Václav

Velmi dobře zvládnuté herecky, pro Trojana takové trochu one man show. Celý příběh mě dojal, je v něm vidět a cítit opravdový příběh. Krása je v mnohoznačnosti příběhu. Dobré jsou i vystřižené scény, zvláště ta, jak Lída (Soňa Norisová) přešvědčovala Františka Budař ) k podpisu petice svýma ženskýma vnadama. (02.08.2008)

Je fajn, ze si Vejdelek zvolil docela zajimavy tema a nenatocil jen dalsi ceskej film o nicem. Na druhou stranu, neda se rict, ze by se mu to dvakrat povedlo. Cely je to totiz takovy roztahany a vetsina komickejch scen je pojata takovym podivnym zpusobem, ze se tomu clovek ani nezasmeje, i kdyz samozrejme to kolikrat ani k smichu bejt nema. Co se tyce Vaclava, je fajn, ze to neni takova ta vesela postavicka vesnickyho blazna, ale otravnej debil, kterej kazdyho akorat provokuje. Navic ho Trojan zahral fakt paradne. Ale od Trojana jsem podobnej vykon cekal, daleko vic me prekvapil perfektni Budar. Nemuzu rict, ze bych se vylozene nudil, jen me to proste moc nebralo. (20.04.2008)

S režisérem Vejdělkem si moc nerozumím a jeho poslední tituly mě míjí velkým obloukem. Třemi hvězdičkami u Václava asi dosáhl svého maxima, které s největší pravděpodobností nikdy nepřekoná. Podobná kontroverzní látka byla ve světové kinematografii a dokonce i u nás zpracována mnohokrát a ve většině případů výrazně přesvědčivěji a s větší emocionální silou. Na druhou stranu se Vejdělek může opřít o velká jména hned dvou hereckých generací. Emília Vašáryová je v roli matky výborná a Ivan Trojan dokazuje, že je velkou hvězdou současné české kinematografie. Tady se neshodnu se svým oblíbeným uživatelem nascendim - Trojan je v roli psychicky nevyrovnaného vesnického trouby dokonale přirozený a uvěřitelný. Sem tam to drhne ve scénáři, ale v rámci české kinematografie první dekády nového tisíciletí je to, obávám se, solidní nadprůměr. Celkový dojem: 60 %. (20.03.2015)

Mě se líbil! VÁCLAV je snad první český film co mě dojal k slzám (ovšem v půlce, ne na konci) a k zamyšlení. Navíc je to krásný, dobře natočený, venkov malebný a celkově je filmem protnutá zvládnutá melancholická nálada, kterou nejvíc ucítíte ve scénách kdy se Václav vidá s tátou. Parádní výkony tu podává hlavně starší generace (výborný Lábus, kterého scénář nenutí k sebeshazování a Vašáryová), Trojan a další jsou standardně dobří. (02.01.2009)

Dobře odvedené řemeslo se zajímavým tématem a nevyrovnaným průběhem. Ze začátku jde o klasicky hřejivě milý český film, který tak trochu ukolébá až otupí, aby následovala scéna na koncertě, kde si film sáhne na naprosté dno trapnosti. Ovšem zároveň tato estrádní scéna působí jako odraz ode dna a poté následuje nejlepší část, která plně emocionálně funguje i bez citového vydírání. A to se počítá. Být Václav uveden jako původně zamýšlený pilot volné řady inscenací spojených tématikou prezidentských milostí, tak by se jednalo o zajímavý televizní počin. Jako kinofilm je to však průměrný film, který začne fungovat za minutu dvanáct. Na té naší veřejnoprávní obrazovce by to Vašíkovi slušelo nesporně lépe. (06.12.2007)