Kanibalové

Táto vetva horrorového žánru ide úplne mimo mňa. Kanibalské filmy ma nikdy nedokázali niečím osloviť a tým pádom ani zaujať. Videl som pár kúskov, ale prišlo mi to ako strata času. "Cannibal Holocaust" sa mi však najviac vryl do pamäti. Je mi akýmsi symbolom cannibal-horroru. No, či je moje hodnotenie objektívne... ťažko posúdiť. ** (31.01.2008)

Tenhle film je neskutečně odporný, ovšem "jen" z důvodu zcela odporného násilí na zvířatech, které je bezprecedentně sviňské. Ale krom toho? Nejsem schopnej říct, jestli je víc zajímavější film samotný, nebo to kvantum legend, co se v průběhu let kolem filmu vyrojilo, ovšem jisté je, že to byl ve své době počin jistě neotřelý a dodnes krásně funkční a přitom k tomu ani nepotřebuje ono proklamované násilí, které je z dnešního pohledu už vícekrát viděné, například ve válečnejch filmech se to střevama a násilím hemží mnohem víc (a krom nebohých žvížátek je tu jen jedna scéna, která je opravdu odporná). Jednoduše to není jen tupá exploatace, ale je tu snaha o větší přesah ve smyslu "kdo je tu ten větší divoch, oni, nebo?" (28.11.2016)

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)

Talianski tvorcovia v 70tych a 80tych rokoch si okrem iného založili biznis na tom, že korčuľovali na hrane toho, čo je možné ešte zobraziť na filmovom plátne a to tak sexom, násilím, či témami. Deodato v Cannibal Holocaust túto hranicu prekročil a dosť výrazne (pričom najvýraznejším príkladom je týranie zvierat). Zaslúžene je to asi najkontroverznejší film na svete a rozumiem ľuďom, ktorých fascinuje, za mňa je to ale odpad. (17.09.2023)

To je skutečný filmový humus. Nejsem zrovna nijak pruderní ani útlocitný, ale Kanibalové jsou přesně tím filmem, který otevřel dveře dnešní postmoderní touze šokovat za každou cenu a pakliže tvůrce postrádá relevanci a hodnotu v obsahu svého díla, nahrazuje neexistující kvalitu své výpovědi šokem a strhnutím mediální pozornosti. Viděl jsem tenhle film už dávno a tehdy mi přišel jenom odporný. Uběhl ale nějaký čas a následovníci Cannibal Holocaustu (už jen ten název je tak primitivně laciný a za každou cenu rádoby senzační) se začali drát z přítmí nezájmu béčkových (chce se mi spíš napsat céčkových) projekcí do hlavního mainstreamového proudu - dnes je každý druhý americký horor plný podobných nechutností jako zobrazovali Kanibalové. Doba přitvrdila a divácká percepce si holt žádá čím dál silnější a drsnější podněty. Otázka je ale, zda je to dobře? Nebojíte se, že při běžném sledování takovýhle filmů za chvilku citově vyhoříme? (píši to s vědomím, že je nutno rozlišovat, vysoce třeba oceňuji kontroverzně obdobný Kubrickův Mechanický pomeranč či Pasoliniho 120 dnů sodomy...) (07.07.2007)