Sněženky a machři po 25 letech

O pokračování Sněženek a machrů se dá směle prohlásit, že je to absolutní protipol svého celkem optimisticky vyhlížejícího předchůdce. Sešla se tu sice stará herecká parta, ale přesto je tento film svým pojetím o tolik jiný. Tvůrci totiž pokračování pojali snad až příliš pietně a v pesimistickém duchu. Ono se to sice přímo nabízelo, že ve dvojce půjde o jakési bilancování uplynulých 25 let a neustálé opakování notoricky známých hlášek z jedničky to jen potvrzuje, nutno však dodat, že tyto hlášky zde už vůbec nefungují a jejich neustálé mechanické opakování navozuje dojem, že tvůrci chvílemi nevěděli, jak dál, protože film se poměrně vleče a nikam se výrazně dějově neubírá, ale přesto je zajímavé sledovat, jak se ústřední hrdinové za ta léta nejen fyzicky změnili. Z hereckého hlediska jsou výkony celkem snesitelné, ale taková Freimanová nebo Brzobohatý snesou i přísnější měřítko. Pesimistickému rozjímání ale nějak chybí životnost. Prostě by to chtělo víc života do toho umírání a nechce se mně věřit, že život po čtyřicítce, je taková hrůza. Ten, kdo ale miloval jedničku, bude dvojkou velmi zklamán. 50% (22.03.2009)

Tak si to shrneme. Už jsem zvykl, že v každém českém filmu musí být reklama na nějaký určitý výrobek, (tady si mnula ruce firma Becherovka). Taky jsem byl připraven na to, že se zde budou omílat vtípky z prvních Sněženek, které jsou dnes bezpochyby kultovním českým filmem. A taky že ano, dokonce i v přijatelné míře. Celý film je potom jedna velká smutná nostalgie, a když se na chatě Severka někteří spolužáci ze třídy sejdou, tak zjišťujeme, že jeden vedle druhýho je lůzr jak cyp. Jediný jakž takž v pohodě je Brzobohatý. Ale budiž. Ani to mi nevadilo. Celou dobu jsem si říkal, že možná vykouzlím i 4, ale pak přišlo posledních 10 minut... To jsem se musel hodně přemáhat, aby se to v mém hodnocení neodrazilo.. Až uvidíte, tak pochopíte, co jsem tím myslel. Takže na závěr: Sněženky a machři jsou v celku příjemným filmem, kterému se občas zasmějete, protože je tam dobrý vtípek, někdy zase, protože si říkáte, že to není možné, co se tam zrovna odehrává. Nebýt posledních 10 minut, jdu možná výš. Držel jsem se, abych nešel níž. (17.01.2009)

Příjemné překvapení. Zatímco se očekává trapná stařecná řachtanda, je to docela obstojná, velice dobře a profesionálně natočená stařecná depka. Chytrý scénář si dělá legraci z postav a jejich představitelů (kdo ví, zda to Jeníčková vůbec pochopila), vlastně i sám ze sebe ("Neopakujeme se trochu?" "Oni si snad pamatujou každou větu, která tehdy padla!"). Ačkoliv je pár momentů zbytečně zabitých, pár postav dost nedůležitých (i když jedna má alespoň zajímavou sviňáckou pointu), byl jsem až nečekaně překvapený, jak je to zajímavý film. Není to legrace jako původní Sněženky. Je to spíš film o tom, že když je vám přes 40, váš život už je úplně jinde a můžete se snažit jak chcete vrátit se do mladých let, nebude to fungovat. Jak říkám, depka. (11.12.2008)

Podle mě se nejedná o takový propadák, zvlášť, když jsem to čekal ještě horší. Scénář napůl od Radka Johna zaručuje alespoň trochu kvality, která zde určitě je. Pochopitelně, opakující se fóry, na kterých stál předchozí film a humor na bázi lehké stupidity. Jinak se ale, v mých očích, jedná o důstojné pokračování. Většinou neveselé osudy vzpomínajících gymnazistů vytvářejí kvalitní dramatický nádech. Vyvíjející se vztah Václava Kopty a Veroniky Freimanové - velmi slušné. Myslím si, že čistě komediálně laděný film, by dopadl ještě hůř. Rozhodně to stojí alespoň za jedno zhlédnutí. V hodnocení mě utvrdila i dobrá hudba. (12.12.2011)

Tenhle film neměl nikdy vzniknout. SNĚŽENKY A MACHŘI je jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. To, co vzniklo po 25ti letech, mě upřímně vyděsilo. Film, ve kterém se dala očekávat nostalgická vzpomínka na dobu mládí a bezstarostnosti, se stal trpkou výpovědí o zkrachovalých životech, ztrátě iluzí a lidském úpadku. Všichni hlavní hrdinové evidentně nezvládli svůj přechod do dospělého života. Všichni selhali a každý trochu jinak. Navíc ztratili i vše, co je v minulosti spojovalo. Nyní jsou si cizí a společně se scházejí jen ve vzpomínkách. Nyní mají trochu víc zkušeností, ale mentálně zůstali ztraceni ve věku teenagerů. Trochu málo prostoru se dostalo i odrostlým dětem našich „machrů“. Tato linka mohla znamenat únik z deprese rodičů ztroskotanců, ale v zápětí se projevilo, že svůj život zvládají stejně obtížně, jako jejich rodiče. Ačkoli moc nečtu bulvár a společenské rubriky, přijde mi, že do filmu se úmyslně promítly problémy a selhání z osobního života jednotlivých herců a upravily se tak podle toho jejich postavy. Tenhle film je vzpomínkovou akcí herců a tvůrčího týmu. Společně zavzpomínali a vyplakali se sobě na rameni ze svých problémů. No a co divák? Když budu mluvit sám za sebe, mě to naštvalo. 23% (27.01.2011)