Nouzový východ

║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA $22,911,480║Tržby Celosvetovo $76,989,671▐ Tržby za predaj DVD v USA $7,322,660 //počet predaných kusov 435,996║ Úchvatné! Trio z Titanicu (DiCaprio-Winslet-Bates) v ďalšej silnej dráme! Leonardo DiCaprio a Kate Winslet naprosto excelentne ovládli svoje úlohy a ponúkajú drsné dramatické "rodinné" divadielko aké sa len tak nevidí. Do svojich postáv vnášajú podfarbenie charakterov, ktoré dokáže v krátkej chvíli úplne schladiť človeka a v zapätí opäť navodiť príjemnú rodinnú atmosféru, až dokým to nezájde do možného extrému a keď si už myslíme že všetko je v poriadku a urovnané príde také schladenie, že sa z filmu ťažko človek spamätáva, rovnako ako postava hraná DiCapriom. Okrem spomínaného dramatického predstavenia dvoch hlavných postáv filmu, skvele dotvorí vypätú atmosféru postava hraná "psychicky narušeného" Michaela Shannona, ten dodá ich škriepkam úplne iný "hlbší" rozmer. Možno zo začiatku film nepríde ako nič extra zvláštne ale postupom času zistíme čo dramaticky dravé na nás pripravil a pustil expert na drámy režisér Sam Mendes. /videl v kine: 90%/ (videl na festivale Cinematik 2009) (16.09.2009)

Asi hodinu som sa urputne bránil, pretože som sa nevedel rozhodnúť, či je toto čudesne tetrálne, akosi neprirodzené a vlastne od reality odtrhnuté poňatie zámerom (so snahou priblížiť sa 50. rokom nielen dobovým zasadením, ale aj štýlom), alebo to Mendes jednoducho tentoraz netrafil. Navyše je to predvídateľná zbierka klišé príbehov o manželskej kríze. Postupne sa mi však film vďaka intenzívnemu hereckému nasadeniu Lea a Kate dostal pod kožu a ku koncu sa dokonca dostavila istá katarzia a dojatie. 7/10 (03.05.2009)

Mendes spojil Americkou krásu s Válkou Roseových, do toho přidal excelentní dvojici Winslet - DiCaprio a nacpal to dramatičností až po okraj. Film si zajisté zaslouží maximální hodnocení, na to bych ale musel zažít manželství nebo tak vyhrocený vztah, jako měli hlavní hrdinové. Takhle se pro mne víceméně jednalo o ukázku vytříbeného herectví. P.S. Velmi mi vadilo nulové využití dětské populace rodiny. (23.02.2009)

Instantní deprese, která točí na kolovrátku ten nejzajetější pohled na padesátá léta. Nouzový východ nepřidává v podstatě nic k tomu, čím se listuje v každé společenskovědní knihovničce, uvažuje jen v prověřených intencích jiných děl, od beletrie, přes Betty Friedan až po pár minut z Hodin (i ty přitom stihly vyjádřit vše, co museli Mendes a spol. polopaticky vysvětlovat celé dvě hodiny). Tahle látka možná měla smysl v šedesátých letech, dnes je ale už notně oprýskanou sondou do dávno probádaných končin. Teritoriem dobrým leda pro skoro-divadelní exhibici, s neomezeným prostorem pro herce, které v mezích "filmovosti" drží jen řemeslně skvostná a rytmicky vychytaná Mendesova režie. Nezapírám, že užvaněné filmy já obecně nerad. Nevím, proč se musí vše hlasitě deklamovat, proč opakovat každou myšlenku, proč ji do zemdlení převalovat v ústech, prostě zaklínat se do literárního výrazu, kdy se všechno říká nahlas nebo se to polopaticky vyobrazuje, namísto toho, aby se prostě konalo - zavání to impotencí jak postav, tak autora (viz Na dotek nebo méně Tajemná řeka). Nouzový východ je opravdu vzácným reliktem, jenž kloubí prvoplánovou a přespříliš hladkou mendesovskou rutinu (vždyť i ten konec jsme už dvakrát viděli!) a velmi doslovné psané slovo. To pracuje i s postavou blázna, co na rozdíl od ostatních všechno vidí a nebojí se o tom mluvit... což je vyprávěcí prvek, který možná fungoval v renesančních alegoriích, i v dnes už tak krotkých filmových podobenstvích z 60. let minulého století, ale dnes? Dnes už je takový postup naivní. Anebo rovnou blbý. (04.02.2009)

O člověku a jeho schopnosti vycházet s druhými. Zvláště s těmi, se kterými je každý den. Většina příběhů končí svatbou, ve skutečnosti právě jí to největší drama začíná. Každodenní koloběh, dělat "atraktivní" práci (ten záběr kravaťáků na nádraží, huh), budovat rodinné hnízdo, předstírat zájem o hromadu plků. Největší životní prohra je neupřímnost k sobě samému. Neříkat, že něco chci, ale že to "chci pro tebe". Ale je to schopnost zraňovat druhé, ve které jsme my lidé dokonalí. Bourat cizí svět, představu o vlastní důležitosti, nedopřát druhému pocit, že pro mě něco znamená. A vím, že žena je v tomhle boji silnější, protože pro vítězství je spíše schopna přejít hranici, za níž už je sebezničení. Tak jako tady, v hodně surovém závěru. Jedna z památných myšlenek filmu: "nechtěl bych být tím dítětem." Dítě nenávisti, jaká je to cesta k citovému deprivantství. (09.02.2009)