je tohle špička italského hororu, tak si zbytek ledovce rád nechám ujít. (25.02.2004)

Tenhle film je neskutečně odporný, ovšem "jen" z důvodu zcela odporného násilí na zvířatech, které je bezprecedentně sviňské. Ale krom toho? Nejsem schopnej říct, jestli je víc zajímavější film samotný, nebo to kvantum legend, co se v průběhu let kolem filmu vyrojilo, ovšem jisté je, že to byl ve své době počin jistě neotřelý a dodnes krásně funkční a přitom k tomu ani nepotřebuje ono proklamované násilí, které je z dnešního pohledu už vícekrát viděné, například ve válečnejch filmech se to střevama a násilím hemží mnohem víc (a krom nebohých žvížátek je tu jen jedna scéna, která je opravdu odporná). Jednoduše to není jen tupá exploatace, ale je tu snaha o větší přesah ve smyslu "kdo je tu ten větší divoch, oni, nebo?" (28.11.2016)

Zhlédnutí tohoto šokujícího a kontroverzního díla jsem dlouho odkládala, protože mi na něj zatím nepřišla ta správná "chuť." Pak nadešel ten moment, já se usadila a pustila si Cannibal Holocaust. Mé představy se však docela hodně lišily od toho, co jsem viděla. Všechny ty orgie, vraždění, brutalita, realistické záběry jsou možná odporné, příšerné, někteří se na to možná ani nedokáží dívat, ale mě celý tento film jaksi nechal chladným. Při vraždění zvířat či scénách, kde domorodci pojídali dokumentaristy, a kde jsem asi měla cítit něco jako odpor, rozhořčení, šok, vztek, či bych měla nad tím hnusem odvracet oči, jsem v klidu, aniž by mnou něco z toho více pohnulo, sledovala celý film. Že byla ta nebohá zvířata skutečně zabita, je otřesné. Ale spíš než to a pocity němého šoku a nepochopení především při scéně s mravenečníkem a prasátkem, které mě docela trochu "zabolely", jsem si uvědomila, že to nejvíce šokující v tomto filmu vlastně nepochází jen od domorodých kmenů. To největší zlo je zde také pácháno partou mladých dokumentaristů. Oni tam nepřišli natočit dokument. Oni přišli na cizí území, ke zcela odlišné "kultuře" a začali s úsměvy na tváři vraždit zvířata a tyranizovat domorodce v jejich vesnici. A to vše si bez jakéhokoliv svědomí natáčeli. Není toto to skutečné zlo? Když člověk provádí všechny odpornosti a hrozné věci, kterých si je dobře vědom, a pokračuje v tom? To mě přivádí k závěru, že těch nejšílenějších, nejkrutějších a nejodpornějších věcí budou vždycky schopni jen lidé. To oni dokáží rozpoutat to největší peklo. Nebyli to vlastně ti čtyři, kdo jsou mnohem, mnohem horší, než ty, civilizací nedotčené kmeny? (11.07.2011)

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)